Bůh volá na člověka

Tato otázka zazněla v ráji, ale určitě ne pouze tam. Ona totiž zaznívá průběžně celými dějinami a celou lidskou společností. V ráji patřila Adamovi a Evě. A protože se Bůh ve své vševědoucnosti nemusel ptát, kde lidé jsou, můžeme tuto otázku vnímat ve smyslu „kam že ses to, člověče, až dostal“. A nad tím je dobré se zamyslet. Já jsem ale přesvědčen, že slova otázky vyjadřovala ještě něco jiného a důležitějšího. (Protože kam se Adam s Evou dostali, to již pochopili. Jinak by se neschovávali.)

Ona slova „kde jsi“ vystihují a odhalují Boží velikou lásku a starost o nás lidi. Bůh se o nás zajímá, ať jsme kdekoli, dokonce i když jej opouštíme a pochybujeme o něm. Není to proto, že by nás chtěl pronásledovat, ale protože má o nás starost. Jsem přesvědčen, že ta otázka není výtkou (i když i tu tam můžeme vnímat), ale projevem Boží lásky, touhou přivést nás na cestu, která vede k přijetí jeho nabídky záchrany člověka.

Může se stát, že zapochybujeme o své víře, o Bohu, o jeho lásce, dokonce o jeho existenci. Ale tím se naše cesta k Bohu neuzavírá. Může se stát, že jsme Boha zklamali. Možná jsme v situaci, kdy si připadáme od Boha vzdáleni. Skrýváme se před ním s pocitem, že cesta zpět je uzavřena. Ne, není. Bůh nás vyhlíží, zajímá se o nás, ptá se, kde jsme, hledá nás. A to proto, že má o nás starost. Tak jako nezapudil Adama a Evu, naopak našel řešení za cenu života vlastního Syna, tak nezapudí nikoho z nás, pokud naše chtění není jiné. A kdyby se to i stalo, Bůh nám stále nabízí pomocnou ruku. Protože On pro nás sestoupil až na zem. A stále volá: Kde jsi? Já jsem tady pro tebe.

Z knihy Jana Dymáčka Skrytá povzbuzení v Bibli. Vydalo nakladatelství Advent-Orion.