Pravidelnost v jídle

Mnozí jedí i tehdy, když organizmus nepotřebuje žádnou potravu, v nepravidelných intervalech a v době mezi jídly, protože nemají dostatečně silnou vůli, aby odolali chuti. Když takoví lidé cestují, ustavičně se shánějí po něčem k snědku. To je velmi škodlivé. Kdyby ti, kdo cestují, jedli pravidelně prostou a výživnou stravu, nepocítili by tak snadno únavu, ani by je tak lehce nesklátila nemoc.

Jiným škodlivým zvykem je jíst před spaním. Jedli jsme sice v pravidelnou dobu, ale protože máme pocit slabosti, sníme další jídlo. Opakováním se tato chybná praktika stane návykem, a to často tak pevně zakořeněným, že si myslíme, že bez jídla nemůžeme spát.

Pozdní podávání večeří má za následek, že proces trávení pokračuje i v hodinách spánku. Avšak ačkoli žaludek pracuje nepřetržitě, nevykonává svou práci řádně. Spánek je pak často rušen nepříjemnými sny a ráno se člověk probouzí neosvěžen a nemá ani chuť na snídani. Když uléháme k odpočinku, měl by mít žaludek svou práci zcela dokončenu, aby si mohl stejně jako ostatní tělesné orgány dobře odpočinout. Zvlášť pro lidi se sedavým zaměstnáním jsou pozdní večeře škodlivé. Poruchy vzniklé v důsledku pozdně podávaného večerního jídla jsou často začátkem nemoci, která končí smrtí.

Mnohdy pociťujeme slabost vedoucí k touze po jídle proto, že zažívací orgány byly během dne silně přetěžovány. Po požití jídla potřebují zažívací orgány klid. Mezi dvěma jídly by měla být nejméně pěti- až šestihodinová přestávka. Většina lidí, kteří se odhodlají to zkusit, pozná, že dvě jídla denně jsou lepší než tři.

Z knihy Ellen G. Whiteové Cesta ke zdraví a životní harmonii. Vydal Advent-Orion.