Naděje neztroskotá

Právě přečtený verš nám připomíná jiný biblický text: „Nejsou myšlení má jako myšlení vaše…, praví Hospodin“ (Iz 55,8). V lidské společnosti právě ubožák, ponížený člověk, upadá v zapomnění. Kromě jeho nejbližších na něho málokdo vzpomíná, a už vůbec ne dlouhou dobu. V paměti společnosti zůstávají pouze výjimečné osobnosti, které se zásadně zapsaly do dějin. Ale kdo určuje a podle čeho, kdo je onou významnou osobou zasluhující si naši vzpomínku? Nehledě na to, že společenská paměť zaznamenává i záporné osobnosti, které se zapsaly do dějin právě svojí negativitou.

V uvedeném žalmu nečteme nic o velikánech dějin, nic o významných osobnostech. Naopak jsou v ní uvedeni ubožáci, ponížení, pokorní, zkroušení, dokonce nešťastní. Právě ti nebudou Bohem zapomenuti a jejich naděje se naplní. Pisatel žalmu dává do protikladu národy, které zapomněly na Boha, nepočítaly s ním ve svých životech a jejichž jména byla vymazána a zapomenuta (v. 6), a ty, kteří věří v Boha i Bohu. Ty Bůh nikdy neopustí (viz SNC).

Do jaké skupiny lidí se zařadíme my? Do jaké skupiny lidí nás zařazují ostatní? Máme dojem, že jsme nevýrazní, určeni k zapomnění? Potom věřme, že Bůh na nás nikdy nezapomene. Nejde totiž o velikost před lidmi, ale o velikost před Bohem. A před ním jsou velcí a nezapomenutelní všichni, kteří jej v pokoře berou vážně. S tímto ujištěním můžeme vykročit i do dnešního dne. Děkujeme Ti, Pane, za to.

Z knihy Jana Dymáčka Skrytá povzbuzení v Bibli. Vydalo nakladatelství Advent-Orion.