Konzumní společnost škodí zdraví
Muž v telefonu měl sevřený hlas. Dohodli jsme se, že přijde okolo čtvrté, po skončení řádné ordinace. Dorazil na minutu přesně. Pětačtyřicátník s nakrátko ostříhanými vlasy a postavou zápasníka. Podnikatel Karel T. z nedaleké vesnice. Už při poslední návštěvě si stěžoval, že má problémy ve firmě. Ke všemu se ještě soudí o majetek s bývalou manželkou.
Na první pohled byl v obrovském napětí. Místo obvyklé suverenity měl ve tváři strach. O diagnóze nebylo pochyb: panická úzkost. Ještě než dosedl na židli, spustil: "Týden mám šílené bolesti hlavy a závratě. Svírá se mi žaludek, buší srdce. Vůbec nemůžu spát a pořád se to zhoršuje. Nechápu, co se to se mnou děje. Mám strach, že je to něco vážného." Slovo „mám" opakoval často. Ještě nedávno měl zdraví. Teď má choroby. Aby měl zase svoje zdraví, potřebuje mít svého lékaře. Zdraví je pro něj majetkem, o který dočasně přišel. A lékař je od toho, aby mu zdraví zase obstaral. Platí si přece zdravotní pojištění.
Uplynulých patnáct let nedělal Karel T. nic jiného, než rozšiřoval firmu a opevňoval svůj dům. Vynikal dravostí a bezohledností. Přestože je chlap jako hora, chováním připomíná malé děcko. Musí mít všechno, co vidí. Na pohovce Sigmunda Freuda by se dozvěděl, že jde o vývojově primitivní způsob chování. Freud jej nazýval análně erotickým obdobím a děti jím procházejí před dosažením dospělosti. Vyznačuje se orientací na vlastnění, a pokud přetrvá do vyššího věku, vede ke vzniku tzv. análního charakteru neboli sobeckého lakomství. Podle Freuda je člověk výlučně orientovaný na majetek a jeho vlastnění nezralou, neurotickou a duševně nemocnou osobou.
Společnost, v níž mají rozhodující vliv lidé análního charakteru, je svým způsobem šílená. Po zkušenostech s desítkami pacientů s "chorobopisem" podobným Karlovi T. mi ale připadá, jako by převládalo přesvědčení, že je takový způsob života naprosto přirozený.
O něco později po Freudovi řekl Erich Fromm, že "nekonečná spotřeba nikdy nemůže naplnit vnitřní prázdnotu, nudu, osamělost a depresi". Konzumování má dvojsečnou kvalitu. Na jedné straně snižuje strach, protože to, co spotřebujeme, už nám nikdo nevezme. Bohužel nás také nutí, abychom konzumovali pořád víc. To, co jsme už jednou spotřebovali, nás nemůže uspokojit nadlouho. A tak roste společnost notoricky nespokojených, vystresovaných a osamělých lidí.
Pacienti s úzkostí a depresí zaplavují ordinace. Podle známého odpůrce klasické psychiatrie R. D. Lainga se ale nejedná o duševní choroby v pravém slova smyslu, nýbrž "o strategii, kterou si člověk vytváří, aby mohl žít v podmínkách, které nejsou k životu". Aniž si to většina pacientů uvědomuje, stávají se obětí společenského uspořádání, které je se zdravím neslučitelné. Žijí totiž ve společnosti, které vládne víra v "experty". Ne že by všichni experti byli špatní. Umění pilota prostě věřit musíte, jinak nemůžete nasednout do letadla. A jogurt je také rozumné zkonzumovat před datem vyraženým na obalu. Problém ale je, že lidé důvěřují expertům i ve věcech, které mají mít ve vlastních rukou. Vzývají všeuměly v bílých pláštích s fonendoskopem. Věří, že je "opraví", aby mohli dál spokojeně konzumovat.
Opravit Karla naneštěstí dost dobře nejde. Dal jsem mu injekci na uklidnění a poslal k psychiatrovi. Odnesl si od něj několik balení léků. Stejně tak dopadl u kardiologa, internisty i neurologa. Uleví se mu, ale ne na dlouho. Zjistí, že mu prášky trochu pomohly, a tak se začne pídit po dalších. K žádné skutečné léčbě ale nedojde. Být zdravý totiž znamená vzdát se sobectví. A to se mi Karlovi vysvětlit nepodařilo. Brání mu v tom iluze, že by „chudý" nemohl vůbec žít. Představa, že by přišel o svůj majetek, jej naplňuje ještě větší úzkostí. Je análním charakterem uprostřed anální společnosti. Oba čeká stejný osud. Zběsilé potírání příznaků. Bude dál plnými ústy konzumovat. Na bolest hlavy aulin, na závratě betaserc, proti depresím seropram, na vysoký tlak lokren, na žaludek omezaprol, na spaní stilnox. Až do análního konce.
Z knihy Jana Hnízdila Mým marodům. Vydalo Nakladatelství Lidové noviny.