Od pondělí do pátku
Tato rozmrzelost možná někdy pramení ze střetu osobností nebo z toho, že si všímáme, kde nadřízený nebo nadřízená selhávají. Nebo také vzniká napětí tím, že svoji práci vykonáváme nedostatečně. V podstatě však problém ve vztahu k našemu nadřízenému většinou pochází ze dvou zdrojů.
Za prvé je to pýcha - mnohým z nás brání v tom, abychom se ochotně a upřímně podřídili něčí autoritě. Málokdo z nás se chce vzdát své nezávislosti. Málokoho z nás těší být v situaci, kdy někdo jiný může říct „skoč", a my to musíme udělat. Většina z nás se ovšem v takové situaci nachází.
Za druhé je to strach. V době, kdy jsou miliony lidí bez placené práce, nám připadá, že šéf vládne ještě větší mocí. Mocí nejen nás připravit o stávající zaměstnání, ale také odeslat nás na trh práce, kde se třeba ukáže, že sehnat něco jiného je nesmírně těžké.
Západní kultura má obecně se vztahem k autoritě problémy. Zákony respektujeme méně, než jsme je ctili v minulosti, nedůvěřujeme našim politikům, v médiích pátráme po morálních a politických předsudcích, názory svých učitelů přijímáme s větší neochotou než předcházející generace, vůči policii jsme ostražitější než dříve, a tak dále. Velká část této nedůvěry je skutečná a zdravá. Autorita se zakládá na důvěře, a pokud někdo autoritu zneužívá, pak důvěra nevyhnutelně mizí.
Možná máte jinou zkušenost, ale struktura založená na autoritě má přesto sloužit k našemu užitku.
Má nám pomáhat růst v moudrosti a charakteru. Můžeme to spatřovat v rolích rodičů, svědomitých učitelů i nadřízených. Dobrý šéf je učitel - pomáhá nám zvyšovat si kvalifikaci, předvídat a řešit problémy, rozvíjet charakterové rysy, které nám pomohou vykonávat práci lépe, a překonávat slabé stránky, jež negativně ovlivňují naši výkonnost a pracovní vztahy.
Má nás chránit před destruktivními pokušeními. Dobrý nadřízený pomáhá chránit své lidi před špatnými rozhodnutími a chováním, které by mohlo negativně ovlivnit firmu i je samé.
Má nám pomáhat učit se správnému rozhodování. Dobrý šéf určuje a vyjasňuje celkový směr, stanovuje priority a při různých rozhodnutích funguje jako jakýsi pokusný králík. Dobrý nadřízený či nadřízená se také starají o to, aby jejich lidé měli pro svoji práci prostředky.
Tento model dobrého šéfa je částečnou obdobou role, kterou má mít Boží autorita v našem životě. Poslouchat Boží autoritu nám slouží k užitku. Je zapotřebí, abychom k Bohu a také k těm, kteří mají nad námi nějakou autoritu, přistupovali s pokorou. A opět, tito lidé nemusí mít vždycky pravdu. Svět je plný zkorumpovaných společností i jednotlivců. Ale to, jak se chováme vůči svému nadřízenému, by nemělo pramenit ze zaměřenosti na sebe, samospravedlnosti nebo sobecké ctižádosti, ale z vědomí toho, že jeho autorita nám v životě slouží k dobrému účelu. I když tento účel nemusí být vždycky ihned zjevný.
Otázka zní, dostávají naši světští nadřízení svoji autoritu od Boha?
„Každý ať se podřizuje vládní moci, neboť není moci, leč od Boha. Ty, které jsou, jsou zřízeny od Boha, takže ten, kdo se staví proti vládnoucí moci, vzpírá se Božímu řádu. Kdo se takto vzpírá, přivolává na sebe soud." (Římanům 13,1-2)
Pavel píše tato slova křesťanům v Římě a mluví konkrétně o občanské autoritě, o níž se mnozí badatelé domnívají, že v té době již vůči křesťanům zaujala nespravedlivě nepřátelský postoj. Pavel nicméně říká: „Podřizujte se." Je důležité, že ve své argumentaci nevychází z konkrétních okolností, které situaci provázejí, ale z všeobecného principu: „... neboť není moci, leč od Boha."
Autorita našeho nadřízeného či nadřízené pochází od Boha. To neznamená, že od něj pocházejí všechna jeho nebo její rozhodnutí. Také to nutně neznamená, že se křesťané nemají nikdy angažovat při svržení zkažených, tyranských politických režimů. I když mohou nastat výjimky, posloucháme-li svého šéfa, uznáváme tím, že Bůh stanovil určité struktury autority jako prostředek, který vnáší do lidských vztahů pořádek a spravedlnost.
Neznamená to, že máme bez námitek uposlechnout nemoudrá rozhodnutí. Znamená to však, že musíme být opatrní, než se něčí autoritě vzepřeme.
Já osobně jsem se díval na firmu, v níž jsem pracoval, jako na dobrotivého rodiče, který se zachová vždycky spravedlivě, a ne jako na seskupení nevyhnutelně nedokonalých lidí, kteří se snaží, jak mohou, žonglovat se zájmy firmy, zájmy svých klientů a zájmy jednotlivých zaměstnanců. Viděl jsem ve firmě laskavého rodiče zčásti také kvůli tomu, jak mám sklon reagovat na autoritu. Pokud na mne zrovna nehodí kus dortu, mám tendenci vyhýbat se neshodám a hněv v sobě dusit. V nejhorším případě může tento sklon vést k situaci, kdy nadřízenému nikdy neodporujete, dokonce ani tehdy, když víte, že se v tom, co navrhuje, stoprocentně mýlí. V opačném případě mohou nezávislejší typy sklouznout k druhému extrému a vidět v nadřízené nebo nadřízeném nepřítele a skrytě či otevřeně se bouřit proti jakýmkoliv omezením jejich nezávislosti. Ani jeden z těchto přístupů není zdravý.
Biblický model jak pro zaměstnavatele tak i pro zaměstnance je model služebníka - člověka, který používá svých darů a prostředků k prospěchu někoho jiného. Kristus nás vybízí k tomu, abychom ve vztahu se svými zaměstnavateli udělali krok navíc: „Tak i vy, když učiníte všechno, co vám bylo přikázáno, řekněte: 'Jsme jenom služebníci, učinili jsme to, co jsme byli povinni učinit.'" (Lukáš 17,10)
Toto není plná moc k práci přesčas nebo k workoholismu, který některé lidi postihuje, nebo k tomu, abychom přijímali drtivý tlak, který některé firmy na zaměstnance vyvíjejí, ale spíše výzva k ochotnému, ohleduplnému postoji. Opravdový služebník se nesnaží prostě jenom splnit své povinnosti, ale sloužit, vyhlížet, jak by mohl svému zaměstnavateli pomoci, jak by mu ulehčil práci.
Jedním z klíčů, jak dobře spolupracovat se svým nadřízeným, je vědět, co očekává, a chápat, jakému způsobu práce dává přednost. A přizpůsobit se tomu. Někteří nadřízení jsou rádi, když je o všem informujete, jiní ani ne. Někteří mají v oblibě písemné zprávy a doporučení, jiní zase dávají přednost diskusi. Jedni rádi na všechno dohlížejí sami, jiní raději pověří někoho jiného. Je nutné svého šéfa znát. Nemá to nic společného s politickým manévrováním, ale zato to úzce souvisí s tím, abychom práci odvedli co nejefektivněji.
Jak v časopise Harvard Business Review zdůraznili Gabarro a Kotter, podstatnou část dobře vykonané práce představuje znalost toho, jak si poradit ve vztahu s nadřízeným. Oba jste omylní. Oba se vzájemně potřebujete. Pracujte na tom, aby byl tento vztah v pořádku.
Z knihy Marka Greena Od pondělí do pátku. Vydalo nakladatelství Návrat domů.