Saturn či Jupiter?
Naše potřeby se zdají být naprosto neohraničené, a cokoliv ušlechtilého i perverzního se ve společnosti vyskytne, vždy to lze vysvětlit poukazem na příslušnou potřebu, kterou to zcela jistě naplní. Hromadění a narůstání potřeb všeho druhu bývá vydáváno za důkaz toho, že člověk je bytost svou povahou zcela nenasytná. Toto vysvětlení vychází z naší poněkud rakovinné vize, podle níž nekonečné bujení potřeb všeho druhu je samo o sobě znamením vyšší životní úrovně, většího štěstí, prosperity a pokroku. Pokud by tomu tak bylo, pak je tato planeta pro uspokojování našich nezadatelných potřeb zaručeně příliš úzká, a kolaps by byl neodvratný. Snad kdybychom žili na Saturnu či Jupiteru? Naštěstí se zdá, že to, co skutečně roste, nejsou ani tak samy potřeby, jako spíše prudce stoupající nákladnost, s níž je rok od roku okruh více či méně stabilních lidských potřeb uspokojován.
Tak například potřebu důležitých vitamínů lze bohatě uspokojit brambory a jablky z vlastní zahrádky. Hrubý domácí produkt země to sice příliš nepozvedne, organismu to však spolehlivě postačí. Tutéž potřebu lze ovšem uspokojovat dovozem pomerančů, grepů a pochopitelně zcela nepostradatelného kiwi. Spolu s tím se již rodí obchodní zájmy a rozvíjejí se firmy, které potřebují zvyšovat dovozy tropických plodin bez ohledu na domácí úrodu jablek a zelí. Na stejný objem dosažitelných vitamínů je již nutno spotřebovat mnohem více ropy a vybudovat nové kilometry dálnic, nová překladiště a větší sklady. Dalším krokem směrem k prosperitě je výroba multivitamínů. Do uspokojování potřeby, kvůli níž dříve stačilo očesat jabloň či vykopat brambory, se s velkými energetickými a surovinnými nároky zapojuje mohutný chemický a farmakologický průmysl. Zatímco pro testování účinků zelí a brambor na lidské zdraví není obvykle zapotřebí provádět náročné pokusy na laboratorních zvířatech, vývoj nových chemikálií, od nynějška nepostradatelných pro naše zdraví, znamená obvykle desítky, stovky, či spíše tisíce obětovaných zvířat.
Hlávka zelí se stává zoufale nemoderní ve srovnání s novými laboratořemi, z nichž některé se specializují na vývoj vylepšené syntetické náhražky obyčejného zelí. Nová farmakologická produkce spolu s rostoucím dovozem vitamínové bomby kiwi nás činí zdravějšími, a naše líčka pravděpodobně o jeden až dva odstíny zčervenají. Co je ještě důležitější, zároveň s tím vzroste hrubý domácí produkt, mimo jiné proto, že je třeba více investovat do čištění řek zamořených novými chemickými odpady, do čistění vzduchu otravovaného provozem většího množství kamionů atd.
Ještě vyšší stadium naplňování potřeby vitamínů povede v budoucnu nepochybně ke stavbě dalších dálnic, nových překladišť a větších spaloven. Obyčejné jabloňové sady a předpotopní bramborová pole ustoupí hypermoderní infrastruktuře. Ta nám umožní konečně přejít k nejvyšší fázi v uspokojování vitamínových potřeb - k dovozu jablek a zelí z méně vyspělých a méně zamořených zemí. Anebo dokonce ze Saturnu či Jupitera?
Z knihy George D. Pamplona-Rogera "Zdravie a sila v potrave". Vydalo nakladatelství Advent-Orión.