Proměněný život
„Proto“ je v Římanům 12,1 důležité slovo. Signalizuje zde, že Pavel nejen mění téma, ale že nové téma přímo souvisí s jeho předchozí diskusí v prvních 11 kapitolách listu Římanům.
V listu Římanům se apoštol zatím věnoval postupně pěti tématům. V Římanům 1,1-17 nás seznámil s Pavlem, jeho posláním a adresáty svého listu. Římanům 1,18-3,20 nás seznámil s hloubkou a rozsahem problému hříchu. Pavel nám přitom sdělil, že všichni - Židé i pohané - zhřešili a jsou odsouzeni. Římanům 3,21-5,21 nám poskytl velkou prohlídku Božího řešení problému hříchu prostřednictvím Kristova kříže a našeho přijetí Kristovy spravedlnosti vírou. Římanům 6,1-8,39 nás uvedl na cestu zbožnosti, co to znamená chodit s Ježíšem podle Božích zásad. A Římanům 9,1-11,36 nám ukázal, jak všichni - Židé i pohané - zapadají do Božího programu "milosrdenství pro všechny" (11,32).
"Proto" v Římanům 12,1 je začátkem dalšího kroku v Pavlově výkladu toho, co znamená být spasen. Dokončil vyložení své teologie. Nyní je připraven na její etické důsledky v každodenním životě. "Proto" naznačuje, že otázka, jak žijeme, závisí na tom, čemu věříme. Nejprve přichází spasení, pak reakce na spasení, což je vzor, který Pavel rozvíjí v mnoha svých listech. Ty Galatským a Efezským jsou toho vynikajícím příkladem.
Ačkoli bychom mohli správně uvažovat o křesťanském životě jako o otázce postupného posvěcování, Leon Morris uvádí provokativní myšlenku, když píše, že "v jistém smyslu můžeme říci, že Pavel se zde stále zabývá ospravedlněním z víry, neboť je pro něj zásadní, že ospravedlněný člověk nežije stejným způsobem jako nekající hříšník. 'Víra, která se projevuje láskou' (Gal 5,6), je druh víry, o níž psal" (Morris, Římanům, s. 431). Apoštol tuto otázku nastolil v Římanům 6-8 jako jediný možný výsledek toho, že člověk byl vzkříšen k "novosti života" (Ř 6,4), ale nyní je připraven věnovat tři kapitoly (12,1-15,13) téměř výhradně tomuto tématu.
Nyní je připraven promluvit o velkém dílčím tématu, kterému věnuje celý dopis: "Řím 1,5; 16,26, NIV). Pro Pavla teologie vždy předchází etice, spása musí předcházet chování. Lidé chodí s Kristem v Božím zákoně, protože již byli spaseni. Pro apoštola je toto pořadí zásadní. Až příliš mnoho lidí se snaží poslouchat, aniž by byli nejprve spaseni. Konečným výsledkem je legalizmus, pokrytectví, duchovní pýcha a ztracenost.
Legalismus versus posvěcená poslušnost
Římanům 12,1 obsahuje několik klíčových slov a frází, které jsou pro křesťanský život velmi důležité. Prvním z nich je "bratři" nebo "bratři a sestry" (NRSV). Pavel nyní překračuje rozlišení na Židy a pohany - na přirozené ratolesti a naroubované ratolesti (11,17-24) -, které ho zaměstnávalo v předchozích třech kapitolách. Nyní osloví všechny věřící jako součást Boží rodiny. Všichni, bez ohledu na rasu či etnický původ, jsou součástí této rodiny a mají povinnost žít Boží lásku a chovat se k sobě navzájem jako bratři a sestry.
Druhým klíčovým slovem je "milosrdenství", které nás vrací k Římanům 111 a zejména k 11,32. Bůh od nás očekává, že budeme žít jeho lásku díky jeho milosrdenství, které nás spojilo v jedné víře.
Třetí slovo, pro někoho překvapivé, je "těla". Žádný Řek by to tak nenapsal. Tělo pro ně bylo vězením, které měli opustit kvůli duchovní/mentální existenci. Ale ne tak v křesťanství. Tělo křesťana je důležité. Je chrámem Ducha svatého (1 K 6,19), Bůh ho v poslední den vzkřísí (1 K 15). Svatý život zahrnuje nejen to, jak žijeme v duševní/duchovní oblasti (Ř 12,2), ale také to, jak žijeme jako fyzické bytosti (verš 1).
Čtvrtým klíčovým slovním spojením je "živá oběť". Na první pohled to zní jako protimluv. Vždyť oběť bylo něco, co lidé v Pavlově době nosili do chrámu, aby bylo rituálně zabito. Naznačit, že křesťané by měli být živými oběťmi, je živá představa.
Často jsem si říkal, že je možná snazší pro Krista zemřít než pro něj žít. Koneckonců, jakkoli může být umírání obtížné, stačí jednou sebrat odvahu. Pak už je po všem. Ale být živou obětí znamená věnovat se Kristu každý den po zbytek života. A to podle Pavla a Ježíše znamená neustálé ukřižování mého svévolného já (Mt 16,24.25; 1K 15,31). Vyžaduje to neustálé obětování všeho, co jsem a co mám, Bohu. Musíme mít každodenní milost žít životem živé oběti.
Ale takový život, jak Pavel spěchá dodat pátou klíčovou větou, je "duchovní uctívání" nebo "duchovní úkon uctívání" (NIV) nebo "rozumná služba" (KJV) nebo "inteligentní uctívání" (Phillips) a je jedinou možnou odpovědí, když si uvědomíme, co pro nás Bůh udělal v Kristu. Pavel zde používá přídavné jméno "bohatě složené", které v sobě skrývá několik důležitých myšlenek (Leenhardt, s. 303). William Barclay nám však pomáhá vystihnout podstatu této věty, když píše, že "když se Kristus stane středem života, pak můžeme nabídnout skutečnou bohoslužbu, která je obětováním každého okamžiku a každé životní činnosti Bohu" (Barclay, Římanům, s. 171).
"Proměněný" je slovo, které v Římanům 12,2 vyskočí ze stránky. Zajímavé slovo pochází ze dvou řeckých slov, z nichž první znamená "napříč" a druhé "forma". Být proměněn tedy "znamená přejít napříč z jedné formy do druhé" (Earle, str. 199). V angličtině toto slovo používáme jako "metamorphosis".
A co je to "metamorfóza"? Je to biologický proces, při kterém se z housenky podobající se slimákovi stane motýl. To je jedna z nejnázornějších ilustrací toho, co se stane s člověkem, když se setká s Ježíšem. Bůh nás najde v našem sebestředném, pyšném a sobeckém chování a pak nás zcela změní. Bůh chce vzít slimáka, jako jsem já, a naučit mě létat. Pán proměňuje šedivé plazící se tvory, maluje je krásnými barvami a dává jim křídla. Tak to je zázrak! Možná je to největší ze všech zázraků.
Proměna v každodenním životě
A dobrou zprávou je, že Bůh to v našich životech může udělat. Chce, abychom se mu podobali svým charakterem. Nejenže nás chce změnit v něco, čím nejsme, ale touží nás rozvinout v nová stvoření podle Ježíšova obrazu.
Pavel není jediný, kdo mluví o proměně. Ježíš ji popsal jako znovuzrození (Jan 3,3.5). Pavel nám zase ve 2. Korintským 5,17 říká, že křesťané jsou "nová stvoření". Nejenže jsou proměněni, ale odmítli se "přizpůsobit tomuto světu". Slovo, které jsem přeložil jako "svět", ve skutečnosti v řečtině znamená "věk" nebo "čas". Myšlenka je však stejná. Přizpůsobit se věku, ve kterém žijeme, znamená přizpůsobit se světu a jeho hodnotám. Podle apoštola by tomu tak ale nikdy nemělo být. Božím příkazem je spíše "proměna" než "přizpůsobení". J. B. Phillipsův překlad Římanům 12,2 pomáhá zachytit Pavlův smysl: "Nenechte se vtěsnat do formy světa kolem vás, ale nechte se Bohem přetvořit tak, aby se změnil celý váš postoj mysli. Tak v praxi dokážete, že Boží vůle" je dobrá.
Karl Barth označuje křesťanství za "velký rozruch", protože "lidské jednání musí být nevyhnutelně narušeno myšlenkou na Boha" (Barth, s. 424). Stát se křesťanem mění všechny aspekty lidského života. Křesťanský hodnotový systém se staví proti hodnotovému systému světa. Pro křesťana je tedy nemožné přizpůsobit se hodnotám a životnímu stylu současné doby. Bůh proměnil křesťanovu mysl a on se touto novou myslí nechává vést při každé své činnosti. Právě k různým oblastem křesťanské činnosti se Pavel obrací v Římanům 12,3-15,13, když aplikuje evangelium proměny na každodenní život.
Z knihy George Knighta Komentář k listu Římanům. Vydal Advent-Orion.