Myslím, tedy jsem...
Kdybyste si měli zaznamenat všechny myšlenky, které vám během dne proběhly hlavou, co byste objevili? Možná byste byli překvapeni. O čem přemýšlíme, odhaluje, jací ve skutečnosti jsme. To je důvod, proč moudrý král Šalomoun prohlásil před několika tisíci lety, že „jak člověk uvažuje ve svém srdci, takový je". Odborníci i laici se dozvídají stále více o myšlenkách a jejich účinku na to, jak žijeme a kdo jsme. Podívejme se na některé specifické oblasti našich životů, které přímo souvisí s tím, jak uvažujeme.
Myšlenky a emoce
Naše emoce jsou v přímém vztahu s tím, jak myslíme. Když jsem měla soukromou praxi, moji klienti často říkali, že se cítili tak a tak, protože někdo něco řekl nebo udělal anebo kvůli určité události či situaci, ke které v jejich životě došlo. Mnohý z nás už někdy poznamenal „strašně mne rozčílil" nebo „byl jsem smutný, protože ona nechtěla udělat to a to". Je pravda, že jako lidské bytosti máme skutečně vliv na pocity druhého člověka. Myšlenka, že jiný člověk nebo nějaká situace mohou ve skutečnosti „způsobit", že se nějak cítíme, však není úplně správná. Mám-li to říct jednoduše, naše emoce nepodléhají tomu, co se stane, naše pocity ovlivňuje to, jak přemýšlíme o tom, co se stalo.
Příklad: Známý, který s vámi obvykle promluví, vás mine bez povšimnutí. Jak tuto situaci vnímáte, není dané ani tak chováním oné osoby, ale spíše tím, jak vy sami interpretujete jeho chování. Když si řeknete: „To snad není možné, že se mnou vůbec nepromluvil!" anebo „Proč mne ignoruje?", asi se budete spíše cítit zraněný či odmítnutý - a rozzlobíte se. Pokud však dáte druhému šanci a přikloníte se k myšlence, že vás asi neviděl, protože měl plnou hlavu nějakých starostí, je méně pravděpodobné, že se dostaví negativní emoce.
Psychologové aplikují tento princip při léčbě zvané kognitivně behaviorální terapie. Jedná se o metodu, díky níž se pacient učí, jak identifikovat a nahradit pokřivené myšlenkové vzorce zdravými postupy. Když pocítíme vztek, smutek, štěstí nebo vzrušení, můžeme si položit otázku: „Na co jsem myslel, co vyvolalo tento pocit"?
Myšlenky a chování
Zasej myšlenku, sklidíš čin. - Toto jednoduché přísloví přesně popisuje spojení mezi myšlenkami a činy. To, co zaséváme do své mysli, klíčí, roste, kvete a nese ovoce - v našich slovech a činech! Vrátíme-li se k předchozí ilustraci: Pokud věříme, že ona osoba, která na nás nepromluvila, nás záměrně ignorovala, můžeme se rozhodnout ji také ignorovat, až ji příště potkáme. Když však předpokládáme, že nás jednoduše neviděla, protože byla ponořena do svých myšlenek a starostí, můžeme jí zavolat, abychom se zeptali, zda nemůžeme nějak pomoci.
Když jsem například pracovala se sexuálními násilníky, bylo důležitou součástí léčebného programu naučit je rozpoznat, jak jejich vlastní myšlenky přispěly k onomu aktu sexuálního obtěžování. Učili jsme je, jak identifikovat a nahrazovat nezdravé myšlenkové vzorce zdravějšími. Tento princip se používá i pří léčbě dalších duševních obtíží, jako jsou deprese, úzkostné stavy a dokonce i vztahové problémy v manželství, rodině, na pracovišti, ve třídě a jinde.
Myšlenky a tělo
Zamyslete se nad následujícím: „Pokaždé, když si dovolíte rozhněvanou, nelaskavou nebo smutnou myšlenku, mozek vylučuje chemické látky, díky nimž se tělo necítí dobře, a aktivuje se hluboký limbický systém. ... Vzpomeňte si, kdy jste se naposledy rozčílili. Jak jste se cítili? Většina lidí v takové chvíli napíná svaly, srdce bije rychleji, ruce se potí... Naše těla reagují na každou negativní myšlenku, která proběhne naším mozkem."
Tento citát popisuje, jak myšlenky působí na tělo. A pokud působí na tělo, je rozumné předpokládat, že ovlivňují i naše tělesné zdraví. Jsme si stále více vědomi, že mnohé nemoci, jimiž lidé strádají, jsou ve vztahu k tomu, co se děje v jejich mysli, jak přemýšlejí. Jedna inspirovaná autorka napsala: „Jen málo lidí si uvědomuje, jakou moc má duše nad tělem. Velký díl nemocí, které postihují lidstvo, má svůj zdroj v mysli..."
Toto spojení je jasně vidět v oblasti stresu. Jeden člověk to dobře popsal, když prohlásil: „Na co myslíme, to nás zabíjí." Ve většině situací zakoušíme stres ne kvůli situaci anebo stresoru samotnému, ale kvůli tomu, jak my reagujeme na onu situaci. Stres, jenž se vymyká kontrole, často přispívá k tělesným onemocněním. Příkladem pro mne je jedna moje známá, která strávila roky hořekováním nad úmrtím jiného člena rodiny. Tato žena nakonec zemřela na rakovinu, a to navzdory tomu, že měla jinak relativně zdravý životní styl. Člověka nemůže nenapadnout, jestli její negativní zaměření neoslabilo její zdraví. Troufla bych si říct, že pokud by rozpoznala sílu myšlenky a rozhodla se vyhýbat se negativnímu přemítání, mohla žít delším a plodnějším životem.
Psychologie a další disciplíny duševního zdraví jistě přinášejí určitý prospěch v ovládání myšlenek. Jako psycholožka však sama musím uznat, že pole sekulární psychologie nabízí jenom omezenou pomoc. Jakýkoliv pokus, který učiníme jako pouhé lidské bytosti, abychom pochopili, k čemu dochází při našem myšlení, nás dovede jenom na určitou vzdálenost. Jak říká Jeremiáš (17,9): „Nejúskočnější ze všeho je srdce a nevyléčitelné. Kdopak je zná?" Chceme-li plně rozpoznat naše myšlenkové vzorce, musíme požádat Boha, aby nám je odhalil. A chceme-li změnit to, jak myslíme, je třeba se soustředit na kořen problému - naše srdce. Ježíš nám říká, že ze srdce vycházejí „špatné myšlenky, vraždy, cizoložství, smilství, loupeže, křivá svědectví, urážky".
Ano, můžeme vyvinout lidské úsilí, které nám může pomoci dosáhnout při změně myšlenkových vzorců určitého úspěchu. Ale ke skutečné a trvalé změně dojde pouze tehdy, pokud je naše srdce proměněno a obnoveno Božím duchem. Jak to udělal žalmista David, musíme požádat Boha: „Stvoř mi, Bože, čisté srdce, obnov v mém nitru pevného ducha." (Žalm 51,12) Pokud to učiníme, můžeme si být jisti, že naše myšlenkové vzorce se změní k lepšímu - zevnitř ven!
Pak můžeme s důvěrou požádat Boha, aby nám pomohl řídit se napomenutím apoštola Pavla: „Konečně, bratří, přemýšlejte o všem, co je pravdivé, čestné, spravedlivé, čisté, cokoli je hodné lásky, co má dobrou pověst, co se považuje za ctnost a co sklízí pochvalu." (Filipským 4,8)
Magna Parks, z časopisu Journal of Health & Healing