Příčiny hněvu

Toto ohrožení může mít různou podobu: tělesné nebezpečí, výsměch nebo podráždění, protože někdo neudělal to, co udělat měl.

Vaše vlastní ohrožení i ohrožení vašich drahých ve vás vyvolává úzkost. To je vskutku Boží dar, protože kombinace strachu a hněvu při ohrožení způsobuje, že jednáte pohotově. Podle velikosti ohrožení můžete zpočátku pocítit víc strachu, či víc hněvu.

Ohroženo může být vaše fyzické zdraví, společenské postavení, rodina, vaše sebeúcta, ekonomické jistoty, majetek, vnitřní klid mysli, vaše touhy, víra nebo vaše city. Protože vyjmenované věci zahrnují převážnou část vašeho života, můžete zjistit, že se cítíte ohroženi ve všech zmíněných bodech.

Ve společnosti, která se velice zajímá o kriminální činy a ekonomickou prosperitu a kde média neustále informují o hrozivých událostech, je jenom přirozené, že naše sebezáchovné instinkty pracují ve vysokých otáčkách.

Je důležité se naučit identifikovat zdroje svého hněvu i úzkosti, abychom lépe porozuměli tomu, co se děje v nás i kolem nás. Andrew D. Lester ve své knize Coping With Your Anger: A Christian Guide (Jak se vypořádat se svým hněvem: Křesťanský průvodce) navrhuje proces, který nám v tom má pomoci.

Když jste ohroženi, je vaší reakcí přirozená a Bohem daná úzkost. Jednou z emocionálních součástí úzkosti je i hněv, který pociťujete. K tomu, abyste lépe pochopili podstatu hněvu, je dobré, když budete postupovat podle následujícího hodnocení:

1. Mám vztek, proto musím mít i obavy. 2. Pokud mám obavy, něco mě ohrožuje nebo je pro mě důležité. 3. V čem je to ohrožení?

Tento hodnotící proces lze použít také proto, abyste porozuměli hněvu druhých lidí. Když se druzí lidé (členové rodiny, kamarádi) rozčilují, znamená to, že jsou ohroženi – cítí úzkost – rozčilují se. Jakmile určíte, co vám hrozí, můžete se svým hněvem (a možná i hněvem ostatních) naložit tvořivěji a slušněji.

Hněv lze použít k mnoha dobrým věcem, jenom musíme vědět, jak jej kontrolovat. Pomyslete jen na vědecké objevy, které vzešly od lidí rozzlobených na nemoci a smrt. Nebo na sociální výdobytky, jako je zákon proti využívání dětské práce, který prosadil člověk rozčilený na zneužívání dětí v této oblasti.

Hněv mobilizuje naše rezervy. Co však s nimi provedeme dál, záleží na nás. Můžeme jej použít pozitivním, nebo negativním způsobem. Nejdřív však musíme vědět, kdo jsme, co chceme a co je ohroženo. Potom se můžeme rozhodnout, že jak máme vysvětlit ostatním, co cítíme, ať už jako jednotlivci nebo jako součást nějaké skupiny.

Z knihy Rosse Campbella Nechte mě být. Vydal Návrat domů.