Přátelské minerály

Některé minerální prvky jsou součástí dalších vitaminů. Vitamin B1 obsahuje síru a B12 zase kobalt. To je jen několik příkladů intenzivních "společenských" vztahů mezi vitaminy a minerály.

Co mají minerály na práci? Rozhodně se nenudí. Tvoří sice jenom 4 až 5% hmotnosti lidského těla (z dospělého muže, který váží sedmdesát kilogramů, by nám zbyla asi tříkilogramová hromádka popela), ale jsou potřebné pro mnoho chemických reakcí a biologických procesů v našem organismu. Všechny buňky, tkáně a orgány obsahují minerály. Minerály jsou stavebním materiálem kostí, zubů, svalů, krve a nervových buněk. Minerály jsou nevyhnutelně potřebné pro činnost svalů, přenos informací v nervovém systému, trávení a metabolismus. Zúčastňují se také tvorby hormonů.

Minerály pomáhají udržovat správný poměr tekutiny v krvi a buňkách. Na správnosti poměru pak závisí správnost tělesných a duševních funkcí.

Minerály udržují také chemickou rovnováhu našeho vnitřního prostředí - správné pH. Pomáhají při výměně různých látek procházejících buněčnou membránou směrem ven i dovnitř. Zúčastňují se procesu "výroby" protilátek v tajných laboratořích armády našeho těla. Minerály mohou mít dvě podoby - organickou (vázané v organických sloučeninách rostlinných a živočišných tkání) a anorganickou (čisté minerály nebo anorganické sloučeniny). Pro vstřebávání, přeměnu a využití minerálů v organismu je výhodnější přijímat některé prvky v organické podobě. (Těžko lze například na doplnění hladiny železa doporučit pití vody ze zrezivělých hřebíků, i když je plná anorganického železa. Možná vás to udiví, ale i s takovým nápadem jsem se setkal. Dokonce u lékaře.) Jiné minerály zase přijímáme v podobě anorganických sloučenin (sodík a chlór ze soli). V anorganické podobě však mohou být určité minerály pro naše buňky jedovaté.

Čistý, klasický deficit minerálů není v našich podmínkách častý. Mnohem častěji se v našem případě projevuje nerovnováha minerálů. Nadměrný příjem jednoho prvku způsobuje zvýšené ztráty jiného. I za těchto okolností se samozřejmě nedostatek projevuje stejnými příznaky jako deficit klasický.

Makro a mikro
Podle množství, ve kterém se jednotlivé prvky v organismu nacházejí, je můžeme rozdělit na makroelementy a mikroelementy. Makroelementů je v těle podstatně více a jejich příjem měříme v miligramech. Mikroelementy nám stačí ve velice malých, stopových množstvích (od této skutečnosti se odvozuje název stopové prvky). Jejich množství v organismu udáváme v mikrogramech. Tak máme v našem těle například asi 1,5 kilogramu vápníku (makroprvek), zatímco železa (mikroprvek) by se v něm našlo sotva na jeden hřebík.

Makro pel-mel
K makroprvkům patří: vápník (Ca), hořčík (Mg), sodík (Na), fosfor (P), draslík (K), chlór (Cl).
Snad každý ví, na co je dobrý vápník. Prý hlavně na kosti. Jenomže pro správný růst a pevnost kostí je potřebný také vitamin D, fosfor, měď, zinek, bór a mangan. Užívání přípravků obsahujících pouze vápník ("šumivé kalcium") nemá bez těchto ostatních látek žádný léčebný účinek. Reklama mlékárenského průmyslu zdůvodňuje například¨své vnucování mléka nesmyslným tvrzením, že bílou barvu mléka způsobuje velké množství vápníku. Ale tak to není. Z čínského zeli, růžičkové kapusty, brokolice získáte více vápníku než z mléčných výrobků. Dvě polévkové lžíce sezamového semínka mají tolik vápníku jako dva decilitry mléka. A co je v tom mléku ještě navíc, nechtějte raději vědět!

Optimální poměr mezi příjmem vápníku a fosforu je l:l (pro kojící ženy a děti 1:1,5). Maso, drůbež, ryby, rybí kosti obsahují asi dvacetkrát více fosforu než vápníku. Člověk se konzumací těchto potravin vystavuje nevyváženému příjmu důležitých prvků. Užívání antacid s obsahem hydroxidu hlinitého (např. Anacid) zase znemožňuje vstřebávání fosforu.
Hořčíku máme všeobecně zřejmě málo. Přítomnost hořčíku je velmi významná. Tento prvek aktivuje v těle přes 300 enzymů. Jestliže konzumujete alkohol, přijímáte nadbytek hořčíku. Pokud se léčíte diuretiky (močopudné léky), hořčík se z organismu ztrácí.

Draslík, sodík a chlór jsou tři "šviháci", kteří se nechají obklopovat prostopášnými molekulami vody a udržují tak dostatečný objem tělesných tekutin v každém "oddělení". V důsledku všeobecně nadměrného příjmu sodíku (třikrát až pětkrát více, než je vhodné), máme nedostatek draslíku. Tato nerovnováha se projevuje poruchami pH, poškozením činnosti ledvin či srdce. Draslík má svoje hlavní sídlo v buňce, sodík a chlór mimo ni. Chlór přijímáme v podobě kuchyňské soli a pitné vody. Nadbytek soli přispívá ke zvýšení krevního tlaku, ale může vyvolávat také záchvaty migrény, rakovinu žaludku a poškození ledvin. Chlór z pitné vody ničí vitamin E a střevní bakterie. Bylo zjištěno, že rovněž zvyšuje riziko rakoviny tlustého střeva.

Mikro pel-mel
K mikroelementům zařazujeme následující prvky: železo (Fe), selen (Se), molybden (Mo), měd (Cu), mangan (Mn), síra (S), chróm (Cr), zinek (Zn), fluór (F), kobalt (Co), jód (I).

Dosáhnout doporučenou dávku železa je těžké jakoukoli stravou. Přesto podle posledních informací trpí asi dvacet procent americké populace nadbytkem železa. To zvyšuje riziko cirhózy jater, cukrovky, rakoviny, infarktu myokardu a aterosklerózy. Nadbytek železa podporuje tvorbu volných radikálů, které poškozují buňky. Kdo potřebuje doplnit železo v organismu, může využít železo obsažené v rostlinných potravinách. Je také dobré vědět, že v přítomnosti vitaminu C a ovocných kyselin je organismus schopen vstřebat železo asi pětkrát lépe. Jód je součástí hormonu štítné žlázy (tyroxinu). Ten ovlivňuje v našem organismu skoro všechno. Je to taková "šedá eminence" našeho těla. Rozhoduje o využívání energie, ovlivňuje růst a diferenciaci tkání a také mentální funkce. Zelí a jemu podobná zelenina obsahuje látky zhoršující vstřebávání jódu, ale na to, aby byla touto cestou u zdravého člověka vyvolaná struma (zvětšení štítné žlázy), bychom museli jíst aspoň 2,5 kg zelí nebo kapusty denně po dobu několika týdnů. Lidé s nízkým příjmem jódu anebo poruchou funkce štítné žlázy by však měli být na zelí opatrnější a nejíst je každý druhý den.

Zinek je velice ambiciózní prvek - je potřebný při tvorbě genetického materiálu a aktivuje přes sto enzymů. Je také součástí enzymu, který rozkládá alkohol. Při pravidelném pití alkoholu jeho potřeba stoupá.

Síra bývá označována také jako "minerál krásy", protože bez ní si vlasy a pokožka neudrží krásný zdravý vzhled. Je součástí inzulínu.

Chróm je součástí látky GTF, která pomáhá inzulínu v jeho těžké práci vypořádat se s cukrem. O dostatek chrómu by se měli zajímat zejména diabetici a "kandidáti" na cukrovku.

Selen pomáhá udržovat pružnost našich tkání. Jeho množství ve stravě závisí také na množství prvku v půdě. V organické podobě je pro náš organismus velmi důležitý. V anorganické podobě je však jedovatý. Tepelnou úpravou potravin a rafinováním obilnin na bílou mouku se ztrácí čtyřicet až padesát pět procent selenu. Proto je naše strava na selen zpravidla chudá.

Také jedovaté prvky, jako arzen (As), křemík (Si), olovo (Pb), nikl (Ni) jsou pro náš organismus potřebné. Ovšem dostatek těchto látek se nezajišťuje polykáním arzenových zrnek, ani konzumací ovoce ze stromů kolem silnic.
To je chaos!

Všechny vitaminy a minerály jsou pro naše zdraví důležité. Stačí nedostatek jednoho z nich, a pomalu se rozvíjejí nepříjemné důsledky. Z komplikovaných vztahů a účinků jednotlivých vitaminů a minerálů nemějme žádný strach! Pestrá výživa, složená z obilnin, luštěnin, ovoce, zeleniny, ořechů a olejnatých semen, zabezpečí všechny potřebné vitaminy a minerální látky v optimálním množství. Užívání syntetických prostředků by měl zvážit váš lékař.

Z knihy Igora Bukovského "Hledá se zdravý člověk". Vydalo nakladatelství Advent-Orion.