Řekněte mi, prosím, víc o chemoterapii. Neměla bych tyto léky brát, aby zabily buňky, které se již rozšířily?

Tento přístup, zvaný adjuvantní chemoterapie, by měl podpořit terapii chirurgickým zákrokem a ozařováním. Předpokládá se, že chemické látky podávané pacientce potlačují nebo zabíjejí rakovinné buňky, které se již rozšířily do celého těla. Tyto specifické léky jsou toxické pro rakovinné buňky vyrůstající ve tkáňových kulturách anebo u zvířecích vzorků. Mají za cíl zapůsobit na rakovinu dříve, než zničí důležité orgány pacientky.

Ve Spojených státech byla zprvu adjuvantní chemoterapie přijata lékaři s nadšením, částečně kvůli zoufalství ze selhání předešlých terapií, které nedokázaly prodloužit život nemocným rakovinou prsu. Počáteční nadšení, vyvolané prvotními nálezy zlepšení doby přežívání u všech žen v období prvních dvou let po chirurgickém zákroku, rychle opadlo po zveřejnění výsledků po třech a pěti letech.

V jedné široce propagované studii vypracované stoupenci chemoterapie se výhoda přežití po čtyřech letech zmenšila na pouhá 4 procenta oproti pacientkám, které chemoterapii neabsolvovaly. Když byly rozděleny do skupin, měly ženy před menopauzou dvanáctiprocentní výhodu v přežití a ženy po menopauze naopak pětiprocentní snížení naděje na přežití v porovnání s pacientkami, které tuto terapii neabsolvovaly.

Nedávná studie v Anglii, která se zabývala účinnosti adjuvantní terapie, neprokázala žádnou výhodu v době přežití, a to ani pro skupinu žen před menopauzou. Autoři této studie požádali lékařskou veřejnost, aby pečlivě zvážila klady chemických látek oproti jejich toxicitě, dříve než by začala doporučovat široké používání pooperační chemoterapie. Účinky psychologické a fyzické toxicity jsou značné: více než polovina pacientek hlásila pocity úzkosti a deprese, prakticky všechny trpěly tělesnými problémy – a často došlo k ovlivnění produkce buněk v kostní dřeni.

Dr. John A. McDougall, odborník na prevenci a léčbu civilizačních chorob