Pohádka o radosti
„‚Ano, milý pane, našinec je na tom hůř než vy. Vy na svém oři, já pěšky. Za celý svůj život jsem zatím nikdy neseděl v sedle; při všem, co je mi drahé, jízda na koni musí být nádherná věc!'
‚Ano, můj synu,' odpověděl mu jezdec,, ‚ale mohli bychom si to vyměnit. Dej mi svou hroudu zlata a já ti za ni dám svého koně.'
‚Ale s radostí,' zvolal Honzík, poskočil si a tleskl do dlaní. Nechybělo mnoho a vrhl by se radostí kolem krku nejen rytíři, ale i koni. Oba pocestní se rozešli s radostí a potěšením."
Honzík mění dál: koně za krávu, krávu za vepře a vepře za husu. A pokaždé se těší z povedené výměny. Nakonec vymění s brusičem nůžek husu za tři brousky. A když dostane žízeň, položí brousky na roubení studny. Určitě už tušíte, že spadnou rovnou do vody.
„A co na to náš Honzík? Klekl a v slzách děkoval Pánu Bohu, že mu prokázal i to jediné, co mu ještě chybělo ke štěstí. ‚Jakože je Bůh nade mnou, dodneška nechodil po světě šťastnější člověk než já!' Tak pravil a bez těžkých brusných kamenů se s radostnou myslí ubíral k domovu."
Zdánlivě hloupý Honzík je přece nejšťastnějším člověkem pod sluncem. Při každé příležitosti se dovede znovu radovat. Pohádka samozřejmě nepostrádá notnou dávku ironie. Při četbě vyvolává s poutníčkem, který nakonec o všechno přijde, soucit nebo škodolibost.
Můžeme ale sledovat ještě i jinou rovinu. Možná, že název pohádky „O dobromyslném Honzíkovi" přece jen vystihuje podstatu titulní postavy. Možná, že je Honza ve skutečnosti opravdovým znalcem umění žít.
Zlato samo o sobě nedokáže člověku přinést štěstí. Je symbolem bohatství a majetku. Příliš mnoho majetku může vést k tomu, že jím člověk bude posedlý. Honzík vyměnil zlato za koně. Ten symbolizuje sílu, sebevědomí a úspěch. Také to všechno dokáže naplnit člověka radostí pouze zpočátku. Po nějaké době se radost vytratí. Kráva je symbolem plodnosti. Přinášíme-li svým životem plody, je na místě radovat se. Jenže i plody jednou pominou.
Vepř je obrazem povrchního požitku, husa pak symbolizuje labužnickou rozkoš. To obojí může vést k radosti. Jenže si nemůžeme po celý čas jen užívat, nemůžeme si pořád jen pochutnávat. Honza nakonec vyměnil husu za brousky. Ty jsou symbolem smysluplné práce, která člověka baví a zároveň mu přináší obživu. Práce může být zdrojem radosti. Ale ani samotná práce a úspěch nemohou být zdrojem života.
Může se zdát až podivné, že je Honza nejšťastnější právě v okamžiku, kdy ztratil úplně všechno. Co je ale teď příčinou jeho radosti? Je zcela svobodný. Už ho nic nezatěžuje. Žije naplno přítomným okamžikem. Za zdánlivě pošetilým jednáním se skrývá poučení, které se snaží vést čtenáře s humorem k poznání pravého štěstí a trvalé radosti.
Jenom ten se dokáže opravdu radovat, kdo se dokáže radovat z vlastního bytí, z daného okamžiku, ze své svobody, ze života, z doušku chladné vody nebo z čistého vzduchu a pak se radostně vrací domů. Jistě to neznamená pouze návrat k mamince, ale v konečném důsledku věčný domov. Na cestu do věčného domova k Bohu si s sebou nevezmeme vůbec nic. Půjdeme-li ale svobodně a radostně, nalezli jsme zdroj radosti pravé a nepomíjející.
Z knihy Anselma Grüna „Jak znovu nalézt radost". Vydalo Karmelitánské nakladatelství.