Mentální filtry

Jedná se o jakési percepční síto, kterým procházejí události, jež prožíváme. Vše, co se kolem nás odehrává, díky tomu dostává svůj význam na základě našich předchozích zkušeností. Filtr, kterým vnímáme život, může být přirovnán k pohledu skrz dalekohled. Pokud je dalekohled rozostřený, otočený nebo rozbitý, výsledný pohled „na život“ bude pokroucený a nejasný.

Každý z nás si vytvořil řadu očekávání na základě schematických mentálních struktur, které existují v naší mysli a silně ovlivňují způsob, jakým zpracováváme smyslové vjemy. Je běžné, že jedinec na těchto strukturách silně lpí a dokonce začne vjemy překrucovat tak, aby odpovídaly jeho myšlenkovým vzorcům. Důsledkem je to, že věci, které vidíme, slyšíme a prožíváme, mají své zabarvení dané naší kognitivní orientací vlastně ještě předtím, než je skutečně prožijeme a zpracujeme. Náš názor na hudbu, kterou posloucháme, může ovlivnit, pokud předem víme, že skladatelem je Mozart, či nikoli. Jedinci zápasící s depresivními stavy budou velmi pravděpodobně všechny události hodnotit skrze negativní mentální filtr.

Jelikož máme tendenci vnímat nové informace skrze staré náhledy a modely, dochází k tomu, že ani objektivní data nepřijímáme úplně správným způsobem. Naše rozhodnutí tedy nejsou až tak založena na samotných informacích, jako spíše na filtrech, které dané informace propouštějí. I ve vědeckých kruzích je vnímání ovlivněno mentálními filtry. Přestože si věda klade za cíl sledovat svět takový, jaký je, způsob, jak ho vědci vnímají, je ovlivněn jejich kognitivní orientací dávno před samotným pozorováním. Dokonalým příkladem toho mohou být vědečtí současníci Galilea, kteří jednoduše nedokázali přijmout, že by Země obíhala kolem Slunce, a ne naopak. Skrze mentální filtry běžné pro svou dobu věřili v geocentrickou soustavu a Zemi chápali jako nehybný střed vesmíru. Galileo pomocí originální kombinace empirického pozorování a matematiky dospěl k opačnému názoru. Dnes je Galileo nazýván „otcem moderní vědy“, ale ve své době platil za schopnost hledět mimo zaběhnuté mentální filtry vysokou daň. Byl vyslýchán inkvizicí a nucen své názory odvolat. Poslední roky svého života strávil v domácím vězení za to, že mimo jiné uveřejnil vědecký fakt, že Země obíhá kolem Slunce.

Starověké mentální filtry

Eva vnímala svět skrze mentální filtr, když naslouchala hadově nabídce v zahradě Eden. Když Noe kázal o přicházející potopě, většina jeho posluchačů vyhodnotila pomocí svých mentálních filtrů, že se jedná o blábolení psychicky nemocného člověka. Samson využil nesprávný mentální filtr, když nebyl schopen najít atraktivní ženu mezi Izraelkami a přiměl svého otce, aby mu našel Pelištejku. Natanael vnímal skrze mentální filtr pobídku svého bratra, aby se seznámil s Ježíšem Nazaretským: „Z Nazareta? Co odtamtud může vzejít dobrého?“ Je zřejmé, že město, odkud Ježíš pocházel, mělo tak špatnou pověst, že bylo obtížné pro Natanaela i kohokoli jiného očekávat odtamtud cokoli pozitivního.

Následky mentálního filtrování

Existuje množství událostí, které nedopadnou dobře, protože vidíme život skrze zašpiněné myšlenkové filtry. Neochota opakovat minulé neúspěchy může být pozitivní motivační silou. Je ale pravdou, že lidé, kteří se soustředí na předchozí negativní zkušenosti, se budou bát formulovat opravdu novátorské myšlenky. Kreativita je prakticky ochota uniknout z předpokladů a přesvědčení, jež nám jinak brání vidět zřejmá řešení. Chceme-li být tvořiví, je nutné, abychom se posunuli od starých návyků k novým.

Čím déle se držíme nesprávných myšlenkových pochodů, tím pravděpodobněji si vytvoříme narušené mentální filtry, které determinují, co je pravdivé a možné. Toužíme-li být kreativními lidmi, je třeba se špinavých mentálních filtrů zbavit. Negativní myšlenkové vzorce přispívají ke špatným rozhodnutím, protože nás emocionálně zatěžují. Pokud se „ucpou“ dráhy, kterými přijímáme správné vnější podněty, chybí nástroje, které nám pomáhají volně se rozhodovat a prožívat uspokojivý život. Naopak, když jsou mentální filtry pročištěné, je náš operační emocionální systém zbavený zbytečných obav, předsudků, negativních vzpomínek a nesprávných osobních postojů. Jsme náhle osvobozeni od odmítavého pohledu na sebe i na druhé a svět kolem nás vidíme jasně, sebejistě a opravdově.

Z knihy Neila Nedleyho Ztracené umění myslet. Vydalo nakladatelství Advent-Orion.