Předpovídání budoucnosti

Jakmile to vyslovil, mysl mu zaplavily obrazy děsivých tragických havárií. Představoval si, že brzy zazvoní telefon z nemocnice. Srdce se mu sevřelo při představě, že dorazí příliš pozdě a nebude se moci se svými dětmi ani rozloučit. Tělo mu pokryl studený pot, když si představoval sama sebe, jak identifikuje jejich mrtvá těla.

Láďa podléhá kognitivnímu omylu nazývanému „předpovídání budoucnosti“. Ten se projeví tehdy, kdy jsme o svých odhadech budoucích událostí skálopevně přesvědčeni, bez ohledu na jejich statistickou pravděpodobnost. „Věštci“ většinou očekávají špatný výsledek a své tušení považují za fakt.

Tento kognitivní omyl s sebou přináší řadu nebezpečných a potenciálně destruktivních jevů: očekávání zkázy a katastrof, pesimistický pohled na život, negativní sebenaplňující proroctví, úzkost, nepřiměřené obavy a panické ataky, myšlenky na sebevraždu, předčasné závěry, rozbité vztahy, zvýšenou pravděpodobnost obsedantně kompulzivního chování, uchylování se k obhajobě „účel světí prostředky“, popírání altruistického myšlení, rozvoj závislostí, finanční ztráty, krach firmy, rozvod, nemoc.

Láďa nijak nekorigoval své myšlenky a díky tomu se mučil tragédií, která se ve skutečnosti vůbec nemusela stát. Existovalo mnoho jiných vysvětlení, proč se děti opozdily. Mohlo se jim rozbít auto na místě, kde není mobilní signál. Děti mohly na večírku usnout a nenapadlo je zavolat domů. Pokud se jednalo o dospělé děti, možná že se jen s tatínkem špatně dohodly a přijedou jindy. Děti se možná chovaly nezodpovědně, což ovšem není důvod, aby Láďa prožíval hrůzu a děs.

Katastrofické scénáře

Předvídání strašlivých konců a tragédií ve chvíli, kdy tomu nic nenasvědčuje, v nás vyvolává zbytečnou úzkost a strach. Katastroficky myslící člověk si v hlavě přehrává detailně propracované scénáře budoucích událostí, jež se s každou uplynulou hodinou jen zhoršují. Opakované přehrávání děsivých vizí může vést ke vzniku deprese a úplné ztrátě naděje.

Pokud se přistihnete při předpovídání strašné budoucnosti nebo katastrofickém myšlení, je důležité pokusit se na věc podívat z odstupu a ptát se: „Co opravdu nejhoršího by se mohlo stát?“ Nezapomínejte, že ve vztahu k budoucnosti existují jen dvě možné varianty. Varianta, které se bojíte, se nerealizuje, což znamená, že jste se trápili úplně zbytečně. Anebo se nejhorší varianta opravdu stane, což znamená, že jste utrpení prožívali nejen v té chvíli, ale také mnohokrát předtím ve své mysli.

Když se neodbytně zabýváte nejhoršími možnými scénáři v situaci, která není nikterak vážná, může pomoci přirovnat ji ke škále fyzických zranění. Ve srovnání se zraněními, nacházejícími se na prvních příčkách (smrt, ochrnutí od pasu dolů, ztráta dominantní paže) jsou modřina nebo tržná rána, která vyžaduje šití, vlastně prkotiny. Klíčem je vnímat vše ve správné perspektivě.

Jedinec je náchylný vůči katastrofickému myšlení v obdobích, kdy se nachází pod tlakem. Každý má jinou toleranci vůči stresu a úzkosti, ale pokud dojde k vychýlení chemické rovnováhy mozku významným způsobem, důsledkem může být ztráta smyslu pro perspektivu. Během složitých okamžiků je zvláště důležité, aby se člověk vyhýbal katastrofickým myšlenkám, protože snižují jeho schopnost situaci zvládnout. Nejenže musí člověk čelit obtížným vnějším okolnostem, ale navíc jim čelí mozkem, který je zaplaven chemickými sloučeninami, vzniklými v důsledku negativních myšlenek. Obtíže života lze mnohem lépe zvládnout, jestliže se naučíme čelit iracionálním myšlenkám čistou logikou, která udusí jakoukoli tendenci předpovídat katastrofický výsledek. Tři možná řešení kognitivního omylu zvaného předpovídání budoucnosti jsou uvedena na konci této kapitoly.

Opít se rohlíkem

Mnozí lidé očekávají, že je v budoucnosti potká to nejhorší. To ovšem není jediná možnost předpovídání budoucnosti. Jiní lidé mají nerealisticky optimistická očekávání, která jsou podobně nesprávná, jen s opačným znaménkem. Bývalý starosta New Yorku, Eliot Spitzer, který se v kampani prezentoval jako „pan Čistý“, tvrdil, že bude rázně bojovat proti korupci. Nepochopitelně doufal, že se neprovalí jeho vlastní nemorální chování. Nicméně byl přistižen, když si objednával prostitutky. Dopad této aféry byl tak velký, že se z vrcholného politika stal během několika dní odpadlík.

Jinému druhu předpovídání budoucnosti podléhají alkoholici a lidé podobně závislí, kteří snadno uvěří, že věci dopadnou dobře, navzdory tomu, že jejich chování povede dříve či později ke katastrofě. Gambleři mají nerealistická očekávání výhry, byť matematická pravděpodobnost říká něco jiného. Realita je taková, že pokud hrajete dost dlouho, přijdete vždycky o víc peněz, než vyhrajete. Jak říká jeden moudrý výrok: „kasino a automaty jsou zdanění lidí, kteří neumějí příliš dobře počítat“.

Bez ohledu na to, zda předpovídáte, že situace dopadne katastrofálně, nebo naopak úplně růžově, chyba spočívá v tom, že se domníváte, že můžete znát budoucnost. Pokud toto přesvědčení aplikujeme v důležitých oblastech našich životů, jako jsou třeba vztahy nebo finance, může se jednat o značně nebezpečnou situaci. Většina lidí si myslí, že přesně ví, kudy vede jejich cesta ke štěstí, a chovají se, jakoby o výsledku romantických nebo obchodních vztahů, které si vysnili, bylo rozhodnuto věčným osudem.

Cesty k úspěchu

Když se snažíme vyhnout kognitivnímu omylu zvanému „předpovídání budoucnosti“, nesmíme zapomínat, že nikdy dopředu nevíme jistě, co se stane a co nás čeká. Budoucnost nelze stoprocentně předvídat, ale můžeme si osvojit jisté životní principy, které zvyšují pravděpodobnost dosažení určitých výsledků.

Často máme předem strach z věcí, které se vůbec nikdy nestanou. Pokud vám takové úzkostné myšlenky běží hlavou, označte si je jako „předpovídání budoucnosti“. Jakmile se znovu dostanete do bludného kruhu obav, připomeňte si, jak dopadla podobná situace v minulosti. Lidé, kteří trpí nadměrnými obavami, málokdy reflektují své předchozí zkušenosti. Kupříkladu očekáváme-li nějakou katastrofu, a ta se neuskuteční, oddychneme si a jdeme dál. Pokud se ale stejná či podobná situace opakuje, nevzpomínáme na minulou zkušenost a znovu prožíváme stejný strach. Když se naše obavy opět nenaplní, znovu si oddychneme úlevou, ale znovu také opakujeme cyklus zapomínání dobrých konců.

Pokud cítíte, že máte tendenci předpovídat nepravděpodobné vyústění jistých situací, ať negativně, či pozitivně, zkuste si zapisovat, kolikrát jste se mýlili a kolikrát jste měli pravdu. Jakmile se přistihnete při dalším „věštění“ budoucnosti, zkuste změnit své myšlení.

Jakmile přijdou obsesivní (nutkavé) myšlenky, odvedete pozornost tím, že se zaměstnáte jinak. Pusťte se třeba do praní prádla, poslouchejte hudbu nebo si jděte zaběhat. Pokud jim nebudete věnovat pozornost, myšlenky se postupně začnou objevovat s menší frekvencí a budou zvládnutelné.

Konfrontujte své předpovědi s realistickou pravděpodobností toho, že nastanou. Vezměte v potaz logické faktory ovlivňující situaci. Pamatujte si, že neexistuje žádný „magický strach“, který by přinášel varování. Někdy se riziko v budoucnosti ani nedá zmenšit tím, že změníme své myšlení nebo vykonáme cvičení, které sníží úroveň prožívaného stresu. Napište si na papír některé pravdivé myšlenky, které mohou nahradit obsesi, a vědomě si dovolte prožívat jen emocionální reakce a chování, jež jsou plně pravdivé.

Chemii v mozku může také ovlivnit strava, cvičení a světelná terapie.

Je možné vyhnout se předpovídání budoucnosti, potlačit očekávání nejhoršího a slepě optimistické myšlenky ve svém životě snížit na minimum. V tomto procesu pomáhá vnímání každé životní situace z racionální perspektivy a pečlivé promýšlení pravděpodobnosti vzniku drastických scénářů. Pokud svůj boj s „věštěním“ zvládnete, budete prožívat větší štěstí, menší stres a lepší vztahy.

Z knihy Neila Nedleyho Ztracené umění myslet. Vydal Advent-Orion.