Odkud se vzalo zlo

Gene Roddenberry, tvůrce sci-fi televizního seriálu Star Trek, to vyjádřil tvrději: „Musíme si položit otázku, jak logická je myšlenka mít vševědoucího a všemocného Boha, který stvoří špatné lidi a pakje obviňuje z vlastních chyb.“

Existence zla je tou první námitkou proti Bohu. Jako příklad uvádím některé známé citáty: „Pokud je Bůh dobrý, pak nemůže být všemocný. Pokud je Bůh všemocný, pak není ani trochu dobrý.“ (Norman Mailer) – „Svět, ve kterém žijeme, lze chápat jako výsledek zmatku a náhody, ale pokud je výsledkem úmyslného záměru, pak musí být záměrem ďábla. Pro mě osobně je náhoda tou méně bolestivou a pravděpodobnější hypotézou.“ (Bertrand Russell) – „Není to tak, že bych neuznával Boha. Já jen nepřijímám a nikdy nemohu přijmout svět, který stvořil.“ (Fjodor Michajlovič Dostojevskij)

„Skutečnost utrpení nepochybně představuje jeden z největších problémů křesťanské víry.“ (John Stott) – „Jedinou omluvu, kterou Bůh má, je to, že neexistuje.“ (Friedrich Nietzsche) – „Problém zla… Proč ho Bůh dopustil? Pokud je Bůh všemohoucí, pak to, že dopouští zlo, se rovná jeho stvořitelskému činu, takže proč ho Bůh stvořil?“ (Sír William Temple) – „Bohové buď mohou odebrat zlo ze světa, ale nechtějí, nebo jsou ochotni zabránit zlu, avšak nemohou, pak ovšem nejsou všemocní. Pokud jej mohou odstranit, ale neudělají to, pak nejsou dobrotiví. A nakonec, jsou-li schopni i ochotni zničit zlo, jak je možné, že existuje?“ (Epikuros)

Podle Epikura Bůh buď není všemohoucí – protože nedokáže odstranit zlo; nebo není vševědoucí – když neví nebo si není ochoten přiznat, že zlo existuje; anebo Bůh není vůbec dobrý – protože buď zlo stvořil, anebo mu přinejmenším dovolil existovat. Také raně křesťanský teolog a filozof Boethius položil podobnou otázku: „Je-li Bůh, odkud se bere zlo? Není-li Bůh, odkud se bere dobro?“

Buď Bůh mohl zničit zlo, ale neudělal to, nebo není všemocný. Je vůbec možné obhájit existenci Boha a zároveň věřit ve všemohoucího, laskavého a dobrého Boha? Musí existovat ještě další odpověď s rozměrem hlubším než jen ono na logice postavené „bud; anebo“.

Představte si následující situaci: Někdo o vás bude roznášet, že jste lhář, podvodník, vyděrač, lichvář, útočník, zloděj, násilník, a dokonce i vrah. Jak budete reagovat? Budete se obhajovat. Všechna obvinění odmítnete jako naprosto nesmyslná a falešná. Váš žalobce vás však bude i nadále obviňovat ze všech zločinů. Začnete bránit svou nevinu. A najednou jste ve sporu „tvrzení proti tvrzení“. Velmi podobný scénář popisuje i poslední kniha Bible – Zjevení. Píše se tam: „A strhla se bitva na nebi.“ Zvláštní! Většina lidí si představuje nebe jako místo blaženého pokoje a klidu. Jak by se mohla v tak dokonalém prostoru strhnout bitva? Co se přihodilo? Co to bylo za bitvu a jak dopadla?

Co bylo příčinou sporu? Lucifer a jeho rozhodnutí. Jako nejvyšší stvořená bytost v celém vesmíru (Lucifer znamená Ten, kdo přináší světlo) měl svobodu mít, cokoli si usmyslel. Lucifer toužil po moci, vládě a postavení. Nakonec zpochybnil Boží charakter a legislativu Boží vlády.

Příběh je stručně popsán v biblické knize Ezechiel: „Ve svém domýšlivém srdci si říkáš: ‚Jsem Bůh‘ … Byl jsi vzorem dokonalosti, moudrý a nádherný. Byl jsi v Edenu, zahradě Boží, pobýval jsi na svaté hoře Boží, procházel ses uprostřed ohnivých kamenů, na svých cestách jsi byl bezúhonný ode dne svého stvoření, dokud se v tobě nenašla podlost. Pro tvou krásu se stalo tvé srdce domýšlivým, pro svou skvělost jsi zkazil svoji moudrost“ (Ezechiel 28,2.13-15.17). Jinými slovy, Lucifer se rozhodl, že bude větší než Bůh a všechno bude dělat lépe!

Izajáš sděluje další podrobnosti, které objasňují Luciferovu soběstřednou motivaci a jeho vzpouru proti Bohu: „Jak jsi spadl z nebe, třpytivá hvězdo (Lucifere), jitřenky synu! Jak jsi sražen k zemi, zotročovateli pronárodů! A v srdci sis říkal: „Vystoupím na nebesa, vyvýším svůj trůn nad Boží hvězdy, zasednu na Hoře setkávání na nejzazším Severu. Vystoupím na posvátná návrší oblaků, s Nejvyšším se budu měřit.“

Zhanobený Bůh

Nejvyšší ambicí ďábla je být jako Bůh. Chce toho ale dosáhnout způsoby, které Bohu nejsou vůbec vlastní. Jeho největším nástrojem vzpoury proti Bohu je zhanobit ho a potupit. Ďábel měl dokonce tu drzost, že vyžadoval, aby ho sám Bůh uctíval. Stalo se to v době, kdy Bůh přišel jako Kristus na naši zemi: „Pak ho (Ježíše) ďábel vezme na velmi vysokou horu, ukáže mu všechna království světa ijejich slávu a řekne mu: ‚Toto všechno ti dám, padneš-li přede mnou a budeš se mi klanět.‘„

Ďábel obviňuje Boha z vlastních nedostatků a zlé přirozenosti – ze sobectví, mstivosti, krutosti, surovosti. Prohlašuje, že Bohu nelze důvěřovat. Podněcuje neustálý duchovní boj lži a klamy, hanobením, ponižováním a zkreslujícími obrazy o Bohu. Ďábel tvrdí, že ví všechno nejlíp, a Boha nazývá lhářem. Lucifer neoklamal pouze druhé, oklamal i sám sebe. Hned od začátku satan (další ďáblovo jméno) lže o tom, kdo a jaký je Bůh.

Jak na toto své obvinění zareagoval Bůh? Začal vyžadovat poslušnost? Uplatnil právo založené na božské moci? Odstranil zdroj zvrácenosti a vzpoury a zabil Lucifera? Ne. Poté co si Lucifer vydobyl příležitost projevit svůj charakter a své metody, byl z nebe vyhoštěn. Ježíš na tuto událost vzpomíná takto: „Viděl jsem, jak satan padá z nebe jako blesk.“ Přesto satan, zvaný také žalobce, pokračuje v útoku na Boha a jeho pravdu a my jsme toho součástí. Proto jsme se stali „divadlem celému vesmíru, světu i lidem“,“ znázorněním Boží reakce na svou obžalobu.

Proč existuje zlo a utrpení? Protože ďábel se rozhodl být protikladem Boha a na svém území vládne podvodem a klamem. Lidé si ďáblovy způsoby osvojili. Všichni zakoušíme důsledky tohoto jednání. Kolikrát se domníváme, že se nám v životě dějí špatné věci, kterými nás Bůh napomíná nebo trestá, a přitom jde o přirozené důsledky toho, že jsme si místo dobra zvolili zlo.

Obnovení důvěry vyžaduje čas. Vyvrátit neustávající lži, podvody, pomluvy a překrucování vyžaduje mnoho času. Bůh nemůže dokázat, že obvinění proti jeho charakteru jsou lichá, pouze tím, že řekne: „Hej, lidi, není to pravda!“ Bohu nezbývá než v průběhu času zjevit svůj skutečný charakter a tak všem ukázat, že ďáblovo obvinění je nepravdivé. Zatímco Bůh touží po věrných přátelích, ďábel zotročuje ty, kteří se podvolí jeho požadavkům. Rabindranathe Tagore napsal: „Bůh hledá přátele a touží po lásce, ďábel hledá otroky a vyžaduje poslušnost.“ Proto jsme stále zde na světě zla. Není to proto, že zlo Bůh neumí nebo nechce ukončit, ale kvůli vyššímu záměru – jsme reálnou ukázkou. Bez tohoto důkazu by se Bůh neobhájil, otázka zla by nebyla zodpovězena. Slova nestačí – všichni musíme být svědky a vidět nevyhnutelné důsledky.

Zůstávají otázky: Komu mohu důvěřovat? Kdo říká pravdu? Kdo je dobrý, a kdo zlý? Mezi Kristem a satanem probíhá velký spor. V každé situaci se objevují důkazy, díky kterým se můžeme rozhodnout. Je Bůh chladnokrevný tyran nebo božský diktátor, jak naznačuje ďábel? Nebo je pravda na Boží straně a tato trvající bitva je procesem, který odhaluje, že dábel lže?

Bůh touží, aby mu všichni rozuměli, aby ho milovali bez donucení, a tak čeká. „Má s námi trpělivost, protože si nepřeje, aby někdo zahynul, ale chce, aby všichni dospěli k pokání.“

Proč existuje zlo a utrpení? Protože ďábel se rozhodl postavit se proti Bohu. Už nemůžeme říct, že Bůh je bezcitný, protože dopouští utrpení. Nejprve ďábel nebo my sami způsobíme nějaké zlo a pak z toho obviníme Boha.

Kdyby se neprojevily rozsáhlé důsledky zla, nikdy by se neukázala jeho podstata. Bůh může přivést zlo k jeho konci pouze tím, že nechá, aby se konflikt odvíjel a zlo odhalilo svoji skutečnou tvář. Až se ukáže, že Bůh je soucitná bytost, až uznáme, že měl pravdu, pouze tehdy může Bůh celou vzpouru ukončit.

Proč na tuto Zem přišel Ježíš? Abychom se dozvěděli a pochopili pravdu. Náš pohled pokřivilo tolik lží, že již nedokážeme vidět Boží záměry. Znáte rčení o tom, že „lež cestuje kolem světa, zatímco pravda se teprve obouvá“? Bůh nemohl ponechat svět ve stavu neporozumění. Chce se ujistit, že dřív, než jsme schopni učinit vědomé rozhodnutí, jsme pochopili rozdíl mezi dobrem a zlem a že si je vzájemně nepleteme.

Bible často mluví o pravdě: máme v ní chodit, žít podle ní, je to pravda, která nás osvobozuje. V tomto smyslu chápat znamená věřit zjevené pravdě. Proto Bůh říká: „Okuste a uzříte, že Hospodin je dobrý.“

Zkuste to – a zjistěte sami pro sebe, jak se tato pravda chová v realitě. Ověřujte si tuto pravdu v běžném životě: buďte v každodenním kontaktu s Bohem a vnímejte, co říká a jak jedná.

Z knihy kolektivu autorů Prožívání radosti. Vydal Advent-Orion.