Mluví pravdu o člověku?

Někomu se může zdát těžké uvěřit tomu, co Bible mluví o Bohu. Zkusme se proto seznámit s tím, co Bible píše o člověku. Toho bychom přece měli znát lépe...

Jaký je tedy člověk? Je ve své podstatě dobrý, nebo špatný?
Křesťané vždy vyznávali, že člověk je bytost padlá, narušená přímo ve své podstatě. Vycházeli z Ježíšových slov: "Ze srdce vycházejí špatné myšlenky, vraždy, cizoložství, loupeže..." (Mt 15,19) Rovněž Pavel nekompromisně píše: "Všichni zhřešili..." (Ř 3,23) Podobně tomu věřil Augustin i reformátoři. Ani oni neměli velkou důvěru v přirozenou dobrotu člověka. Věřili, že zlo není jen něco přechodného, ale že je v každém z nás.

Pak přišli osvícenci, kteří bylí přesvědčeni, že po období (jak říkali) náboženského tmářství nastává věk vlády rozumu, který všem přinese štěstí a blahobyt. Prohlásili, že člověk je v podstatě dobrý, že ho mohou zkazit jen okolnosti.
Významný osvícenský filozof Jean Jacques Rousseau rozvádí tyto myšlenky v románu "Emil". Zde propaguje návrat k přírodě: Je potřebné dát dítěti volnost v přirozených projevech, stranou společnosti, aby ho nemohla zkazit svou nezdravou morálkou, licoměrností, přetvářkou... Tak se tehdy přemýšlelo, taková byla doba - plná romantických představ o "nezkaženém divochovi, dítěti přírody", které žije svůj život v přirozené mravnosti na krásných ostrovech Tichomoří.

Dnes by takové myšlenky zastával asi jen málokdo. Žádný stát, žádní rodiče nespoléhají na přirozenou dobrotu člověka. Naopak - již od dob Komenského se prosazuje opačný názor zdůrazňující výchovu dítěte od raného věku. Mnozí právě ve výchově a vzdělání viděli cestu k vymýcení zla v člověku, které považovali za jakési zbytky zvířecích pudů z dob jeho primitivního jeskynního života.

Dvacáté století až příliš bezohledně rozmetalo všechny tyto představy o člověku. Dvě světové války a nárůst všech forem zločinnosti v posledních desetiletích našeho pohnutého století znovu plně potvrdily správnost biblického pohledu na člověka jako na bytost narušenou ve své nejhlubší podstatě. V člověku jsou skryty destruktivní síly. Někdy se zdá, jako by byly již potlačeny, vzápětí se však vynoří na povrch, aby strhávaly miliony do strašlivého víru utrpení a zkázy. Pak ta Gorkého známá věta "Člověk, to zní hrdě!" - se jeví téměř jako ironie.

Dnes máme možnost každý sám posoudit, které myšlenky byly správné. Zda představy o vytvoření rovnostářské společnosti, kde peníze ztratí smysl a každý si bude ukázněně a odpovědně brát věci ze společného vlastnictví podle potřeby, nebo vize apoštola Pavla napsaná před devatenácti sty lety: "Věz, že v posledních dnech (světa) nastanou zlé časy. Lidé budou sobečtí, chamtiví, nebudou poslouchat rodiče, budou nevděční, pomlouvační, bezbožní, hrubí, lhostejní k dobrému a bez lásky…" (2 Tm 3,1-5)

Během dějin měli lidé na člověka různé názory. Čas ukázal, že pravdivý pohled na nás jako lidi obsahuje Bible již několik tisíciletí. A tak člověk sám je nelibým důkazem pravdivosti Bible. Jestliže mluví pravdu o člověku, stejně tak můžeme s důvěrou přijmout i to, co mluví k nám lidem - o Bohu.

Z brožurky "Bible - o čem mluví?''. Autorem je Ludvík Švihálek, vyšlo v edici Znamení doby, vydalo nakladatelství Advent-Orion.