Ledvinové kameny

Tyto krystaly nakonec mohou dorůst do velikosti kamínků, které blokují tok moči a způsobují prudkou bolest, vystřelující z postranní dolní části zad směrem ke tříslům. Ledvinové kameny mohou odplout přirozenou (a často bolestivou) cestou, někdy jsou ale už tak veliké, že musí být odstraněny chirurgicky.

Od konce druhé světové války výskyt ledvinových kamenů dramaticky stoupl. Další nárůst pozorujeme během uplynulých patnácti let. Dnes je má přibližně každý jedenáctý Američan, přičemž ještě před necelými dvěma dekádami to byl jen každý dvacátý. (V Čechách postihují asi 4 % populace a objevují se dva- až třikrát častěji u mužů než u žen. Pozn. red.) Čemu se dá tento zvýšený výskyt připsat? První vodítko k nalezení odpovědi se objevilo v roce 1979, kdy vědci oznámili překvapivou souvislost mezi nárůstem výskytu ledvinových kamenů od 50. let a rostoucí konzumací živočišných bílkovin.

Jako u všech studií založených na pozorování však vědci nedokázali prokázat příčinu a následek. Rozhodli se tedy tuto teorii prověřit. Požádali zkoumané jedince, aby denně snědli navíc jednu porci živočišných bílkovin, která by zhruba odpovídala konzervě s tuňákem. Během dvou dnů s tuňákovým nášupem se hladina mineralizujících látek – vápníku, oxalátu neboli šťavelanu a kyseliny močové – natolik skokově zvýšila, že to znamenalo růst hrozby ledvinových kamenů o 250 %.

Stojí za povšimnutí, že experiment s přídavkem živočišných bílkovin v jídle byl navržen tak, aby odpovídal příjmu živočišných bílkovin průměrného Američana. Z toho vyplynulo, že Američané by měli znatelně snížit konzumaci masa, pokud jim má klesnout riziko ledvinových kamenů.

Většinu ledvinových kamenů tvoří šťavelan vápenatý, který se formuje, pokud začne být moč přesycená vápníkem a šťavelanem. Řadu let se lékaři domnívali, že vzhledem k vápenatému charakteru kamenů by měli pacienty vést k omezení přísunu vápníku. V medicíně žel někdy klinická praxe funguje naslepo, bez pevné opory ve výzkumech. Tato doporučení se změnila díky publikování přelomové studie v časopise New England Journal of Medicine, která proti zavedené dietě s omezením vápníku postavila dietu s redukcí živočišných bílkovin a sodíku. Ukázalo se, že konzumace menšího množství masa a soli je dvakrát účinnější než předepisovaná dieta s omezením vápníku, což o polovinu snižuje riziko vzniku ledvinových kamenů.

Někteří lékaři doporučují omezit také oxaláty, které se v koncentrované podobě nacházejí v určitých druzích zeleniny. Uklidnit může zjištění jedné nedávné studie, že při zvýšené konzumaci zeleniny nehrozí vyšší riziko vzniku ledvinových kamenů. Ve skutečnosti byl větší přísun ovoce a zeleniny spojen se sníženým rizikem, nezávislým na dalších známých rizikových faktorech. Což znamená, že kromě znásobení rostlinného jídelníčku a omezení živočišné stravy tu jsou i další výhody.

Dalším důvodem, proč je omezení přísunu živočišných bílkovin prospěšné, může být to, že se tím snižuje riziko nahromadění kyseliny močové, která může vytvářet krystaly. Ty jsou následně zpevňovány vápenatými usazeninami. Takže pokud chcete toto riziko snížit, měli byste se pokusit zabránit vzniku přebytečné kyseliny močové. Toho se dá docílit jedním ze dvou způsobů: přidáním léků, anebo odebráním masa. Preparáty vypořádávající se s kyselinou močovou, jako je například alopurinol, jsou možná účinné, ale mohou mít vážné vedlejší účinky. Odebrání veškerého masa ze standardního jídelníčku oproti tomu očividně omezuje riziko krystalizace kyseliny močové o více než 90 %, a to již během pouhých pěti dnů.

Na závěr si to ještě jednou zopakujme. Pokud je moč spíše zásaditá, hrozí menší pravděpodobnost vzniku kamenů. To pomáhá vysvětlit, proč zřejmě má menší množství masa a větší přísun ovoce a zeleniny takové ochranné účinky. Z běžné americké stravy vzniká kyselá moč. Jakmile ale lidé začnou jídelníček zakládat na rostlinné potravě, začne se jejich moč měnit tak, že za necelý týden už má téměř neutrální pH.

Samozřejmě ne všechny rostlinné potraviny mají zásaditý efekt a stejně tak ne každý živočišný pokrm okyseluje. Vyhodnocení přísunu kyselin do ledvin (v angličtině zkráceně LAKE – Load of Acid to Kydney Evaluation) bere v potaz jak obsah kyselin v potravinách, tak jejich obvyklé porce. Cílem je pomoci lidem upravit jídelníček tak, aby se předešlo vzniku ledvinových kamenů a dalších chorob způsobených kyselým prostředím, jako je dna. Jídlem s největší tvorbou kyselin jsou ryby včetně tuňáka, následuje vepřové, drůbeží, hovězí a sýr. Vajíčka ve skutečnosti produkují více kyselin než hovězí, lidé jich ale obvykle na posezení spořádají menší množství. Lehce kyselinotvorné mohou být i některé obiloviny a produkty z nich vyráběné jako chléb či rýže, ale kupodivu už ne těstoviny. Fazole výrazně omezují kyselost, ale ne tolik jako ovoce. Králem zásaditosti mezi potravinami je ovšem zelenina.

Změny v jídelníčku mohou mít natolik silný účinek, že nemusejí jen bránit vzniku ledvinových kamenů, ale v některých případech je i léčit bez prášků a operace. Kameny zformované kyselinou močovou mohou být pravděpodobně zcela rozpuštěny dodržením následujících tří doporučení: jezte více ovoce a zeleniny, omezte přísun živočišných bílkovin a soli a vypijte denně alespoň deset sklenic tekutin.

Z knihy Michaela Gregera Jak nezemřít. Vydalo nakladatelství Noxi.