Nepřirozené složky stravy
Těžko by však někoho v minulosti napadlo, že „moderní člověk" si bude dobrovolně do potravin přidávat chemické syntetické látky, o jejichž toxickém účinku lze říct pouze to, že konečný dopad jejich užívání nebyl prozatím jednoznačně stanoven.
Je třeba se studem uznat, že tyto nepřirozené složky jsme si v podstatě my chemici vymysleli svým přebujelým rozumem. Takto nově „objevené" sloučeniny začali mnozí následně vyrábět a aby měli omluvu, že s nimi přece nikoho neotráví, zkoušeli jejich dopad na zvířatech. Když ta určitou dávku vydržela a neuhynula, tak novou látku s jásotem nabídli trhu.
Podívejme se na využívané testy, na jejichž základě je schvalováno užití těchto nově připravovaných látek. Většinou jsou prováděny na běžných pokusných zvířatech, například na potkanech. Zřejmě každému myslícímu člověku je jasné, že tito hlodavci budou mít zcela jiné požadavky na svou stravu než on sám, vždyť volně žijící jedinci se spokojí např. i s odpadky z kanálu. Mezidruhové (biologické) rozdíly způsobují to, že interpretace výsledků je velmi složitá a v některých prokázaných případech může zcela selhat - kupříkladu po metylalkoholu oslepne člověk, avšak hlodavci nikoliv. Nejtragičtější obecně známý byl dopad farmakologického přípravku thalidomid, u něhož testováním na hlodavcích nebyl zjištěn jeho hrůzný účinek na vývoj plodu u těhotných žen.
Jak je též toxikologům obecně známé, tak vylučování cizorodých látek je u pokusných zvířat daleko rychlejší, než je tomu u lidí. Kromě toho je laboratorní pokus prováděn pouze určitou omezenou dobu, která je mnohem kratší, než může být běžný příjem výše diskutovaných přídatných látek během lidského života. Představíme-li si, že současné malé děti by před sebou teoreticky mohly mít mnoho desetiletí pravidelného příjmu rozličných chemických umělých sloučenin, běhá nám z toho až mráz po zádech. Kdo může říct, jaké bude jejich výsledné působení na lidský organismus?
Jestliže však takové substance, které kupříkladu pocházejí z dehtu, ropných produktů apod. přidáme do běžných potravinářských surovin, tak na rozdíl od ostatních přirozených živin budou zcela zjevně velmi těžko stravitelné. Nejsou však většinou ani rychle vyloučeny, ba dokonce mohou některé z toxických látek setrvávat v organismu roky, případně i po celý zbývající život, čímž ho výrazně oslabují. Z toho též mohou vyplývat i mnohé nepříjemné stavy, psychické rozladění, nervozita a další problémy. To samozřejmě nikdy není možné prokázat pokusy na zvířatech, neboť ta se logicky od člověka zásadně odlišují! A zřejmě se jich ani žádný z výzkumníků, jenž jim zkoušené látky aplikoval, nezeptal „jak se následně cítí".
Ani běžný statistický přístup typu „kolik pokusných zvířat onemocnělo rakovinou apod." nemá příliš velkou vypovídací schopnost. Lze tímto samozřejmě vyřadit výrazně karcinogenní či vysoce toxické látky, ale nedává nám to žádnou směrodatnou odpověď na otázku, zda u člověka nebudou vykazovat jiné problémy. Většinu lidí civilizovaného světa přece občas sužuje některý z těch tzv. „drobnějších" problémů, jako je špatné trávení, únava, bolesti hlavy, pálení očí, svědění pokožky a další nepříjemné „maličkosti". S nimi postižení nejčastěji ani nejdou k lékaři, ale spíše si zaběhnou něco koupit do lékárny apod. Je však až do očí bijící, jak se mnohé z těchto problémů nápadně podobají následkům, jež dle seriózních lékařských výzkumů doprovázejí u citlivějších jedinců příjem některých přídatných látek.
Tato zjištění však pro vědoucího nejsou naprosto žádným překvapením. Jak lze zjistit nejen z farmaceutických publikací, ale i z příbalových informací u léků, tak každý synteticky připravený léčebný prostředek má určité nežádoucí vedlejší účinky. Bylo by tedy naivní věřit, že dodáme-li do našeho organismu kupř. synteticky připravené barvivo, tak to bude zcela bez následku. Naopak lze zcela zákonitě předpokládat, že každá nepřirozená sloučenina, kterou přijímáme společně se stravou, bude také vykazovat určité nežádoucí účinky, čímž s jistotou narušuje chod organismu.
Z knihy Víta Syrového „Tajemství výrobců potravin".