Rakovina prsu z první linie
Ženy v mnoha částech světa jsou před rakovinou prsu v pozoruhodné míře chráněny. Většina žen na této planetě žije takovým životním stylem, který nejenže velmi účinně snižuje riziko rakoviny prsu, ale současně též značně redukuje pravděpodobnost onemocnění dalšími „zabijáckými“ chorobami – nemocemi srdce a cév, jinými druhy rakoviny a cukrovkou. Neznám žádné logické či vědecky obhajitelné zdůvodnění, proč by faktory, které chrání ženy v těchto částech světa, neměly chránit i ženy u nás.
Někteří odborníci tvrdí, že rakovina prsu u žen např. v Asii je jiného druhu než rakovina prsu u žen v Americe, tvrdí také, že Asiatky jsou geneticky odlišné. Pro tato svá tvrzení ale nedokáží uvést žádný vědecký podklad. Rovněž nedokáží vysvětlit rychlý nárůst výskytu rakoviny prsu u žen, které se z Asie přistěhují do Spojených států a adaptují se na americký životní styl.
Stál jsem dlouhá léta za chirurgickým stolem v první linii boje proti rakovině prsu. Nejsem tedy žádným filosofem teoretikem od zeleného stolu, znám rakovinu prsu z první ruky.
Na začátku své kariéry jsem sloužil jako hlavní chirurg na první americké mírové lodní nemocnici, S. S. Hope. Zde je jedna má zkušenost z té doby.
V roce 1968 doplula S. S. Hope do Kolomba na Cejlonu (nyní Srí Lanka). Strávili jsme tam celý rok, zejména výukou studentů medicíny a místního lékařského personálu, pomáhali jsme však i při léčbě pacientů. Pro tento projekt jsem byl jmenován hlavním chirurgem, což byla pro mě velká čest. Ve snaze rozdělit se s místními mladými lékaři o nejnovější poznatky americké chirurgické školy, jsem je požádal, aby vybrali vhodnou pacientku s rakovinou prsu, kterou bych mohl v naší lodní nemocnici operovat. Když se několik týdnů nehlásili, zeptal jsem se, co se děje. Odpověděli mi: „Ale doktore, my nemáme žádnou pacientku s rakovinou prsu.“ Připomněl jsem jim, že velkou nemocnici v Kolombu navštíví denně přes pět tisíc pacientů a že by měli mít za tu dobu několik tuctů pacientek s rakovinou prsu. Vycházel jsem přitom z toho, že asi takový počet pacientek by za tu dobu na své klinice přijal běžný evropský nebo americký chirurg. Pohlédli na mě a potřásli hlavou.
Tehdy, v roce 1968, jsem ještě nechápal, že strava, kterou jíme (a tedy v širším smyslu i země, ve které žijeme), může být silným rizikovým faktorem pro vznik rakoviny prsu. Věřil jsem tomu, co mě na lékařské fakultě naučili. Moji učitelé mi nikdy neřekli, že výživa hraje při vzniku některých onemocnění podstatnou roli, mluvili o ní pouze v souvislosti s některými exotickými a vzácnými onemocněními z nedostatku – jako jsou kurděje, pelagra nebo beri-beri. Profesoři na lékařské fakultě tehdy teprve začínali otvírat svou mysl možnosti, že saturované tuky a cholesterol hrají nějakou roli při vzniku kardiovaskulárních onemocnění. Porozumění podstatné roli, kterou výživa hraje v našem zdravotním stavu, se teprve pomalu začínalo rodit.
Usoudil jsem tedy tehdy, že naše problémy s hledáním pacientky jsou vyvolané pouze momentální přestávkou v proudu nemocných s rakovinou prsu. Až po mnoha týdnech se nám tehdy podařilo jednu pacientku s rakovinou prsu objevit a já jsem mohl svou ukázkovou operaci provést. Dnes víme, že rakovina prsu je na Srí Lance v porovnání se západními zeměmi skutečně velmi vzácnou nemocí.
Zjištění, jako je toto – kdy v jedné zemi s určitou skladbou stravy je minimální výskyt rakoviny prsu (např. Srí Lanka) a v jiné zemi s diametrálně odlišnou skladbou stravy je vysoký výskyt rakoviny (např. USA) – by mělo přinejmenším otevřít diskusi o tom, které faktory jsou pro rozvoj rakoviny prsu nejzávažnější. Lékařský stav však přesto dodnes věří, že při vzniku rakoviny hraje svou roli celá řada faktorů a že tyto faktory spolupůsobí v řadě kroků. Lékaři běžně zastávají názor, že rakovina prsu je multifaktoriálním onemocněním.
Každý odborník na rakovinu prsu detailně zná dlouhý seznam rizikových faktorů. Tento seznam často recituje v odpověď na otázku: „Jaká je příčina rakoviny prsu?“ Vyjmenování rizikových faktorů není však totéž jako identifikace příčiny rakoviny prsu.
Nicméně tento přístup k nemoci – z hlediska rizikových faktorů – si předávají generace lékařů již celá desetiletí. Prostým shromážděním a sestavením seznamu rizikových faktorů se lékaři vyhnuli vážnějšímu a obtížnějšímu úkolu, kterým je identifikace příčin rakoviny prsu.
Rizikové faktory vzniku rakoviny prsu jsou však i přesto důležité. Částečný seznam prokázaných rizikových faktorů obvykle obsahuje následující:
· předchozí nález rakoviny prsu
· předchozí nález rakoviny dělohy nebo vaječníků
· výskyt rakoviny prsu v rodině, zejména u matky nebo sestry, méně závažné u babičky, nejméně u tet a sestřenic (riziko se zvětšuje, pokud nemoc u příbuzné propukla před menopauzou, případně byla diagnostikována v obou prsech)
· časné zahájení menstruace (před 12 lety věku)
· pozdní nástup menopauzy (po 55 letech věku)
· věk (více než 85 % rakoviny prsu je diagnostikováno u žen starších 45 let)
· bezdětnost nebo první dítě po třicítce
· kojení dětí méně než čtyři měsíce
· nezhoubné onemocnění prsu (zvláště jestli se při biopsii ukáže být atypické)
· obezita
· pití alkoholických nápojů
· dlouhodobé užívání antikoncepčních pilulek
· dlouhodobá hormonální terapie
· postava (vysoká)
· strava s vysokým obsahem tuku a nízkým obsahem vlákniny
· vystavení silné radiaci
· bohatství
· život ve městě
· vyšší vzdělání
· bílá rasa
Je to působivý seznam, který může být jistě i užitečný – který ale vůbec nestanovuje příčinu rakoviny prsu. U plných 60-70 % pacientek s rakovinou prsu není totiž, kromě jediného, přítomen žádný z výše zmíněných rizikových faktorů.
Tím jediným, klíčovým, univerzálně přítomným faktorem je běžná strava, strava, kterou jí skoro všechny ženy v USA (nebo i v České republice – pozn. redakce). Tento poznatek je mimořádně důležitý. Když nějaká nemoc hýbe doslova celou zemí, musí existovat nějaký téměř univerzálně přítomný faktor. V případě rakoviny prsu se tímto faktorem jeví chronicky zvýšená hladina estrogenu. A jako hlavní podezřelý ze zvyšování hladiny estrogenu – a tím i výskytu rakoviny prsu – mezi americkými ženami ze seznamu rizikových faktorů jasně vystupuje naše současná, na tuky a bílkoviny bohatá strava.
S výjimkou stravy nemůže být žádný ze zmíněných rizikových faktorů racionálně činěn zodpovědným za velké výchylky ve výskytu rakoviny prsu pozorované v různých zemích světa.
Kromě toho, i z praktického hlediska, změna většiny ostatních rizikových faktorů ze seznamu je prostě mimo naše možnosti. Nemůžeme například změnit dřívější výskyt rakoviny prsu v naší rodině. Některé faktory je potenciálně možné dostat pod kontrolu, ale pouze za cenu velkého narušení osobního života. Pouze strava vystupuje jako jediný faktor, který může změnit každá žena, může to učinit kdykoliv a může to učinit bez škodlivých zdravotních následků nebo naprostého rozvratu svého života.
Do pětašedesáti let věku mnozí zkonzumujeme přes 45 tun potravin. Potrava je naším nejintimnějším a nejzávažnějším poutem k okolnímu prostředí.
Všechny nemoci mají své příčiny, někdy však nejsme schopni plně určit, které to jsou. Nedaří-li se nám rozpoznat skutečnou příčinu nemoci, měli bychom učinit veškeré rozumné kroky k tomu, abychom získali maximum poznatků o těch nejpravděpodobnějších příčinách, se speciálním důrazem na ty faktory, které lze bez nebezpečí ovlivnit, které lze změnit. Rakovina prsu je běžná nemoc a běžné nemoci mívají běžné příčiny. Naše bohatá strava s vysokým obsahem tuku a nízkým obsahem vlákniny je nejpravděpodobnější příčinou té doslova exploze ve výskytu rakoviny prsu, kterou v posledních letech a desetiletích zažíváme.
Nespatřuji žádný smysl v dalším vyčkávání, až budou všechny otázky okolo rakoviny prsu plně vyjasněny. Jasnozřiví lékaři – vědci minulosti tak v podobných případech rovněž nečinili. Např. anglický lékař dr. John Snow na začátku 19. století dospěl k závěru, že cholera, která tehdy v Londýně řádila, se šíří pitím vody z jisté studny. Nečekal, až věda jeho domněnku stoprocentně potvrdí. Nařídil, aby byla okamžitě odmontována rukojeť z pumpy této studny, aby již nikdo nemohl vodu použít.
Dr. Snow tehdy neměl, a ani nemohl mít, žádnou detailní představu o této nemoci. Organismy, které choleru způsobují, měly být objeveny až za čtvrt století. To však nezabránilo tomuto odvážnému a logicky uvažujícímu lékaři analyzovat situaci a přikročit k akci. Nesnažil se jen léčit průjem, který cholera působí, nezabýval se jen symptomy nemoci – odstranil její zdroj a zachránil tak mnoho lidských životů.
Dr. Snow šel přímo ke kořenům problému. To je klasický příklad prevence. Příznačné je, že tehdejší veřejnost nedokázala jeho čin ocenit a místní vedoucí osobnosti proti jeho aktivitám dokonce otevřeně vystoupili. Až čas ukázal, že se dr. Snow nemýlil.
Možná, že dnes máme podobnou příležitost. K tomu, abychom mohli proti rakovině prsu podniknout vhodná a účinná opatření, není nutné čekat, až se do nejmenších podrobnosti podaří vyjasnit všechny okolnosti jejího vzniku a průběhu.
Německý filosof Immanuel Kant napsal: „ Často je nutné učinit nějaké rozhodnutí na základě znalostí, které sice postačují pro akci, ale nestačí k uspokojení našeho intelektu.“ V případě rakoviny prsu cítím, že naše současné znalosti o příčinách této nemoci jsou postačující nejen k vytvoření základny pro akci, ale i k uspokojení našeho intelektu.
Robert M. Kradjian: Save Yourself from Breast Cancer