Ohromeni nicotností

Stalo se to asi před šestnácti lety a nikdy jsme toho nelitovali. Žili jsme bez televize, než se nám narodili děti; žijeme bez televize nyní; a pokud čas dovolí, budeme bez ní i dlouho poté, co děti odejdou. I když jsem v průběhu svého života učinil hromadu hloupých voleb (kolik lidí by například dokázalo proměnit investici 2700 dolarů na burze během šesti rozverných týdnů na pouhých 45 dolarů?), rozhodnutí nevlastnit televizi patřilo rozhodně k těm lepším.

Dokonce i předtím, než jsem se stal adventistou, jsem se na televizi díval jen zřídka; hlavně kvůli tomu, že jsem neměl čas, a také proto, že to, co jsem viděl, tak přepínalo moji důvěřivost, že jsem mohl stěží uvěřit, že dospělí lidé mohou při plném vědomí spolupracovat, aby dali dohromady takový nesmysl. Už tehdy, dlouho předtím, než se mi dostalo jakéhokoliv biblického podnětu, abych chránil široké ulice své duše, jsem se rozhodl, že nemám zapotřebí intelektuální lobotomie, kterou "debiloskop" nabízí.

A i když čas stále hraje svoji roli a protože je pro mne těžké i za těch nejlepších podmínek, udržet svoji mysl soustředěnou na nebeské záležitosti, vím, že by pouhých pár hodin televize týdně bylo pro mne po duchovní stránce zničujících. Moje svatost se zdá být i bez televize v nejlepším případě velmi problematickou; bojím se jen pomyslet na to, co by se stalo, kdybych si jednu pořídil.

Nesoudím lidi, kteří vlastní a sledují televizi. Mnozí z nich jsou daleko lepšími následovníky Krista, než jsem já. Nejsem prostě jen někým, kdo může sytit den po dni svoji mysl hodinami špíny, násilí a znesvěcování a přitom si udržet aspoň zdání smysluplného vztahu s Pánem. Vím o tom, protože těch pár příležitostí v roce, kdy se na televizi dívám (obvykle když se na cestách zašívám v nějakém hotelu), cítím, co to se mnou dělá duchovně - a je to ta poslední věc, kterou potřebuji. Jistě, v televizi jsou i dobré programy (a Hitler postavil také dálnici, že); nemám jen prostě zapotřebí toho pokušení, které s sebou nese, když se je pokoušíte nalézt mezi bezmyšlenkovitými, nemorálními stupiditami, ve kterých jsou ponořeny.

Před pár lety mi můj táta - který zřejmě nemohl unést myšlenku na to, že jeho vnoučata nemají televizi - jednu poslal, s vestavěným videem. Okamžitě jsem odstranil anténu, čímž jsem eliminoval veškeré její televizní "kvality". Máme tak dnes pro děti k dispozici jenom videopřehrávač (který podléhá přísné kontrole).
Nějaká dobře mínící to duše se asi zeptá: "Co pro všechno na světě ta ubohá famílie každou noc dělá, když nemá televizi?" Je to prosté: čteme knížky.

Jistě, uznávám, že jsou chvíle, kdy přijdu z práce domů tak unavený, že bych nejraději nedělal nic, jen si sedl do křesla a sledoval ono bezmyšlenkovité slintání, které z televize vyzařuje, protože ale tuto možnost nemám, obvykle jdu namísto toho do postele.

V Goethově Faustu se přou ředitel, básník a herec o to, jaký je nejlepší způsob vytvoření divadelní hry. Ředitel tvrdí, že hra musí být populární, aby ji sledoval co nejširší okruh lidí, a cesta, jak toho dosáhnout, je, jak říká, zaplavit je "sheer quantity of trifle". Jinými slovy, poskytnout jim takovou dávku stupidity, kolik je jen možné. To zní jako holywoodská agenda v hlavním vysílacím čase - a já odmítám nechat se vcucnout.

Jako někdo, kdo jistě není v pozici, aby mohl kohokoliv soudit v čemkoliv, házím nicméně svým bratřím a sestrám tuto rukavici: vypněte svou televizi, aspoň na tříměsíční zkušební dobu (rada, kterou skutečně chci dát, je více drakonická a obnáší výstřel z nabité zbraně). Uvidíte, co se stane. Uvidíte, o kolik více času budete mít na jiné, více naplňující záležitosti (pokud už nic jiného, budete toho moci více přečíst). Uvidíte, o kolik více času budete mít pro rodinu a přátele. Uvidíte, o kolik se zlepší kvalita vašeho života. A uvidíte, co se stane s vaším vztahem k Bohu; může se jenom zlepšit.

Důvěřujte mi, aspoň v tomhle (chcete-li však investovat, rozhodně se raďte někde jinde).

Clifford Goldstein