Léčení hladovkou

Něco málo historie
Tento způsob léčení má dlouhou tradici a lze ho najít v nejrůznějších lékařských knihách minulosti. Hladovění za účelem zachování mládí bylo již doporučováno ve starověkém Egyptě v 15. století před Kristem. Různě dlouhý půst doporučovali svým následovníkům a pacientům Pythagoras, Hippokrates či slavný Abu-Ali Ibn Sínu (Avicenna). Ve středověku byly myšlenky hygieny stravování a léčení hladem více méně zapomenuty a začali se opět objevovat až v 16. století. První vlaštovkou byl Ital Ludvigo Kornaro (1465-1566), který napsal několik traktátů podporujících myšlenky maximální střídmosti. Friedrich Hoffmann (1686-1742) doporučoval léčebné hladovění při hyperemii (překrvení), revmatických a katarálních příznacích, při mrtvici, skorbutu, kožních onemocněních, zhoubných vředech a šedém zákalu. První polovina 19. století byla dobou rozkvětu vegetariánství, vodoléčby a různých jiných přirozených metod léčení. Součástí těchto přirozených metod léčení byl také půst. V tomto období historie můžeme také najít mnoho slavných stoupenců střídmosti a vegetariánství jako Voltaire, Rousseau, Schiller, Byron a další. Značně se léčebné hladovění rozšířilo na začátku 20. Století. V medicíně se objevilo reformátorské hnutí, které se intenzivně věnovalo přirozeným metodám léčení. Nejznámějšími představiteli tohoto hnutí byli Bircher-Benner (základní principy výživového systému tohoto lékaře byli popsány v Pramenech č.1/1998), Noorden, Laman a jiní. Mnoho čtenářů jistě zná Rakouského léčitele Rudolfa Breusse, který hladovkou léčil leukémii a některé další druhy rakovin a jeho léčivé zeleninové šťávy a čaje se dají koupit v prodejně Country Life.

Proti aneb názory oficiální mediciny
Jsou známé pokusy s laboratorními krysami, kterým omezili přísun potravy. Krysy, které hladověli žili dva až tři krát déle než ty, které dostávali normální přísun potravy. Otázkou vždy zůstává, nakolik můžeme tyto zajisté skvělé výsledky aplikovat na lidskou populaci.

Oficiální medicína má vůči hladovění vysloveně nepřátelský postoj. V učebnicích se povětšině můžete dočíst, že v organismu se v době hladovky rozvíjí acidóza (překyselení, vyčerpání alkalických zásob krve). Zvyšuje se také kyselost tkaniv, zhoršuje se funkce jater a jejich schopnost syntetizovat močovinu. Organismus ztrácí cenné bílkoviny, jejich množství je omezeno. Hladovějící nemá dostatek minerálních látek a vitamínů. To všechno způsobuje poruchu látkové výměny a může vyvolat rozpad tkaniva a v konečném důsledku přivodit dystrofii. V souvislosti s hladověním se často uvádějí pojmy kwashiokor (vzniká nedostatkem bílkovin ve stravě) a marasmus (vzniká celkovým nedostatkem potravy a energie), které známe především z reportáží z chudých Afrických zemí.

Pro aneb názory zastánců léčivého hladovění
Zastánci dávkovaného léčivého hladovění tvrdí, že nucené hladovění se od toho léčivého liší právě tak, jako nůž bandity od chirurgického skalpelu. Nemá-li organismus jídlo, dává do oběhu své vnitřní zásoby, začíná tzv. "endogenní (vnitřní) vyživování". Čerpání "zásob" různými orgány a tkáněmi je značně nerovnoměrné, největší ztráty má tkanivo tukové, pak slezina, játra, svaly, krev, ledviny, kůže, střeva, plíce,slinivka břišní a nejmenší ztráty má nervová soustava a srdce.

Všichni, kteří kurz léčivého hladovění prodělali, zjistili, že pocit hladu se projevuje pouze v prvních dnech. Pak téměř zmizí. Velikost zásob, jež tělo může při hladovění do stavu naprostého vyčerpání využít, tvoří 40-45% jeho váhy. Bylo zjištěno, že při úplném hladovění se ztrátou tělesné váhy do 20-30%, nejsou v orgánech a v tkanivech zvířat pozorovány žádné nenávratné patologické změny. Problémem může být délka hladovění. Neměla by překročit bezpečnou hranici ztráty váhy organismu (víš uvedených 20-30 %). Při dnes používaných metodách dávkovaného léčebného hladovění během 25-35 dní ztráta váhy obvykle představuje 12-18%, tj. podstatně nižší než bezpečná norma.

Při nuceném hladovění dochází k tzv. alimentární dystrofii. Pozorování a popisu těchto změn bylo věnováno hodně rozsáhlých prací. To vyvolalo velkou nedůvěru k léčení hladověním. Odpůrci léčebného hladovění však zapomínají, že dávkované léčebné hladovění využívá fyziologické stadium procesu odebrání potravy organismu, kdy ještě nedochází k patologickým změnám. Vždyť dostávají-li nemocní lék v podobě mikrodávky jedu, nevyvolává to u lékařů myšlenku na jejich otrávení.

Výzkumy I. P. Pavlova dokázaly, že sedmý až devátý den úplného hladovění žaludeční sekrece zcela ustává a místo ní nastupuje tzv. spontánní žaludeční sekrece. Tvořící se sekret obsahuje značné množství bílkovin, které se žaludeční sliznicí opět vstřebávají do krevního oběhu. Tvoření a využívání spontánní žaludeční sekrece při hladovění je důležitým adaptačním mechanismem, jenž snižuje ztrátu bílkovin a zabezpečuje stálý přísun aminokyselin nutných k regeneraci bílkovin nejrůznějších orgánů.

Z prací fyziologů a biochemiků se ví, že v době nuceného dlouhodobého hladovění organismus zvířat a člověka zahyne dříve, než dosáhne úplného vyčerpání, v důsledku autointoxikace odpadními zplodinami. Odstraní-li se procedurami při léčebném hladovění tyto produkty z organismu (klystýry, masáže, hluboké dechové cvičení, procházky), dokáže tělo bez projevů autointoxikace hladovět 30 až 40 dní.

Psychický stav nemocného během hladovění se podstatně liší od stavu člověka hladovějícího nuceně. Při léčivém hladovění nemocný ví, že hladoví proto, aby se vyléčil. Je pod lékařským dozorem. Ví, že po skončení určité doby se bude znovu plnohodnotně stravovat. Toto vědomí radikálně mění jeho pocity a odráží se to na všech fyziologických funkcích organismu.

Endogenní výživě se organismus přizpůsobuje postupně. K přeorientování dochází obvykle šestý až desátý den hladovění. Jakmile se vyčerpají glykogen zásoby organismu (k tomu dochází první až druhý den hladovění), začnou se v krvi hromadit kyselé produkty nedokonalého spalování tuků. Může se to odzrcadlit na náladě nemocného, mohou se projevit bolesti hlavy, pocit slabosti. Je potřebné aby dotyčný zhluboka dýchal, pročistil si střeva klystýrem, osprchoval se. Příznaky lehké autointoxikace zplodinami rozpadů tuků mohou postupně narůstat až do šestého až desátého dne hladovění. Pak během krátké doby zmizí a nemocný se cítí dobře. Dochází k překonání tzv. acidotické krize a přizpůsobení organismu na autogenní výživu. Organismus vyrábí z vlastního tuku a bílkovin glukózu, její množství v krvi stoupá a proto nemocní lehce snáší hladovění.

Podle odborníků na hladovění (Dr. Vries, Dr. Buchinger apod.) hladovění lze považovat za vnitřní operaci bez nože. Příroda operuje dokonaleji než ten nejlepší chirurg. Šetří zdravé a odstraňuje vše nemocné. Pro udržení normální látkové výměny, využívá organismus vlastní deponované bílkoviny, především patologické novotvary. Proto, je hladovka označována jako očistné léčení.

Léčebná hladovka má také své kontraindikace: tuberkulózu, Basedowovu nemoc (hyperfunkce štítné žlázy), onemocnění centrální nervové soustavy, řadu akutních onemocnění a metabolických jako např. zánět slepého střeva, zauzlení střev, cysty, novotvary vnitřních orgánů, cukrovka a především pak stavy vyčerpání především u starších osob, těhotenství, kojení a psychická onemocnění kde není možný uvědomělý vztah nemocného k léčbě.

Jednotlivé fáze léčebného hladovění
Doba hladovění

1. fáze (pokrmového dráždění) - trvá 2-3 dny, charakterizovaná vzpomínkami na jídlo, kručením v břiše, zvýšenou tvorbou slin, špatnou náladou, mírnou žízní
2. fáze (zvětšení acidózy) - 3.-4. den, pocit hladu se zmenšuje až mizí, zvětšuje se žízeň, mohou se dostavit bolesti hlavy, závratě, z úst je někdy možné cítit zápach acetonu, povlak na jazyku
3. fáze (kompenzace) - 5.-10. den, dochází k překonání acidotické krize, psychický stav se zlepšuje, zlepšuje se nálada, mizí pocit tělesné slabosti, stadium končí "vlčím" hladem

Doba návratná - regenerační

1. fáze (astenické) - 1.-3. den, po pozření malé porce jídla dochází k nasycení, ale za krátkou dobu se dostavuje silný hlad, nálada bývá často proměnlivá, velká žízeň
2. fáze (intenzivní regenerace) - 4.-6. den, chuť se rychle zvyšuje, stoupá tělesná hmotnost
3. fáze (normalizace) - 7.-21. den, chuť jídlu k slábne, jídlo přestává být středem pacientovi pozornosti, vše se vrací k normálu, pacienti jsou klidní
   Podle Nikolajev & Nilov: Léčení hladovkou, Eko-konzult 1996

Různé formy léčebného hladovění
Jednodenní hladovění - znamená nic nejíst 24 hodin, při úplném hladovění nutné pít neomezené množství vody, při hladovění na zeleninové nebo ovocné šťávě vypít 1,5 l šťávy denně, lze opakovat dle potřeby přibližně jeden krát týdně

Hladovění se šťávou - 3-4 dny se nic nejí, pije se pouze 1,5 l šťávy denně nebo šípkového čaje, na začátku hladovění se podávají očistné klystýry, opakovat jeden krát měsíčně
Dlouhodobá hladovka - 15-35 dnů - tento druh léčebného hladovění by měl vždy probíhat pod dozorem lékaře ve speciálním léčebném zařízení nebo poradně

Hodnocení
Správně používané léčebné hladovění může být účinným prostředkem k léčbě celé řady chronických onemocnění. Krátkodobé hladovění se dá bez větších problémů realizovat v domácích podmínkách a může mít jak léčebný tak preventivní účinek.

MUDr. Petr Pribiš, Dr.P.H., autor článku i celého seriálu "Cesty ke zdraví", je absolventem Fakulty všeobecného lékařství UK a absolventem oboru výživa a preventivní medicína na School of Public Health na Loma Linda University v Kalifornii.