Léčivá moc víry

Víra v osobního Boha, který nás miluje a chce pro nás jen to nejlepší, má pozitivní vliv jak na naše fyzické zdraví, tak na zdraví emoční. Náš vztah k Bohu, ať už je jakýkoli, ovlivňuje každou oblast našeho života. Duchovní víra a praxe mají vliv na naši celkovou pohodu. I proto hraje náš duchovní život v našem celkovém zdraví mnohem větší roli, než jsme se dříve domnívali. Níže uvádíme příklady vědeckých závěrů týkajících se vlivu spirituality na naše zdraví.

Stres: Komplexní studie provedená v hrabství Alameda v Kalifornii sledovala životní styl u téměř 7 000 Kaliforňanů. Bylo v ní zjištěno, že věřící ze západního pobřeží jsou na rozdíl od neduchovních jedinců znatelně méně stresováni financemi, zdravím a jinými běžnými záležitostmi.

Krevní tlak: Starší občané ve studii na Duke University, kteří pravidelně navštěvovali bohoslužby, modlili se anebo četli Bibli, měli nižší krevní tlak než ti, kdo to nedělali.

Uzdravení: Studie z Duke University zdokumentovala, že věřící pacienti, kteří se uzdravovali po operaci, strávili v nemocnici v průměru 11 dní ve srovnání s nevěřícími pacienty, kteří tam pobyli 25 dní.

Imunita: Výzkum 1 700 dospělých odhalil, že pravidelní účastníci bohoslužby měli nižší pravděpodobnost zvýšené hladiny interleukinu-6, což je imunitní látka běžná u lidí s chronickým onemocněním.

Životní styl: Vyhodnocení několika studií potvrdilo, že spiritualita má přímý vliv na nižší míru sebevražd, menší zneužívání alkoholu a drog, menší míru kriminálního chování, rozvodů a vyšší spokojenost v manželství.

Deprese: Podle studie z Columbia University mají ženy se zbožnými maminkami o 60 procent nižší pravděpodobnost deprese než ty, jejichž matky nemají vztah k náboženství. Dcery, které patří do stejné náboženské denominace jako jejich matky, mají dokonce ještě nižší pravděpodobnost (71 procent), zatímco synové mají pravděpodobnost nižší o 84 procent.

Celistvost ve slabosti

Víra a spiritualita však nejsou to jediné, co člověk potřebuje, aby měl dokonalé zdraví. My všichni do určité míry trpíme následkem vrozených predispozic a sklonů. Hřích nás ničí fyzicky, duševně a duchovně bez ohledu na to, nakolik Bohu věříme.

V Bibli snášel Jób, muž velké víry, devastující fyzickou nemoc. Pavel třikrát žádal Boha, aby odňal jeho osten v těle, ale místo fyzického uzdravení jeho bolesti získal zvláštní druh celistvosti: „Stačí, když máš mou milost,“ řekl mu Bůh, „vždyť v slabosti se projeví má síla“ (2. Korintským 12,9). Není divu, že Pavel mohl říci: „Vždyť právě když jsem sláb, jsem silný“ (verš 10).

Takové povzbuzení je zvlášť důležité pro ty, kdo i přes víru, modlitbu a lékařskou péči stále trpí chronickým onemocněním.

Víra je důležitá, ale otázky zůstávají

Výzkum přesvědčivě dokládá, že víra má významný vliv na náš fyzický a také duchovní život. Ale podstatné otázky zůstávají. Můžeme žít tak, jak se nám zlíbí, a zůstat stále zdraví? Dává nám víra povolení přestupovat zákony zdraví, a přesto očekávat, že budeme žít déle?

Představa, že víra vyřeší všechny vaše problémy a vyhladí nedostatky způsobené vaším životním stylem, je pomýlený předpoklad, který vás může velmi rychle dovést do nemocnice. Myšlenka, že víra je jakýmsi druhem magického léčení, díky kterému se obejdete bez odborných lékařů, je velkým nepochopením.

Někteří lidé si myslí, že když jdete se zdravotním problémem k lékaři, je to projev vaší malé víry. Nedokážou pochopit, že tentýž Bůh, který může vyléčit přímo, mnohem častěji vede kvalifikované zdravotní profesionály, aby toho dosáhli oni. Veškeré uzdravení pochází nakonec od Boha. On je Velký Léčitel. Ale jak léčí a koho používá, aby uskutečnil léčebný proces, je na něm.

Definovaná a aplikovaná víra

Abychom pochopili podstatu a význam víry, nahlédněme do Listu Židům 11,1: „Víra pak jest nadějných věcí podstata, a důvod neviditelných“ (Bible kralická).

Co je tedy víra? Je to podstata (latinsky substance). Latinské slovo „substance“ pochází ze dvou jiných slov: „sub“ a „stance“. „Sub“ samozřejmě znamená „pod“. Máme slova jako ponorka (anglicky „submarine“), loď, která cestuje pod vodou, a podzemí (anglicky „subterranean“), něco pod zemí. Slovo „stance“ se vztahuje k jádru věci. Podstata je věc, která stojí pod vším ostatním ve vašem životě a která ho podpírá, udržuje a zabezpečuje. Víra je naprostým základem naší existence. Stojí pod vším ostatním, podpírá veškerou naši naději a drží nás, když se potýkáme s komplikovanými otázkami života.

Víra je vztah s Bohem jako s dobrým přítelem, který nás vede k poznání, že ať už se děje v našich životech cokoli, On chce pro nás jen to nejlepší. Víra nám dává jistotu, že nás Bůh posilní, abychom zvítězili nad každou obtíží a překonali každou překážku až do dne, kdy získáme konečnou odměnu v Jeho věčném království.

Víra vás tedy vede k tomu, abyste důvěřovali Bohu jako někomu, kdo vás miluje, kdo ví, co je pro vás dobré, a zajímá se o vaše štěstí. Víra dává energii celému našemu bytí, pozvedá našeho ducha, povzbuzuje naše srdce, obnovuje naši naději a mění náš pohled od toho, co je, k tomu, co může být. Víra věří v Boží zaslíbení a přijímá Jeho dary dokonce ještě před tím, než se stanou skutečností.

Nebeská Síň slávy

V 11. kapitole Listu Židům uvádí Bůh seznam hrdinů víry z celé historie. Jejich jména visí v nebeské „Síni slávy“ hodně vysoko. Je překvapivé, že první příklad víry, který 11. kapitola Listu Židům uvádí, je člověk, který umírá bez jakéhokoli zázračného vysvobození. „Ábel věřil, a proto přinesl Bohu lepší oběť než Kain a dostalo se mu svědectví, že je spravedlivý, když Bůh přijal jeho dary; protože věřil, ‚ještě mluví, ač zemřel’“ (Židům 11,4).

Podle Bible byl Ábel spravedlivým člověkem. Ale jaký byl výsledek jeho víry? Byl zabit. Kdyby neměl víru, nadále by žil. Kain neměl víru a žil, zatímco Ábel, který měl víru, zemřel. Některým lidem se to může zdát zvláštní, zvláště těm, kdo věří, že když máte dost víry, budete vždy uzdraveni.

Vraťme se ještě k Henochovi, dalšímu z královské linie víry: „Henoch věřil, a proto nespatřil smrt, ale Bůh ho vzal k sobě. ‚Nebyl nalezen, protože ho Bůh přijal.‘ Ještě než ho přijal, dostalo se Henochovi svědectví, že v něm Bůh našel zalíbení“ (verš 5).

Kdyby neměl Henoch víru, zemřel by. Ale on měl víru, a proto zůstal naživu. Ábel měl stejnou kvalitu víry, a přesto zahynul. Jedna věc je ale jasná: Každá z vážených osob víry v 11. kapitole Listu Židům nás učí, jak důvěřovat Bohu. Henoch věřil Bohu v životě, Ábel ve smrti.

Podívejme se ještě na příklad Noema: „Noe věřil, a proto pokorně přijal, co mu Bůh oznámil a co ještě nebylo vidět, a připravil koráb k záchraně své rodiny“ (verš 7). Jeho víra ho vedla k tomu, aby vykonal to, co mu Bůh řekl, i když se to většině lidí jeho doby muselo zdát směšné. Noe se poslušně řídil Božími pokyny. Důvěřoval Bohu a desítky let budoval koráb i přesto, že tehdy nepršelo. Taková je opravdová víra. Abrahamova zkušenost je přesně opačná: „Abraham věřil, a proto uposlechl, když byl povolán, aby šel do země, kterou měl dostat za úděl; a vydal se na cestu, ačkoli nevěděl, kam jde“ (verš 8). Jeho víra ho vedla k tomu, aby opustil svou domovskou zemi a vydal se na cestu do neznáma. 123 Léčivá moc víry Jaké to jsou protiklady! Ábel z víry zemřel, kdežto Henoch vírou přežil. Noe z víry zůstal, a Abraham se kvůli víře vydal na cestu. Sára z víry počala v pokročilém věku dítě, a o několik let později vzal Abraham na Boží příkaz jejího syna Izáka na horu Mórija, aby ho obětoval. Tam Bůh ocenil Abrahamovu víru a mladíka vysvobodil. Tentýž Bůh, který požádal rodiče, aby mu věřili, že jim dá dítě, je nyní žádá, aby mu věřili, když jim přikazuje, aby ho obětovali. Bůh ale výjimečným způsobem zajistil Izákovi vysvobození jako předznamenání Ježíšovy oběti a zázračného vysvobození každého z nás ze spárů hříchu a smrti.

A tady je další kontrast 11. kapitoly Listu Židům. Josef zůstal Bohu věrný i přes obtížné okolnosti svého života. V důsledku jeho věrnosti jej Bůh poctil. Žil uprostřed bohatství a okázalosti Egypta jako svědek pravého Boha. Ale Mojžíš měl opačnou zkušenost. Bůh ho vyvedl z Egypta, aby putoval pouští v naprosté závislosti na Bohu. Mojžíš se rozhodl „snášet příkoří s Božím lidem, než na čas žít příjemně v hříchu; a Kristovo pohanění pokládal za větší bohatství než všechny poklady Egypta, neboť upíral svou mysl k budoucí odplatě“ (verše 25.26). Josef měl víru a zůstal v Egyptě, zatímco Mojžíš měl víru a Bůh mu řekl, aby z Egypta odešel. Skrze víru Josef zbohatl, ale Mojžíš zchudl.

Víra hledá Boží vůli pro můj život, ať už ji nachází ve smrti jako u Ábela, anebo v životě jako u Henocha. Ať už díky ní zůstáváme jako Noe, nebo odcházíme jako Abraham, ať žijeme v luxusu Egypta jako Josef, nebo se stáváme putujícím bezdomovcem v poušti jako Mojžíš, víra je vždy stálou důvěrou v Boha.

V jakých okolnostech se dnes nacházíte? Čelíte nemoci ohrožující váš život, nebo se těšíte dobrému zdraví? Jste plně spokojeni ve svém domově, nebo se chystáte stěhovat a děsíte se toho? Jste finančně zabezpečeni, nebo bojujete o to, abyste splatili hypotéku? Těšíte se z dobrého manželství, nebo se nacházíte ve stresujícím, napjatém vztahu? Cítíte se být blízko Boha, nebo jste mu vzdáleni? Víra ale není závislá na našich pocitech nebo situacích. Každý z hrdinů Boží Síně slávy v 11. kapitole Listu Židům zažíval různé okolnosti svého života. Víra nezávisí na tom, co se děje kolem nás, ale má co do činění s tím, co se děje uvnitř nás. Vyjmenované osoby v Listu Židům měly jedno společné: jako červená nit se jejich životem táhla výjimečná důvěra v Boha.

Víra znamená věřit v Boží sílu v naší slabosti, naději v naší depresi, vedení v našich pochybnostech, radost v našem smutku, pokoj v naší úzkosti, moudrost v naší nevědomosti, odvahu v našem strachu. Víra, která nezná prohru a pro kterou není nic nemožné, je plná odvahy. Tím, že důvěřuje Bohu ve všech životních okolnostech, může víra zůstávat pozitivní, ať se děje cokoli, protože důvěřuje Tomu, který nezná porážku. Je to právě důvěřivý postoj víry, který způsobuje v mozku uvolnění endorfinů, které posilují imunitní systém a přinášejí našemu tělu zdraví. 125 Léčivá moc víry Zdroj víry

Víra není totéž jako pozitivní myšlení nebo navozený hřejivý pocit. Není to naše schopnost způsobit, abychom něčemu věřili. List Židům 11,6 popisuje zdroj veškeré víry takto: „Bez víry však není možné zalíbit se Bohu. Kdo k němu přistupuje, musí věřit, že Bůh jest a že se odměňuje těm, kdo ho hledají.“ Zdrojem veškeré víry je všemohoucí, vševědoucí a milující Bůh. Vztah důvěry s Bohem začíná, když si uvědomíme, že nás miluje a že chce pro nás jen dobro.

Důležitou roli pro naše dobré zdraví hraje také náš postoj. Není to pouze náš životní styl, co určuje naše zdraví. Důležitý vliv mají také emoce člověka.

Studie, kterou provedli vědci z University of Kansas, zjistila, že pro udržení dobrého fyzického zdraví jsou rozhodující pozitivní emoce, a to hlavně u těch lidí, kteří žijí v bídě. Jinými slovy, pokud chcete být zdraví, potřebujete pozitivní postoj, a to zvláště tehdy, když se nacházíte v obtížné situaci. Studie ukázala, že s lepším zdravím jsou jednoznačně spojeny pozitivní emoce, jako je štěstí a spokojenost, a to i v situaci neuspokojených základních potřeb.

Carol Ryffová, profesorka psychologie na University of Wisconsin v Madisonu, dokládá, že lidé s větším pocitem pohody mají nižší kardiovaskulární riziko, nižší hladinu hormonů stresu a nižší hladinu zánětu. Zdrojem všech pozitivních emocí je Bůh a víra z těchto emocí čerpá a uvolňuje do těla léčivou moc. Víra znamená důvěřovat Bohu ve všech životních situacích. Žádný jiný postoj není tak životodárný nebo ozdravný. 

Růst naší víry

Co děláte, když je vaše víra slabá? Možná souhlasíte s tím, že víra je životodárná, a přece cítíte, že moc víry nemáte. Máme pro vás dobrou zprávu. Máte více víry, než si uvědomujete. Problém není v tom, že nemáte žádnou víru – problém je v tom, že nevyužíváte to, co máte.

V Listu Římanům 12,3 apoštol Pavel píše: „…podle toho, jakou míru víry udělil každému Bůh“. Když uděláme vědomé rozhodnutí, že se chceme spolehnout na milujícího, všemohoucího Boha a důvěřovat mu, On nám dodá potřebnou míru víry.

Víra je dar, který nám dává Bůh. Čím více tento dar využíváme, tím více poroste. Když se učíme důvěřovat mu uprostřed zkoušek a výzev, kterým v životě čelíme, naše víra roste. Někdy jsou chvíle našeho nejhlubšího zoufalství tím největším růstem ve víře.

Svou víru můžeme také zvětšit přemýšlením o Božím slově. Když naši mysl naplní pravdy Bible, naše víra rychle poroste. Písmo tuto božskou realitu potvrzuje v dopise Pavla Římanům: „Tedy víra /je/ ze slyšení, slyšení pak skrze slovo Boží“ (Bible kralická).

Čím více sytíme svou mysl Písmem, tím větší bude naše víra. Boží slovo rozhání naše pochybnosti. Chtěli byste dnes otevřít své srdce Bohu a vírou získat nový postoj k životu i sílu z toho plynoucí? Pokud toužíte vstoupit do vztahu víry a důvěry v Boha, můžete ho požádat, aby vám dal důvěřivé srdce, abyste mohli zažívat zdravotní prospěch živé víry.

Z knihy Marka Finleyho, Petera Landlesse a spol. Pohoda a zdraví. Vydal Advent-Orion.