Procitnutí robota

„Všechno začalo před dvěma roky. Do té doby jsem se cítila dobře, ale pak jsem začala být vystresovaná, unavená a špatně jsem spala. Lékařské vyšetření dopadlo celkem dobře, měla jsem jen zvýšený tlak. Lékař mi předepsal nějaké léky. A nyní užívám už osm různých druhů."

„Na vysoký krevní tlak?"

„Tři z nich jsou na tlak, jeden na zklidnění nervů a další dva mám na spaní..." Zarazila se, jako by procitla ze snu a zpříma se na mě podívala. „Nic z toho mi ovšem nepomohlo; spíše jsem se po nich cítila ještě hůř. Nakonec jsem se naštvala a všechny je hodila do koše. Dostavil se absťák. Krátce na to se můj krevní tlak opět zvýšil a můj doktor mi řekl, že tyto léky budu muset brát do konce života. Připomněl mi, že je to pro mé vlastní dobro.

Byla jsem uvězněná ve způsobu života, který se mi ani trochu nelíbil, ale neviděla jsem jiné východisko." Podívala se na mě očima plnýma beznaděje. „Mám skvělého muže, ale já už mu nejsem rovnocennou partnerkou." Odvrátila pohled a hřbetem ruky si utřela slzy.

Chytil jsem ji za ruce a řekl: „Podívejte, Jean. Přišla jste k nám a my vám pomůžeme!"

Na její tváři se mihl úsměv. „Sama bych sem nikdy nepřišla, ale poslal mě sem můj strýc," dodala na vysvětlenou. „Víte, chytám se každého stébla. Mám hrozný strach. Potřebuji, abyste mi pomohli. Sama to už déle nevydržím." Seděla na kraji židle, rozpačitě si mnula ruce a dívala se do země.

„Jean," řekl jsem jí. „Všimla jste si, že se vaše deprese objevila krátce potom, co vám lékař předepsal léky proti vysokému tlaku? Co byste řekla tomu, kdybychom vám během pobytu u nás postupně snižovali dávky léků?"

Jean ztuhla, v jejich očích se objevila panika a strach. Ano, opravdu byla vyděšená k smrti. Žila v domnění, že její přežití závisí na těchto lécích.
Udělal jsem ústupný manévr. „Dobrá, udělejme kompromis. Vyberete jeden z léků na snížení vysokého tlaku a my vám nepatrně snížíme jeho dávky. Budeme vás pečlivě sledovat, monitorovat váš tlak, a pokud by se objevily jakékoli komplikace, ihned jeho dávky zase zvýšíme."

Jean si postupně začala na náš program zvykat. Přešla na stravu s nízkým obsahem cukru, soli a tuků, a s vysokým obsahem vlákniny, vitaminů a minerálů. Ukázali jsme jí překrásné turistické tratě, po kterých mohla každý den chodit. Naučila se, jak správným způsobem snížit tělesnou hmotnost, opalovala se, pila velké množství vody. S každým novým dnem vzrůstalo její sebevědomí a zmenšovaly se dávky léků. Každý den urazila 8 až 10 kilometrů. Za dobu léčby zhubla 6 kilogramů. Její hladina cholesterolu se snížila o 93 bodů, z 278 mg/dl (7,1 mmol/l) na 185 mg/dl (4,8 mmol/l).

V posledních deseti dnech léčebného programu Jean už žádné léky nepotřebovala. Obešla se dokonce i bez léků na snížení krevního tlaku. Její tlak se pohyboval okolo 120/80. Opatřila si vlastní přístroj na měření tlaku, aby si jej mohla kontrolovat sama.

Když Jeanin manžel uslyšel, že se zdravotní stav jeho manželky výrazně zlepšil, neváhal a přiletěl se z Kanady na ni podívat. Bylo na něm vidět, že o sebe dbá. Byl v dobré fyzické kondici, choval se velmi přátelsky a byl velmi sympatický - přesně takový, jak jej Jean popsala. „Nevěřím svým vlastním očím!" vykřikl nadšeně. „Opravdu je tato vitální, energická a nádherná žena moje manželka?"

„To si piš, že je!" odpověděla Jean a padla mu do náruče. „Robot se konečně probudil a vrátil se zpět do reality."

Jistěže ne každý dozná takových dramatických změn jako Jean. Ne každý, kdo má vysoký krevní tlak, se obejde bez léků. Léky jsou samozřejmě důležité, ale měly by nastoupit až tehdy, když už neexistuje jiné řešení. Většinou totiž mají vedlejší účinky. V případě Jean jí léky málem zničily život.

Z knihy dr. Hanse Diehla a dr. Aileen Ludingtonové „Umění žít zdravě". Vydalo nakladatelství Advent-Orion.