Léčba deprese: pohyb vs. léky
Víme, že fyzická aktivita bývá spojena se zmírněním příznaků deprese. Podívejme se na reprezentativní průřez obyvatelstva zahrnující 8000 lidí. Ti, kteří byli pravidelně fyzicky aktivní, měli menší pravděpodobnost, že se u nich rozvine závažná deprese. Jenže jde o stav zachycený v určitém okamžiku. Pokud se na tuto studii podíváte, výzkumník otevřeně připouští, že příčina a následek mohou být v tomto případě prohozeny. Možná pohyb nepomáhá s depresí, třeba jen lidé v depresi se méně hýbají. Důvodem, proč může deprese souviset s nízkou fyzickou aktivitou, je ten, že se lidé cítí příliš mizerně na to, aby vylezli z postele. Potřebujeme intervenční studii. Vybrali bychom osoby trpící depresí a náhodně je rozdělili, někteří by cvičili, jiní ne. Pak bychom viděli, jestli jim bude lépe.
A tady to máme, zde jsou výsledky. Muži a ženy nad 50 let se závažnou depresí byli náhodně rozděleni do dvou skupin. Buďto dodržovali program aerobního cvičení 4 měsíce, nebo užívali antidepresivum Zoloft. Takto na tom byli na začátku. Na Hamiltonově stupnici deprese dosáhli hodnoty okolo 18. Cokoliv nad 7 je považováno za depresi. Během 4 měsíců se skupina užívající lék dostala do normálu. Přesně to ostatně léky mají za úkol. Jak si vedla skupina s pohybovým režimem, která nebrala léky proti depresi? Dočkala se stejně silného účinku. Výzkumníci dospěli k závěru, že cvičební program může být považován za alternativu k antidepresivům při léčbě depresí u starších osob. Dokázali totiž, že skupinové aerobní cvičení je proveditelnou a účinnou pomůckou k léčbě depresí, přinejmenším u starších osob.
Ne tak rychle, říkáte skupinové cvičení? Účastníci navštěvovali 3x týdně skupinové lekce cvičení. Možná se této skupině udělalo lépe jen proto, že byli nuceni vstát z postele a být v kontaktu s dalšími lidmi. Možná za tím stála společenská stimulace a nijak to nesouviselo se samotným cvičením. Dříve než můžeme prohlásit, že pohyb může být stejné účinný jako antidepresiva, potřebujeme vidět výsledky z podobné studie, která však zahrne ještě jednu skupinu. První dvě skupiny budou stejné, ale přidáme ještě třetí, ve které budou mít lidé za úkol cvičit sami doma, bez dodatečné sociální interakce.
Taková studie byla provedena teprve nedávno. Největší klinická studie provedená u pacientů se závažnou depresí. Nezahrnovala pouze starší osoby, ale také další dospělé osoby. Tentokrát byli účastníci rozděleni do tří skupin. Jedna skupina cvičila doma, druhá pod dohledem a třetí pouze užívala léky. Z hlediska ustoupení příznaků deprese si vedly všechny skupiny dobře a stejně. Můžeme tedy s jistotou říci, že cvičení je srovnatelné s antidepresivy, co se týče léčebných účinků u pacientů se závažnou depresivní poruchou.
Spojením všech nejlepších studií dohromady zjistíme, že výsledky naznačují schopnost pohybové aktivity působit minimálně jako mírné antidepresivum. V nejlepším případě pak může mít cvičení značný účinek na zmírnění projevů deprese a může být označeno za užitečný a silný prostředek k její léčbě. Naneštěstí i přes to, že studie podporují použití pohybu jako léčby depresí, je dosud cvičení jen zřídka předepisováno jako léčba pro tuto běžnou a vyčerpávající nemoc.
Ze stránek dr. Michaela Gregera NutritionFacts.org