Nejlevnější terapie

Babyloňané, Řekové a Egypťané využívali lázní pro léčení různých nemocí. Ve Spartě měl dokonce každý občan za povinnost denně absolvovat krátkou studenou lázeň - byly totiž dobře známy její povzbudivé a otužovací účinky. Ovšem s rozvojem moderní medicíny, založené na používání nejrůznějších chemických látek, se od širší aplikace vodoléčby začalo upouštět.

Důvody jsou zřejmé. Za prvé: Jedná se o jednoduchou a snadno dostupnou léčebnou metodu. To ale dnes budí dojem, že její účinky budou asi slabé a nevýrazné, protože pověst účinného léku dnes většinou požívají složité substance, při vyslovení jejichž názvu si skoro zlomíte jazyk a které se prodávají za vysokou cenu - a ne obyčejná voda, která každému teče za levný peníz doma z kohoutku.

Dalším důvodem, proč se od terapie vodou v nemocnicích upustilo, je její časová náročnost a pracnost. Je totiž daleko snadnější píchnout pacientovi injekci nebo mu dát prášek, než u něj strávit půl hodiny střídavým přikládáním studených a horkých zábalů.

Ovšem tato zdánlivá nevýhoda vodoléčby s sebou nese na druhou stranu velmi cenný dopad na psychiku pacienta. Již samotný fakt, že se o vás někdo stará, s láskou vám přikládá obklad na čelo anebo vám koupe nohy, totiž působí blahodárně.

Stále se ozývají názory, že tento druh léčby je již zastaralý a díky moderní technické medicíně překonaný. To, co je staré, resp. se již dlouho užívá, však nemusí být nutně nefunkční. Velice dlouhá historie používání vodoléčebných metod naopak důrazně svědčí o jejich prospěšném účinku.

Ředitel lázní Homestad ve Virginii Hugh Hite to potvrzuje těmito slovy: "Ohromná síla vody nemůže být nahrazena ultrazvukem, protizánětlivými pilulkami, léky na uvolnění svalů ani žádnou jinou podobnou terapií."

Voda se svými prokazatelnými fyzikálními i chemickými účinky na lidské tělo je šetrnějším nástrojem regulace tělesných funkcí než chemické léky, jejichž užívání s sebou nese řadu negativních vedlejších účinků. Voda je v první řadě nejlepším vodičem tepla, a tak, na podkladě tepelných podnětů na kůži, ovlivňuje cévy, nervy a tkáně v blízkosti aplikace. Voda má také výhodnou hustotu, nadnáší a tím ulevuje např. zátěži kloubů nebo bolestem, protože stejnoměrným tlakem "masíruje" všechny svaly, tkáně i orgány.

Vodu lze užívat ve všech třech skupenstvích - proti výronu či bolestivému otoku můžeme použít led, při inhalaci nebo v sauně páru a při koupelích či zábalech naopak tekoucí vodu.

Voda je současně pro lidský organismus tou nejpřirozenější tekutinou, která je součástí každé naší buňky. Proto je i nejlepším fyziologickým rozpouštědlem, které nás vnitřně i zvenku čistí, ale přitom nedráždí. Voda je také potenciálním nosičem velkých zásob latentního tepla, má optimální vazkost a řadu dalších výhodných fyzikálních i chemických vlastností.

Jak tedy může obyčejná voda ovlivnit náš organismus? Zvláště jedna univerzální zdravotní poučka poukazuje na to, jakým způsobem voda léčí: "Dokonalé zdraví závisí na dokonalém krevním oběhu." Kam se krev může dostat, tam může i distribuovat živiny a kyslík, kde je však jejímu proudění bráněno, tam dochází k problémům a někdy i k odumírání. Škodlivé je ovšem i přílišné nahromadění krve na jednom místě. Vhodnou aplikací vody můžeme dosáhnout buď prokrvení či naopak odstranění překrvení - a můžeme tak dostat pod kontrolu záněty, bolest, metabolismus tkáně i její hojení.

Konkrétně: působení horké vody přivádí do tkání více krve, a to až o 400%, čímž výrazně zlepšuje jejich zásobení červenými a bílými krvinkami, hemoglobinem, kyslíkem a živinami. Teplá voda zvyšuje tělesnou teplotu, čímž stimuluje působení bílých krvinek proti choroboplodným zárodkům a urychluje hojení. Uvolňuje rovněž svalové napětí - a tak odstraňuje křeče i bolesti.

Naopak studená voda odstraňuje překrvení a napomáhá odplavování odpadních látek, zmírňuje bolestivost zánětlivých otoků, zvyšuje tkáňový i celkový metabolismus organismu a prohlubuje dýchání - což jste jistě pocítili, pokud jste se někdy sprchovali studenou vodou.

Doba aplikace vody ovlivňuje účinek. Krátkodobá aplikace, čímž myslíme lázeň či sprchu do tří minut trvání, působí vždy povzbudivým účinkem - a to nezávisle na tom, je-li voda teplá či studená. Dlouhodobé aplikace naopak vyvolávají zklidnění a útlum.

Toto můžeme využít, když máme potíže s usnutím. Dáme-li si alespoň půlhodinovou teplou lázeň, krevní oběh v organismu se znormalizuje, odstraní se překrvení vnitřních orgánů - hlavně mozku - a budeme příjemně unaveni a připraveni ke spánku.

Déletrvající studená lázeň však organismu příliš neprospívá. Vyvolává totiž podchlazení, čímž ohrožuje veškeré tělesné funkce. Takový útlum by nás mohl přivést i na místo posledního odpočinku, takže se o něj raději příliš nepokoušejme.

Schopnost pohybu leukocytů při různých teplotách:
Průměrná vzdálenost
Teplota ve C uražená za 5 minut
23 oC 31,4 mikra
27 oC 82,8 mikra
33 oC 134,6 mikra
37 oC 185,0 mikra
40 oC 194,9 mikra

O účinku rozhoduje také místo aplikace vodoléčby. Mezi kůží různých částí těla a cévami určitých vzdálených orgánů existují reflexní stavy. Změnou teploty rukou a nohou je významně ovlivněn krevní oběh v pánevní oblasti a v hlavě. Jednoduché ponoření rukou či nohou do teplé vody tak dokáže zmírnit bolesti hlavy, zánět dutin, kašel, rýmu a přinést úlevu při onemocnění v oblasti břicha. Zvlášť intenzivně reagují mozek, sliznice dýchacího ústrojí a nosu, krk i průdušky.

Existuje reflexní vztah mezi chodidly a močovým měchýřem, prostatou u mužů a dělohou, vaječníky a pochvou u žen. Horkou lázní nohou můžeme příznivě ovlivnit i léčbu těchto orgánů.

Kůže nad prsní kostí je reflexivně propojena s ledvinami, takže horký zábal na hruď při nachlazení působí léčebně také na ledviny. A chladná voda na obličeji zase způsobí zúžení mozkových cév a odstranění překrvení v hlavě. Zároveň působí proti únavě lépe, než šálek kávy.

Všeobecně ale platí, že chceme-li dosáhnout léčebného účinku na jisté části těla, aplikujeme zábal či lázeň přímo na ni. Při střevních potížích přikládáme střídavě teplý a krátce studený zábal na břicho. Při onemocnění plic zase na záda a na hruď, při onemocnění jater napravo pod hrudníkem a podobně.

Nezapomeňte na několik praktických aspektů vodoléčby. Nikdy neaplikujte teplou vodu na hlavu - tu vždy spíše chladíme, abychom zabránili překrvení mozku - zvlášť při dlouhodobých teplých lázních. Pozor také na horké lázně při srdečních obtížích či naopak na studenou sprchu bez předchozího prohřátí. Nezapomeňte u vodoléčby hodně pít, protože rozředěná krev pak lépe reaguje na tepelné podněty a mimoto se také většinou u lázní hodně potíme, a tak ztrácíme hodně tekutin. Po každé léčbě věnujte alespoň půl hodiny relaxaci či spánku, protože terapie spotřebuje hodně tělesné energie ke zvýšenému léčebnému procesu, a tak můžeme být po její aplikaci unavení.

Jana Konečná