Tak to jsem neviděl

Taková je osobní zkušenost žalmisty. Spravedlivý není opuštěn a jeho potomci nemají hlad. Ale kdo je spravedlivý? Pokud bychom na sebe kladli absolutní nároky, potom samozřejmě nikdo. Bible nás však ubezpečuje, že člověk může být spravedlivý. Ne proto, že by takový osobně byl, ale že jej Bůh činí spravedlivým. Nehledě k tomu, že výraz spravedlivý je opakem slova bezbožný. Malachiáš píše: „Potom uvidíte rozdíl mezi spravedlivým a svévolníkem, mezi tím, kdo Bohu slouží, a tím, kdo mu sloužit nechce“ (Mal 3,18).

Ten, kdo bere Boha a jeho rady vážně, kdo Bohu důvěřuje, kdo prosí o ospravedlnění skrze oběť Ježíše Krista, ten není opuštěný. Bůh je s ním. Není to výjimka, ale pravidlo. Žalmista píše, že takového spravedlivého, který by byl opuštěný, za celý svůj život neviděl. Není opuštěný také proto, že má kolem sebe ty, kteří stejně jako on následují Krista. Společenství církve je dar od Boha. Pisatel listu k Židům píše, abychom se nenechali připravit o tento dar (Žd 10,25). A tato požehnání, kterými Bůh obdařuje spravedlivého, se promítají i na jeho potomky. Ani oni nejsou opuštěni ve svých potřebách.

Jak skvělá zpráva pro všechny, kteří to myslí se svým nebeským Otcem vážně! Nemusí mít obavu, že nebudou naplněny jejich osobní potřeby, že zůstanou sami, že budou bezprizorní (opuštění, nikam nepatřící). Díky, Pane, že takovou zkušenost můžeme prožívat i my.

Z knihy Jana Dymáčka Skrytá povzbuzení v Bibli. Vydalo nakladatelství Advent-Orion.