Na počátku stvořil Bůh
Z Boží strany k nám do naší úzkosti zaznívá evangelium, které začíná představením Boha jako Stvořitele nebe a země.
Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi. (Gn 1,1)
To je velmi dobrá zpráva. Je to zjevení o Bohu, který tvoří z lásky a z ničeho. Poselství o Boží stvořitelské aktivitě je základem veškerého Božího zjevení a klíčem k jeho pochopení.
Bible předpokládá Boží existenci, nedokazuje ji. Přijímá ji za samozřejmou. Boha není třeba dokazovat, ale je třeba o něm svědčit.
Bůh je Stvořitel. Slovo "stvořit" (hebrejsky barah) se v Bibli používá jen k vystižení Boží činnosti, nikdy ne k popisu lidského konání. Nikdo jiný nemůže něco stvořit. To dokáže jedině Bůh. Je to jeho jedinečná funkce. On je zdrojem života a původcem hmoty, veškerého stvoření.
Bůh, který zaplňoval veškerý prostor, jako by ustupoval z toho, co mu patřilo, aby vytvořil velkolepé dílo, jehož korunou byl člověk.
Konal bez nás. Nikdo z nás u toho nebyl. Neexistují o tom žádné dokumentační záznamy. Zjevil nám, jak to bylo na začátku. Na tomto zjevení jsme plně závislí.
Země byla pustá a prázdná a nad propastnou tůní byla tma. Ale nad vodami vznášel se duch Boží. (Gn 1,2)
Země byla beztvará a prázdná. Tato dvě klíčová slova dávají strukturu první zprávě o stvoření (Gn 1,1-2,4). Během prvních tří stvořitelských dnů Bůh formoval zemi a tvořil prostor, který pak v dalších třech dnech plnil obsahem - obyvateli jednotlivých sfér. Na nebeskou klenbu umístil slunce, měsíc a hvězdy, vody oživil rybami, vzduch naplnil ptáky a na zemi stvořil zvířata a člověka.
Zmínka o Božím Duchu, vznášejícím se nad vodami, je hned na začátku Bible další dobrou zprávou. "Vznášet se" znamená víc než jen být nad něčím. Tento termín se v Bibli používá například v souvislosti s orlem, který svými křídly chrání mláďata (Dt 32,11). To je nádherný obraz Boha, který od samého začátku pečuje o své dílo. I když byla země zpočátku pustá a prázdná, neznamená to, že se nacházela v chaotickém stavu, ale že ještě neměla konečnou podobu a nebyl na ní život. Byla neobydlená. A přesto se o ni Bůh už staral.
I ty se můžeš vždy plně spolehnout na Boží péči a vedení. Trápí tě starosti? Čelíš nějaké životní tragédii? Bůh o tobě ví a přikrývá tě svými otcovskými křídly mnohem pečlivěji než orel svá mláďata. Věř, že dokáže vyřešit i tvé problémy.
I řekl Bůh: "Buď světlo!"A bylo světlo. Viděl, že světlo je dobré, a oddělil světlo od tmy. Světlo nazval Bůh dnem a tmu nazval nocí. Byl večer a bylo jitro, den první. (Gn 1,3-5)
Stvořitelské dílo začíná Božím slovem. Boží slovo má moc. Když Bůh vyřkne slovo, něco konkrétního se děje. Jeho slovo nepodléhá inflaci. "Co on řekl, to se stalo, jak přikázal, tak vše stojí." (Ž 33,9) "Tak tomu bude s mým slovem, které vychází z mých úst: Nenavrátí se ke mně s prázdnou, nýbrž vykoná, co chci, vykoná zdárně, k čemu jsem je poslal." (Iz 55,11)
Stvořitelský týden začíná stvořením světla. Bez světla není život. Tam, kde je Bůh, jeho Duch a slovo, tam je světlo. Stvoření je vlastně oddělení - světla od tmy, dne od noci, oblohy od vod, země od moře apod. To je důležitý životní princip. Bůh tvoří tak, že odděluje. Tím nás učí, že i my se máme naučit v životě oddělovat, rozlišovat.
Umění rozlišovat, hodnotit je třeba uplatňovat v každodenní praxi. I dnes na tebe bude útočit mnoho různých reklam, svodů, názorů a požadavků. Rozlišuj správně a rozhoduj se jen pro to, co je životu prospěšné.
Bůh učinil rozmanité druhy zemské zvěře i rozmanité druhy dobytka a rozmanité druhy všelijakých zeměplazů. Viděl, že to je dobré. (Gn 1,25)
Dobrou zprávou evangelia, které nám přibližuje kniha Genesis, je to, že Bůh je Bohem nadbytku. Nestvořil jen jeden druh zvířat, dobytka a zeměplazů nebo dříve ryb, ptáků a rostlin. Stvořil rozmanité druhy a v hojném množství. Je to dílo skoro bez hranic.
Bůh si dal záležet na všech detailech svého tvůrčího působení. Nic neponechal náhodě. Stačí se podívat na pruhovanou krásu tygra nebo vysokou žirafu či statného slona, abychom si uvědomili, že náš Bůh je Bohem rozmanitosti a detailů. Vše je precizně dotaženo do konce.
V textu se třikrát zdůrazňuje, že Bůh tvoří rozmanité druhy tvorů. Nejen deset nebo sto, jak bychom to z úsporných důvodů možná udělali my, ale desetitisíce druhů.
Boží dílo je úžasné, velkolepé, pestré, "výstřední". Jeho láska je totiž extravagantní. Bůh není šetřílek ani skrblík, nepřiděluje lásku na lístky. Když dává, dává hojně. Zahrnuje nás svými dary. Nevadí mu, že něco "přijde nazmar". Protože je sám takový, vede nás k tomu, aby i naše láska byla velkorysá, abychom v jednání s druhými nešetřili a nebáli se dát "míru dobrou, natlačenou, natřesenou, vrchovatou" (L 6,38).
Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby by1 obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil. A Bůh jim požehnal a řekl jim: "Ploďte a množte se a naplňte zemi.
Podmaňte ji a panujte nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem, nade vším živým, co se na zemi hýbe." (Gn 1,27.28)
Vrcholem Božího aktu tvoření hmotného světa je stvoření člověka k Božímu obrazu. K Božímu obrazu je stvořen nejen muž, ale i žena. Nebyli stvořeni jako malí bohové, ale tak, aby byli schopni s Bohem komunikovat, být mu partnery a plnit poslání, které jim svěřil. Bůh je jedinečný a nás také stvořil jako jedinečné. Dal nám schopnosti, jimiž můžeme obohacovat jeden druhého. Svět bez toho druhého je chudší. Vzájemně se potřebujeme.
Život má své uspořádání. V tomto verši Bůh představuje stvořitelský řád světa. Člověk se má rozmnožit, naplnit zemi a panovat nad celým stvořením. "Panovat" znamená pečovat, nikoli zneužít nebo tyranizovat. Bůh nás zmocňuje k tomu, abychom se starali o přírodu, její zdroje a život v ní, aby se mohl naplnit jeho původní záměr. Součástí našeho odrážení Božího obrazu (charakteru) je projevování laskavosti, zájmu a péče nejen o druhé lidi, ale o celý stvořený svět.
Bůh také řekl: "Hle, dal jsem vám na celé zemi každou bylinu nesoucí semena i každý strom, na němž rostou plody se semeny. To budete mít za pokrm." (Gn 1,29) Snad všichni jsme se ve škole učili o evolučním stromu života, který vychází z Darwinovy představy o tom, že všechny druhy vznikly z jediného předka.
Bůh se od samého začátku stará o naše každodenní potřeby. To je dobrá zpráva. Zvláštní péči věnuje naší stravě, protože jídlo je významnou součástí našeho života. Abychom žili, musíme jíst a pít. Jen mrtví lidé nepotřebují potravu. Zdravě jíst znamená zdravě žít.
Všechno, co Bůh stvořil, bylo dobré. Nestvořil jen zdravého člověka, ale dal mu i zdravou potravu. Zdravá strava znamená chutná strava. Bůh nám dal i chuť k jídlu. Rajská strava byla tou nejchutnější a zároveň i nejzdravější stravou. Bůh chtěl, aby se nám nejen sbíhaly sliny, ale abychom z jídla a pití měli radost. Bůh nevedl první lidi k odříkání a askezi, ale k tomu, aby vychutnali to, co pro ně stvořil.
Když se Bůh na konci šestého dne díval na dílo, které stvořil, prohlásil, že je vše velmi dobré. Bůh nepohrdá přírodním, fyzickým světem. Tělo a hmota nejsou špatné. Jsou to Boží dary. Jídlo a pití mají rovněž sloužit k Boží slávě.
Sedmého dne dokončil Bůh své dílo, které konal; sedmého dne přestal konat veškeré své dílo. (Gn 2,2)
Literární struktura první zprávy o stvoření ukazuje, že dovršením celého stvořitelského týdne není stvoření člověka, ale sobota, jak je patrné z tohoto grafu:
1. den - světlo (den a noc)
2. den - voda a nebe
3. den - země a vegetace
4. den - světla (slunce a měsíc)
5. den - ryby a ptáci (obyvatelé vody a nebe)
6. den - zvířata a člověk (obyvatelé země)
7. den - a sobota (Bůh ve vztahu s člověkem)
Je-li člověk korunou stvoření, proč je sobota vyvrcholením Boží stvořitelské aktivity? Člověk je vrcholem hmotného stvořitelského díla, které bylo ukončeno šestého dne. Sedmého dne stvořil Bůh sobotu jako dar pro člověka. V ní Bůh člověku dává sám sebe. Sobota je tedy tím hlavním, co Bůh vytvořil. Bohu totiž nešlo jen o to stvořit člověka, ale postavit ho do správného vztahu k sobě. Sobota je vyjádřením vztahu Boha k člověku a člověka k Bohu. Aby mohl člověk zůstat Božím obrazem, k němuž byl stvořen, musí pěstovat vztah s Bohem. Člověk bez Boha se dostává na úroveň jiných pozemských tvorů, stvořených rovněž šestého dne. Bez závislosti na Bohu se chce sám stát bohem - a pak nakonec jedná jako zvíře. Sobota mu stále připomíná jeho původ, a tak je zárukou, že zůstane lidský.
Jiří Moskala: "Evangelium podle Mojžíše".