Rodičovská autorita
Dr. Oz a dr. Roizen definují tři základní typy rodičovské autority. Volně asi takto:
Nulová autorita: Máma ze želé a Otec z pudinku
Tento rodičovský druh se vyskytuje ve všech možných podobách, velikostech a barvách a jeho charakteristickým znakem je zejména schopnost na všechno svému dítěti už od útlého věku říkat: „Ano, srdíčko..." a „Ano, zlatíčko..." Srdíčko může sníst celou bonboniéru před večeří, Zlatíčko se po kolena boří v hračkách, Srdíčko dostane namísto špenátových těstovin palačinky s nutelou, Zlatíčko může i dnes jít spát, kdy jen bude chtít, a nemusí si vyčistit zuby... Máma ze želé a Otec z pudinku touží být raději „milovaným kamarádem", a ne rodičem, který poskytuje výchovu a oporu. (Taková „láska" může být někdy vlastně maskovaný nezájem a lhostejnost.)
Kromě jiného tento model autority způsobí i rozklad téměř každého vztahu, do kterého dítě později v životě vstoupí. Největším predátorem rodičů ze želé a pudinku je jejich vlastní dítě: stane se z něj totální a bezohledný manipulátor (ano, Zlatíčko, jsme nemožní, že jsme ti nebyli schopni dát za maturitu auto, odpusť).
Hyperautorita: Železná Lady a Ocelový Pán
Z lidí, kteří jsou přísní, neemfatičtí, bigotní a negativní se stávají tyranští rodiče, kterých se bojí nejen jejich vlastní děti, ale i kamarádi jejich dětí a kamarádi kamarádů jejich dětí... Hyperautorita vycení zuby a švihne bičem v jakékoliv chvíli, která by mohla jakkoli zpochybnit jejich absolutní kontrolu a moc. Železná Lady a Ocelový Pán říkají i při těch nejnevinnějších otázkách a nápadech dítěte: „Ne, ani náhodou!" anebo „Na to zapomeň!" anebo „Jak tě něco takového mohlo vůbec napadnout?!" (Extrémní podoba vyjádření moci nad dítětem je ono oblíbené české" Dokud žiješ pod mojí střechou a jíš můj chléb, budeš dělat to, co ti já řeknu!")
Není se však čemu divit: tyto šelmy ovládají svá mláďata tím stejným způsobem, jaký zažili na vlastní kůži od svých dominantních (nemilujících?) rodičů. Z krátkodobého hlediska dosáhne železná/ocelová Ruka sice určité výsledky, ale nejpravděpodobnější výsledek dlouhodobého působení Hyperautority je dítě-rebel, které uteče z domu, anebo dítě-oběť, které nezvládne první vážnější příležitost žít svobodně (pokud například život ve vysokoškolském internátě vůbec Hyperautorita dovolí) a ztratí půdu pod nohama.
Citlivá autorita: FlexiMáma a FlexiTáta
Tento druh rodiče stanoví základní pravidla s jasnými prioritami (zdraví a bezpečnost) a logickými důsledky. Jeho autorita je součástí lásky a bezpečného zázemí, ve kterém má dítě dostatek prostoru na hru a vlastní objevy (mami-í, v té tubě bylo zimní pasty od dveří až po pračku!).
Tento druh rodičovské autority je jako polštář ze speciální pěny: je dostatečně pevný, aby poskytnul oporu, ale i dostatečně měkký, aby poskytnul pohodlí. FlexiMáma a FlexiTáta „pracují" na výchově spolu a nebojí se říct „Ne". Když to však řeknou, není to projev nadvlády a moci nad dítětem (a ani projev jejich vlastního hněvu, nervozity, strachu či zoufalství), ale součást ochrany a učení. Takoví rodiče mají největší šanci, že vychovají zdravé a šťastné dítě.
Z knihy dr. Igora Bukovského Návod na prežitie pre bejby. Vydala AKV v roce 2011.