Na octovou notu

Dr. Deforest Clinton Jarvis se narodil v USA v roce 1881. Vystudoval medicínu a specializoval se na oční, ušní, nosní a krční lékařství. Od roku 1909 pracoval jako praktický lékař ve městě Barre ve Vermontu, což byla oblast s velice špatnou síť cest a komunikací a s jednou z nejnižších hustot osídlení v celých tehdejších Spojených státech. Lidé bydlící ve vzdálených, osamocených vesničkách se nemohli spoléhat na těžko dostupnou lékařskou péči a museli si v případě zdravotních problémů často pomoci sami. Používání přírodních léčebných prostředků zde bylo proto na denním pořádku.
Dr. Jarvis si uvědomil, že prostředky, které používají k léčbě místní lidé, jsou mnohdy šetrnější a účinnější, než jaké znal a měl k dispozici on¨jako vystudovaný lékař. Tento mladý lékař v sobě nalezl dostatek pokory, aby dokázal sestoupit z piedestalu školní medicíny a učit se nekonečným možnostem přírodních léčebných prostředků. Založil skupinu lékařů, kteří si položili za cíl zdokumentovat co nejvíce zkušeností s přírodním léčitelstvím. V době největšího rozmachu sdružovala tato organizace až padesát lékařů. Část informací získaných v průběhu dvou desetiletí publikoval dr. Jarvis v knize s názvem "Žij dlouze a zdravě". Tento nekonvenční lékař, který se stal členem mnoha lékařských společností, byl mimo jiné i vydavatelem časopisu The Medical World.

Základní principy
Dr. Jarvis tvrdil, že jak lidé, tak zvířata byli v minulosti zcela závislí na přírodě a na používání léčivého účinku nejrůznějších bylin. Podle toho, v které oblasti žili, si vždy našli ty správné léčivé byliny. Člověk se proto v mnohém může učit právě od zvířat, které instinktivně ví, které byliny používat, když jsou nemocná.
Obyvatelé Vermontu byli často ještě ve svých sedmdesáti letech schopni vykonávat těžkou fyzickou práci. Jejich strava byla založena v první řadě na sacharidech (uhlohydrátech), jejichž zdrojem byly pro ně především obiloviny a ovoce. Pravidelnou konzumace domácího jablečného octa (s trochou medu), připravovaného podle několik století starého receptu, získávali, jak věřili, dostatek minerálů.
Používání jablečného octa se stalo alfou a omegou léčebné metody dr. Jarvise. Dr. Jarvis vysvětloval silný léčebný účinek jablečného octa jeho kyselou reakcí a vysokým obsahem draslíku. (Zajímavé je, že i mnohá zvířata vyhledávají kyselou chuť, např. kyselou rebarboru nebo kyselá jablka.) Podle dr. Jarvise je moč zdravého člověka kyselá. Jakmile člověk onemocní, reakce moči se změní - stane se zásaditou. Každodenní užívání jablečného octa tomu může zabránit. Draslík je podle dr. Jarvise minerál vyžadovaný zejména měkkým vazivem. (To, co znamená vápník pro kosti, znamená draslík pro svaly, šlachy apod.) Lidský organismus potřebuje hodně draslíku; proto bychom měli konzumovat potraviny, které jej obsahují větší množství, jako např. mrkev, hrozny, banány, jablka - a samozřejmě jablečný ocet.
Dalším pilířem zdravotního systému dr. Jarvise je užívání medu (především v kombinaci s jablečným octem). Med, podobně jako ocet, přináší do organismu kyselou reakci a obsahuje hodně draslíku. Kromě toho obsahuje med další důležité minerály (např. měď, mangan), stopové prvky a některé vitamíny (B1, B2). Dr. Jarvis propagoval užívání medu namísto cukru.

Hodnocení
Dr. Jarvis žil na začátku tohoto století. Od té doby došlo k velikému rozmachu lékařského poznání. Lze tedy polemizovat s jeho teoriemi o kyselých a zásaditých reakcích či s jeho představou o takřka zázračných účincích draslíku. Určitě se ale můžeme od dr. Jarvise lecčemu přiučit - v první řadě pokoře a schopnosti přijímat nové poznatky, byť někdy odporující současnému vědeckému poznání.
Užívání jablečného octa s medem je, podle mého názoru, nenáročnou přírodní léčebnou metodou, která nikomu neuškodí. Jablečný ocet si můžete koupit a přidat k němu několik lžic medu anebo si ho můžete sami vyrobit, a to tak, že necháte zkvasit jablečný mošt. Po přidání medu ocet uchovávejte v lednici, aby dál nekvasil.
Doporučená dávka jablečného octa je jedna až tři polévkové lžíce ve sklenici vody denně, pokud možno před jídlem.

Mudr. Petr Pribiš, Dr.P.H., autor článku i celého seriálu "Cesty ke zdraví", je absolventem Fakulty všeobecného lékařství UK a absolventem oboru výživa a preventivní medicína na School of Public Health na Loma Linda University v Kalifornii.