Všechny články
Recepty
Strava
Vztahy
Zdraví
Životospráva
Další...
Nemoci

Kolik musím shodit?

Zdá se, že jsme si na smrtelnou hrozbu obezity zvykli. Vrátíme-li se v lékařské literatuře asi o půl století zpět, kdy obezita nebyla omílána stále dokola, popisy byly mnohem chmurnější: „Obezita je vždy tragická a její rizika jsou děsivá.“
|
Typ článku: Články

A nemusí ani jít o obezitu. Ze čtyř milionů úmrtí, která jsou každoročně připisována nadbytku tělesného tuku, má téměř 40 procent obětí jen nadváhu, nejsou obézní. Podle dvou studií z Harvardu již přírůstek hmotnosti jen o pět kilogramů od rané dospělosti do středního věku zvyšuje riziko závažných chronických onemocnění.

Opačnou stranou mince je, že i mírný úbytek tělesné váhy může mít významné zdravotní přínosy.

Dobrou zprávou také je, že nejriskantnější tuk je nejjednodušší ztratit. Tělo přednostně, jako první, shazuje tzv. viscerální tuk (tuk kolem vnitřních orgánů). I když u většiny jedinců s těžkou obezitou to znamená shodit až asi 20 procent váhy, než si uvědomí významné zlepšení kvality života, riziko onemocnění klesá téměř okamžitě. Při tříprocentním úbytku váhy (tzn. jen tři kila u toho, kdo váží 90 kg) se hladina cukru a triglyceridů v krvi začne zlepšovat. Při pětiprocentním úbytku váhy se zlepšuje krevní tlak a cholesterol. Navíc pětiprocentní úbytek váhy – pouhých 4–5 kg u někoho, kdo začínal na 90 kg – může snížit riziko vzniku diabetu na polovinu.

A co jojo efekt?

Existuje kniha, která původně vyšla v 80. letech a od té doby ještě několikrát, a sice pod názvem Dieting Makes You Fat (Diety způsobují tloustnutí). Vzhledem k tomu, že většina lidí, kteří zhubnou, znovu naberou váhu zpět, panují obavy, že tzv. jojo efekt může mít nepříznivé dopady na zdraví. Tato myšlenka vzešla ze studií na zvířatech, které ukázaly například škodlivé účinky hladovění a rychlého obnovení výživy na obézní potkany. To upoutalo pozornost médií, což vedlo k rozšíření obecného přesvědčení o nebezpečí výrazného kolísání tělesné váhy, odrazující lidí od pouhého pokusu hubnout.

Ani údaje o zvířatech však nejsou průkazné. Například kolísání váhy u myši jim prodlužuje život. A co je nejdůležitější, přezkoumáním údajů z klinických studií dospěli vědci k závěru, že – kromě možná většího rizika vzniku žlučových kamenů – „důkazy o nepříznivém účinku kolísání tělesné váhy jsou ojedinělé, pokud vůbec existují“. V aktuálním čísle časopisu Obesity, což je oficiální časopis přední vědecké společnosti věnující se této oblasti, vyšel komentář s názvem „Yo-Yo Dieting Is Better than None“ („Dieta s jojo efektem je lepší než žádná“).

Štíhlí obézní

Většina populačních studií, které zkoumaly vztah mezi obezitou a nemocemi, se opírala o index tělesné hmotnosti BMI (tj. váha v kg lomena výška v metrech na druhou). BMI bere v úvahu výšku, ale nebere v úvahu, co se na hmotnosti podílí. Kulturisté jsou na svou výšku těžcí, ale mohou být extrémně štíhlí. Zlatým standardem pro měření obezity je procento tělesného tuku, ale jeho přesné výpočty bývají komplikované a drahé. Naopak vše, co je potřeba k měření BMI, je váha, metr a kalkulačka, ale může to skutečnou prevalenci obezity podcenit.

Světová zdravotnická organizace a American College of Endocrinology definují obezitu jako procento tělesného tuku nad 25 procent u mužů a nad 35 procent u žen. Při BMI 25, jenž je považován za počátek nadváhy, se množství tělesného tuku v reprezentativním vzorku dospělých pohybovalo mezi 14 a 35 procenty u mužů a 26 a 43 procenty u žen. Takže můžete mít normální váhu, ale ve skutečnosti být obézní. Při použití BMI pro zjištění obezity byl v 90. letech obézní jen asi jeden z pěti Američanů, ale na základě procenta jejich tělesného tuku se skutečný podíl obézních tehdy blížil 50 procentům. Takže i v 90. letech měla polovina Ameriky nejen nadváhu, ale byla obézní.

Použitím pouze BMI mohou lékaři nesprávně klasifikovat více než polovinu obézních jedinců jako osoby s nadváhou, nebo dokonce s normální váhou a promeškat příležitost zasáhnout. Důležité však není označení, ale zdravotní následky. Paradoxně se BMI jeví jako lepší prediktor úmrtí na kardiovaskulární onemocnění než procento tělesného tuku. To naznačuje, že nadváha v jakémkoliv stavu – při obtloustlosti nebo štíhlosti – nemusí být dlouhodobě zdraví prospěšná. Délka života profesionálních kulturistů se zdá být kratší. Mají asi o třetinu vyšší úmrtnost než obecná populace, s průměrným věkem úmrtí kolem osmačtyřiceti let; to ale může být částečně způsobeno toxickými účinky anabolických steroidů na srdce.

Tělesná váha versus obvod pasu

Přední nutriční fyziolog Ancel Keys (po němž byly pojmenovány tzv. K-příděly) navrhl „zrcadlovou“ metodu: „Jestli opravdu chcete vědět, zda jste obézní, prostě se svlékněte a podívejte se na sebe do zrcadla. Nedělejte si starosti s našimi nobl laboratorními měřeními; poznáte to!“

Všechen tuk však není stejný. Máme podkožní tuk, který si můžeme zaštípnout jako řasu na těle, a pak je tu riskantnější viscerální tuk, který se ukládá kolem vnitřních orgánů, proniká do nich a boulí vám břicho. Měření BMI je jednoduché, levné a efektivní, ale nebere v úvahu rozložení tuku na těle – kdežto obvod pasu může být měřítkem množství hluboko uloženého břišního tuku.

BMI i obvod pasu lze použít k předvídání rizika úmrtí v důsledku nadbytečného tělesného tuku, ale i při stejném BMI se zdá, že existuje téměř lineární nárůst rizika úmrtnosti s rozšiřujícím se pasem. Někdo s „normální váhou, ale centrální obezitou“, což znamená, někdo, kdo podle BMI nemá ani nadváhu, ale má tuk kolem pasu“, může mít až dvojnásobné riziko úmrtí ve srovnání s někým, kdo má nadváhu nebo je obézní podle BMI. Proto WHO, National Institutes of Health a American Heart Association doporučují stanovit BMI i změřit obvod pasu. To může být zvláště důležité pro starší ženy, které ve věku od pětadvaceti do pětašedesáti let zhubnou přibližně 13 kilo (!) kostí a svalů a zároveň zečtyřnásobí své viscerální tukové zásoby. (Zásoby viscerálního tuku u mužů mají tendenci se pouze zdvojnásobit.) Takže i když žena nepřibere žádná kila podle stupnice koupelnové váhy, může ve skutečnosti nabrat velké množství tuku.

Jaký je největší ještě zdravý obvod pasu?

Zvýšené riziko metabolických komplikací začíná na obvodu pasu 80 cm u žen a 94 cm u většiny mužů. Referenční hodnota pro podstatně zvýšené riziko začíná na 88 cm u žen a 102 cm u mužů. Jakmile je u mužů obvod pasu asi 109 cm, úmrtnost vystřelí až o 50 procent – ve srovnání s muži, kteří mají pas o 20 cm užší. U žen je o 80 procent větší riziko předčasného úmrtí, pokud mají v pase 95 cm a více ve srovnání s ženami, které mají v pase do 70 cm. Čísla na měřicí pásce se mohou promítnout do čísel označujících počet let, o která se zkrátí délka života.

Pupík je nejintuitivnější a nejjednodušší na měření (a preferované místo pro jednorázové posouzení viscerálního tuku), polovina vzdálenosti mezi horní částí kyčelních kostí a dolní částí hrudního koše je považována za nejvhodnější místo pro sledování změn viscerálního tuku v průběhu času. 

Z knihy Michaela Gregera Jak nedietovat. Vydalo nakladatelství Noxi.

Počet přečtení: 108
Datum: 17. 6. 2026