Mozková mrtvice

Tomu se říká ischemická mozková příhoda (z latinského ischaemia, což znamená „zástava krve“). Jen malé procento mrtvic tvoří hemoragické cévní mozkové příhody, které způsobuje krvácení do mozku, když céva praskne.

Poškození způsobené mrtvicí závisí na tom, která oblast mozku je připravena o kyslík (anebo kde dojde ke krvácení) a jak dlouho to trvalo. Lidé, kteří prodělali jen rychlou mrtvici, se možná budou potýkat jen s ochabnutím ruky či nohy, zatímco u těch, které zasáhla silnější mrtvice, se může projevit ochrnutí, ztráta schopnosti mluvit a často taková mozková příhoda končí i smrtí.

Někdy krevní sraženina působí jen okamžik – tedy ne dost dlouho, aby to člověk zaregistroval, ale dost dlouho na to, aby odrovnala malou část vašeho mozku. Tyto tzv. tiché mrtvice se mohou sčítat a pomalu omezovat kognitivní funkce, než se projeví naprostá demence. Cílem je tedy omezit riziko jak silné mrtvice, která vás zabije okamžitě, tak menších mrtviček, které vás likvidují několik let. Podobně jako u infarktu může riziko ohrožení mrtvicí snížit zdravá rostlinná strava tím, že se sníží cholesterol i krevní tlak a zlepší průtok krve a hodnoty antioxidantů.

Vláknina, vláknina, vláknina!

Kromě obecně známých prospěšných účinků na funkci střev zvýšený přísun vlákniny omezuje riziko rakoviny tračníku a prsu, cukrovky, srdečních chorob, obezity, a také předčasného úmrtí. Z řady studií nyní vyplývá, že vyšší přísun vlákniny může přispět i k odvrácení mrtvice. Doporučenou denní dávku vlákniny naneštěstí nekonzumují ani tři procenta z nás. Vlákninu v přirozeném stavu a vysoké koncentraci najdeme pouze na jednom místě – v kvalitní rostlinné stravě. V průmyslově zpracovaných potravinách je jí méně a produkty živočišného původu ji neobsahují vůbec. Zvířata drží pohromadě kosti, u rostlin tuto funkci plní vláknina. J

A přitom není třeba k odvracení rizika mrtvice zvýšit přísun vlákniny nijak dramaticky. Už jen pouhých sedm gramů denně navíc může toto riziko snížit o 7 %. Různí lidé mají různé mrtvice – a zjevně to souvisí s množstvím vlákniny, které konzumují. Přidat do vašeho jídelníčku 7 gramů navíc je jednoduché, odpovídá to misce ovesné kaše s lesními plody anebo porci fazolí.

Jak ale vláknina chrání mozek? V tom nemáme zcela jasno. Víme, že vláknina pomáhá hlídat hladinu cholesterolu a cukru v krvi, což může přispět k omezení ucpávání tepen v mozkových cévách. Výživa bohatá na vlákninu může také snížit krevní tlak, což má za následek snížení rizika krvácení do mozku. Využít této znalosti a přistoupit k činu rozhodně můžete i dříve, než vědci mechanismus úplně osvětlí.

Na to, aby člověk začal jíst zdravěji, není nikdy dost brzy. Přestože je mrtvice považována za nemoc starších lidí – jen dvě procenta úmrtí na mrtvici se objeví před pětačtyřicítkou – rizikové faktory se mohou začít kumulovat už od dětství. V jedné nedávno publikované významné studii byly stovky dětí pozorovány po dobu 24 let – od základní školy až do dospělosti. Badatelé zjistili, že nízký přísun vlákniny v raném věku měl souvislost s kornatěním tepen vedoucích do mozku – což je z hlediska mrtvice klíčový rizikový faktor. Už v době, kdy dětem bylo 14 let, byly patrné jasné rozdíly ve stavu tepen v závislosti na tom, jaké množství vlákniny měly tyto děti každý den ve svém jídelníčku.

A opět, neznamenalo to moc. O jablko, čtvrt misky brokolice nebo pouhé dvě polévkové lžíce fazolí denně v dětství více může mít v pozdějším životě na stav tepen významný vliv. Pokud chcete být opravdu proaktivní, tak nejlepší dostupné vědecké závěry docházejí k tomu, že riziko mrtvice minimalizujete konzumací nejméně 25 gramů rozpustné vlákniny denně (tedy vlákniny, jež se rozpustí ve vodě, což platí pro fazole, oves, ořechy a bobulovité plody) a 47 gramů denně nerozpustné vlákniny (kterou lze nalézt hlavně v celozrnných produktech, jako je rýže natural či celozrnná mouka). Pokud bychom na to přistoupili, museli bychom k dosažení takové výše přísunu vlákniny přestoupit na mimořádně zdravý jídelníček. Mnohem přísnější, než za dostatečné označuje většina zdravotnických expertů. Přál bych si, aby místo laskavých rad o tom, co je podle nich pro širokou veřejnost „dosažitelné“, radši lidem vysvětlili, co o tom říká věda, a rozhodnutí nechali na nich.

Draslík – banány nestačí…

Každá buňka našeho těla potřebuje ke svému fungování draslík, a získávat jej musíme z potravy. Po značnou část historie lidstva jsme se živili takovým množstvím rostlin, že jsme přijímali až 10000 mg draslíku denně. Dnes ani dvě procenta obyvatel nedosahují doporučené denní dávky 3500 mg. Hlavní důvod je prostý: nejíme dostatečné množství nezpracované rostlinné stravy.

Přehled studií o vztahu mezi draslíkem a dvěma z nejnebezpečnějších zabijáků, srdeční chorobou a mozkovou mrtvicí, dospěl k závěru, že již zvýšení příjmu draslíku o 1640 mg denně je spojeno s pětadvacetiprocentním poklesem rizika mrtvice. Představte si, o kolik nižší riziko by vám hrozilo, kdybyste zdvojnásobili či ztrojnásobili přísun rostlinné stravy.

A co banány, které reklamy vychvalují mimo jiné právě kvůli obsahu draslíku? Podle databáze Ministerstva zemědělství USA nepatří banány ani do první tisícovky potravin s vysokým obsahem draslíku: dostaly se až na pozici č. 1611, těsně za oblíbenou čokoládu plněnou arašídy. J Museli byste sníst dvanáct banánů denně, abyste se dostali na naprosté minimum doporučené spotřeby draslíku.

A které potraviny opravdu jsou bohaté na draslík? K nejlepším zdrojům patří listová zelenina, luštěniny a sladké brambory.

Citrusy, nejen na zimní vyjížďky

Dobrá zpráva pro všechny milovníky pomerančů: konzumace citrusových plodů je dávána do spojitosti se sníženým rizikem mozkové mrtvice – mají mít ještě silnější účinky než jablka. Myslíte, že tyto dva druhy ovoce nelze srovnávat? A já to právě udělal. J Klíčem k řešení je fytonutrient obsažený v citrusových plodech, zvaný hesperidin, který, jak se zdá, zvyšuje průtok krve tělem – včetně mozku.

S pomocí přístroje zvaného fluximetr mohou vědci prostřednictvím laserového paprsku měřit průtok krve skrze kůži. Pokud pacienta připojíme k přístroji a podáme mu roztok obsahující takové množství hesperidinu, jaké obsahují dvě sklenice pomerančového džusu, krevní tlak se sníží a celkový průtok krve se zvýší. Pokud pacient vypije pomerančovou šťávu namísto roztoku hesperidinu, průtok krve se ještě zlepší. Jinými slovy, účinek pomerančů, snižující riziko mrtvice, přesáhne i účinek, který by měl hesperidin. Pokud jde o potraviny, celé potraviny mají zpravidla silnější účinek než suma jejich částí.

Abychom změřili pozitivní účinky citrusových plodů na průtok krve, nepotřebujeme k tomu žádný přístroj. V jedné studii se vědci obrátili na ženy, které byly choulostivé na chladné počasí v souvislosti s nízkým průtokem krve – ženy s chronicky studenýma rukama, chodidly a prsty u nohou – a umístili je do místnosti se silnou klimatizací. Ženy v pokusné skupině vypily roztok obsahující fytonutrienty z citrusových plodů, zatímco ženy v kontrolní skupině pily placebo (nápoj s umělými ochucovadly imitujícími pomerančovou šťávu). Ženám v kontrolní skupině bylo čím dál více zima. Jelikož objem průtoku krve jejich tělem se snižoval, teplota jejich těla poklesla v průběhu experimentu o více než čtyři stupně. Konečky prstů žen, jež vypily pravou pomerančovou šťávu, vykazovaly méně než poloviční pokles teploty, průtok krve cévami u nich totiž zůstal více méně stabilní.

Pokud tedy před jízdou na sáňkách (anebo před zimní vyjížďkou s kočárkem) sníte pár pomerančů, pomůže vám to udržet prsty na rukou a na nohou lépe v teple. Jestli jsou ale příjemné teplé ruce, pak vězte, že snížené riziko mozkové mrtvice je ještě příjemnější. J

Aby molekuly nebláznily…

Citován bývá výrok uznávaného biochemika Earla Stadtmana, oceněného Národní medailí za vědu, nejvyšším oceněním za vědecký počin v USA: „Stárnutí je nemoc. Jednotlivá údobí lidského života odrážejí úroveň poškození buněk volnými radikály, které se v nich hromadí. Když poškození dosáhne určitého stupně, buňky už nemohou dále existovat a musejí to vzdát.“

Tento koncept, poprvé vznesený v roce 1972 – nyní označovaný jako mitochondriální teorie stárnutí – znamená, že poškození energetického zdroje buněk, takzvaných mitochondrií, způsobené volnými radikály, vede v průběhu času ke ztrátě buněčné energie a funkce. Tento proces může tak trochu připomínat situaci, když opakovaně nabíjíme baterii svého iPodu – pokaždé se kapacita baterii o něco sníží.

Co jsou ale přesně volné radikály a co proti nim můžeme podniknout?

Zde vám předkládám svůj nejpovedenější pokus zjednodušit kvantovou biologii oxidativní fosforylace: Rostliny získávají energii ze slunce. Vezměte tedy rostlinu a umístěte ji na slunce:  díky procesu zvaném fotosyntéza sbírá chlorofyl obsažený v listech sluneční energii a přeměňuje ji v malé stavební bloky organické látky zvané elektrony.

Rostlina produkuje nejdříve nízkoenergetické elektrony a s využitím další energie ze slunce je nabíjí na vysokoenergetické elektrony. Tímto způsobem v sobě rostliny ukládají sluneční energii. Když potom tyto rostliny konzumujeme (nebo živočichové, kteří rostliny požírají), tyto elektrony (ve formě uhlohydrátů, proteinů a tuků) jsou převáděny do všech našich tělních buněk. Naše mitochondrie pak přebírají elektrony nabité energií a používají je jako zdroj – to znamená jako palivo – a pomalu tuto energii uvolňují. Uvědomte si, že tento proces musí probíhat na základě precizního, beze zbytku kontrolovaného procesu, protože tyto elektrony jsou nabité energií a jsou tudíž nestabilní a těkavé jako benzin.

Benzin, petrolej, ropa a uhlí nejsou označovány za fosilní paliva jen tak pro nic za nic. Nádrže našich SUV jsou plněny látkou vesměs prehistorického původu, která v sobě uložila ve formě vysokoenergetických elektronů energii ze slunce, jež tu svítilo před mnoha miliony let.

A stejně tak, jako by bylo nebezpečné vhodit do kanystru s benzinem hořící zápalku a uvolnit tak energii v něm nahromaděnou, také vaše tělo si musí počínat obezřele. Z toho důvodu buňky vašeho těla přijímají stejné vysokoenergetické elektrony z rostlin, které jíte, a uvolňuje tuto energii řízeným způsobem, jako plynový sporák – vždy po troškách, až je celý objem energie spotřebován. Vaše tělo pak předá tyto použité elektrony té navýsost užitečné molekule, o níž jste jistě už slyšeli: molekule kyslíku O2. Způsob, kterým vás jedy, jako je kyanid, zabíjejí, je ve skutečnosti mechanismem, na základě kterého vám zabraňují, abyste tyto spotřebované elektrony molekule kyslíku předali.

Kyslík naštěstí miluje elektrony, ačkoliv ve skutečnosti trochu příliš. Zatímco si vaše tělo dopřává sladkého odpočinku a pomalu uvolňuje energii elektronů, kyslík netrpělivě čeká na konci řady. S velkou chutí by se zmocnil některého z těchhle vysokoenergetických elektronů, vaše tělo ale říká: „Vydrž! Tohle musíme dělat pomalu, tak počkej, až na tebe dojde řada a počkej, až to nebude tak horké. Dostaneš svůj elektron, ale až potom, co z něj odstraníme energii a bude bezpečné si s ním hrát.“

Molekula kyslíku pak začne být pořádně dopálená a vykřikne: „Mohu si s kterýmkoli s těchhle nadupaných elektronů poradit třeba hned!“ Celý rozzuřený pak přijde na stopu jednoho zatoulaného elektronu s vysokou energií, který jen tak volně poletuje kolem. Podívá se nalevo, podívá se napravo a pak se na něj vrhne. Vaše tělo není dokonalé, nemůže sledovat všechny elektrony naráz. Přibližně jedno až dvě procenta40 všech vysokoenergetických elektronů procházejících vašimi tělními buňkami unikne do prostoru, kde se jich může zmocnit kyslík.

Když tak učiní, přemění se ve stvůru Hulka, změní se z molekuly o nízkém objemu energie v superoxid, což je druh volného radikálu. Volný radikál dělá čest svému jménu – je to nestabilní molekula, vymykající se kontrole, která je bouřlivě reaktivní. Superoxid je napěchován energií a může začít řádit a vyvádět v tělní buňce, všechno převracet vzhůru nohama a poškozovat vaši DNA.

Když se superoxid dostane do kontaktu s DNA, může poškodit vaše geny, které, pokud nejsou opraveny, mohou způsobit mutace ve vašich chromozomech a vést k vývinu rakoviny.41 Tělo naštěstí přivolá na pomoc záchrannou četu, známou jako antioxidanty. Ta dorazí na scénu a vykřikne: „Pusť ten elektron!“

Superoxid se jen tak nedá. „Chcete si ze mě kus utrhnout, pane Vitamine C? No tak si to zkuste, vemte si!“

A tak se na něj antioxidanty vrhnou a vytrhnou mu energií vysoce nabitý elektron a na scéně zůstane chudák malý kyslík s natrženými džínami.

Ve vědeckých kruzích je fenomén, kdy se molekula kyslíku zmocní zatoulaného elektronu a „zblázní“ se z toho, nazýván oxidačním stresem. Teorie říká, že výsledné poškození buňky je tím, co v podstatě způsobuje stárnutí. Stárnutí a nemoci byly pokládány za proces oxidace lidského těla. Ty malé hnědé skvrny na hřbetu vaší ruky? To je pouze oxidovaný tuk pod vaší kůží. Oxidační stres je pokládán za příčinu vzniku vrásek, ztráty části paměti i toho, že systémy našich tělesných orgánů postupně přestávají fungovat s tím, jak stárneme. V podstatě je to tak, že rezivíme. J

Tento proces oxidace můžeme zpomalit tím, že budeme jíst potraviny obsahující velké množství antioxidantů. Zda je nějaká potravina je bohatá na antioxidanty, zjístíme tak, že ji rozkrojíme, vystavíme působení vzduchu a pak budeme pozorovat, co se přihodí. Pokud potravina zhnědne, oxiduje se.

Vezměte si dva nejpopulárnější druhy ovoce: jablka a banány. Rychle hnědnou, což znamená, že v nich není příliš mnoho antioxidantů. (Většina antioxidantů v jablku je ve slupce.) Když naopak rozkrojíte mango, co se stane? Nic, protože je v něm spousta antioxidantů. Jak zabráníte tomu, aby ovocný salát nezhnědnul? Přidáte citronovou šťávu, která obsahuje antioxidant, vitamin C. Antioxidanty mohou zabránit potravě, kterou konzumujte, aby podléhala oxidaci – a totéž mohou činit ve vašem těle.

K chorobám, kterým antioxidanty pomáhají předcházet, patří i mozková mrtvice. Švédští vědci sledovali více než třicet tisíc starších žen po dobu dvanácti let a zjistili, že těm, které konzumovaly nejvíce potravin (nikoliv doplňků) bohatých na antioxidanty, hrozilo nejnižší riziko mrtvice. Stejné závěry byly hlášeny ze studie skupiny mladších mužů a žen v Itálii.

Se znalostí těchto faktů se vědci pustili do hledání potravin nejbohatších na antioxidanty. Šedesát vědců po celém světě publikovalo databázi antioxidační síly více než tří tisícovek potravin, nápojů, bylinek, koření a potravinových doplňků. Testovali všechno od cereálií po drcené sušené listy afrického baobabu. Testovali i desítky značek piva, aby zjistili, ve kterém je nejvíc antioxidantů. J Je to velice smutné, ale pivo představuje největší zdroj antioxidantů ve stravě Američanů (a u nás to bude asi stejné – pozn. překladatele).

Nemusíte si ale vkládat do ledničky seznam o sto třiceti osmi stranách. J Stačí dbát na jedno jednoduché pravidlo: rostlinné potraviny obsahují v průměru čtyřiašedesátkrát víc antioxidantů než potraviny živočišného původu. Jak to vyjádřili vědci: „Potraviny bohaté na antioxidanty mají původ v rostlinném království, zatímco maso, ryby a další potraviny z živočišné říše mají nižší obsah antioxidantů.“

Dokonce i ta nejméně cenná přirozená rostlinná potravina, na jakou si dokážu vzpomenout, starý dobrý ledový salát (tvořený z 96 % vodou), obsahuje sedmnáct jednotek antioxidační síly. Pro představu (v níž vychází ledový salát dost uboze), některé bobuloviny mají více než 1000 jednotek. Ale srovnejte sedmnáct jednotek ledového salátu s čerstvým lososem, který má jen tři jednotky. Kuře? Pouhých pět jednotek antioxidační síly. Nízkotučné mléko či vejce natvrdo? Jen čtyři jednotky.

„Jídelníček založený na potravinách živočišného původu je proto na antioxidanty velmi chudý,“ uzavírá vědecký tým, „zatímco jídelníček sestávající ze škály potravin rostlinného původu je díky tisícům antioxidačních fytochemikálií obsažených v rostlinách, a to včetně těch, které jsou konzervovány v mnoha potravinách a nápojích, velmi bohatý.“

Ke zvýšení příjmu antioxidantů není nutné vybírat ze seznamu jen jednotlivé třešničky (i když zrovna třešně mají až 714 jednotek); můžete si prostě jen v každém svém jídle vychutnávat nejrůznější ovoce, zeleninu, bylinky či koření. Tak můžete zaplavovat své tělo antioxidanty, které přispějí k zahnání mrtvice a jiných chorob spojených s věkem na útěk.

Z knihy Michaela Gregera How Not to Die. Vydalo nakladatelství Noxi.