Sladký boj proti obezitě

 Sacharóza je disacharid a skládá se ze dvou spojených ještě jednodušších molekul monosacharidů glukózy a fruktózy. Cukr tedy neobsahuje žádné látky nezbytné pro náš organismus. Neobsahuje bílkoviny (aminokyseliny) ani vitaminy, minerální látky, nepostradatelné mastné kyseliny či vlákninu. Cukr je pouze zdrojem energie. Mohli bychom jej tedy z naší stravy klidně vyloučit a nemuseli bychom ho ničím nahradit.

Podívejme se, jaký názor na škodlivé působení cukru na lidské zdraví mají odborníci v zahraničí. Jako podklad pro své referování jsem si vybral článek, jehož autoři uvažují o tom, co by se mohlo udělat pro to, aby se spotřeba cukru snížila. Je to tedy vlastně článek jakýchsi, zjednodušeně řečeno, nepřátel cukru (J Am Diet Assoc, Vol. 92, r. 1990, str. 708-713).

Hned v úvodu autoři uvádějí, že existuje všeobecná shoda odborníků na výživu v tom, že cukr nepůsobí žádné závažné nemoci, konkrétně zejména nepůsobí nemoci srdce a cév, diabetes, žlučníkové kameny. Tento závěr dokumentují citováním pěti reprezentativních textů, které toto prokazují. Kromě stanoviska FASEB je zde i stanovisko Národní rady výzkumu, odbor pro stravu a výzkumu Národní akademie věd USA a zpráva zvláštní komise ustavené na prozkoumání role cukru ve výživě. Dále autoři poznamenávají, že když se obyvatelům říká, že mají snižovat spotřebu cukru, tak to je založeno hlavně na vztahu mezi vysokou spotřebou cukru a vznikem zubního kazu (to je společné stanovisko Ministerstva zdravotnictví a Ministerstva zemědělství v USA a stanovisko hlavního lékaře Spojených států). Tyto závěry se naprosto shodují se stanovisky amerických (a také západoevropských) odborníků na otázku cukru zdůvodněné v desítkách a stovkách článků.

V mnoha desítkách šetření se srovnával zdravotní stav lidí v závislosti na tom, jakou mají spotřebu cukru. Pokud tato šetření byla konána v jediném městě či oblasti, čili pokud průměrné složení stravy nebylo příliš odlišné, tak se vesměs neprokázal žádný vliv cukru na výskyt hlavních civilizačních chorob. S růstem spotřeby cukru úmrtnost na žádnou civilizační chorobu nevzrůstá. V tomto smyslu se cukr jevil jako neutrální, nebyl ani dobrý ani špatný. (Jinak ovšem nesčetná šetření naprosto jasně a výrazně prokázala, že s růstem spotřeby cukru vzrůstá výskyt zubního kazu.)
Neznám ani žádnou sérii pokusů se zvířaty, která by prokázala, že cukr sám o sobě způsobuje nemoci srdce a cév či rakovinu.

Před mnoha a mnoha lety jsem si ovšem myslel, že jeden takový pokus byl uskutečněn. Autoři tohoto pokusu tvrdili, že cukr způsobil sklerózu cév u pokusných zvířat. Vyvolali totiž tuto sklerózu stravou, v níž byly živočišné bílkoviny a cukr. Z hlediska dnešních poznatků je ovšem jejich tvrzení, že příčinou byl cukr, neudržitelné - a oni by je jistě již ani nevyslovili. Od té doby se již v nesčetně pokusech pozorovalo, že náhrada rostlinných bílkovin bílkovinami živočišnými způsobí zvýšení hladiny cholesterolu v krvi a sklerózu cév. Čili živočišné bílkoviny samy o sobě v mnoha a mnoha pokusech způsobily sklerózu cév. V dotyčném pokusu je tedy nutno sklerotický účinek třeba plně připsat živočišným bílkovinám. Jen cukr a jen rostlinné bílkoviny, tedy jen rostlinná strava, to je právě ten typ potravy, který vždy, ve všech pokusech, zajistil stav, kdy ke skleróze cév nedocházelo.

Postavíme-li vedle sebe údaje ze všech zemí světa, tak dostaneme jasný obraz o účincích cukru. Rozdíly ve spotřebě cukru v jednotlivých zemích jsou obrovské. Nejvyšší spotřeba cukru je již po mnoho desetiletí v Latinské Americe, v Kolumbii, na Kubě, v Mexiku, atd. V těchto zemích byl přitom až do té doby, než zde došlo k vzestupu spotřeby živočišných potravin, pouze minimální výskyt hlavních civilizačních chorob a většiny typů rakoviny.

V mých knihách "Lidstvo před rozhodnutím" a "Jak si zachráníte život a zdraví" podrobně popisuji například šetření provedené v Cali v Kolumbii. Tam se ukázalo, že bohatí a chudí měli ve stravě stejné množství cukru. Bohatí však měli podstatně více živočišných potravin, které si chudí z finančních důvodů nemohli dovolit. Bohatší byli oproti nejchudším 100x častěji postihováni infarktem myokardu. Ten byl u nejchudších s vysokou spotřebou cukru a se zanedbatelnou spotřebou živočišných potravin prakticky neznámý. Jestliže si tuto skutečnost objektivně a bez předsudků zhodnotíme, tak nemůžeme ani ve snu věřit, že cukr přispívá k skleróze cév, ke koronární nemoci srdeční, k infarktu myokardu (a zcela obdobně je tomu, pokud jde o další hlavní civilizační choroby). Ti, kteří jedli dvakrát více cukru, než je průměr u nás, a současně jedli zanedbatelně živočišných potravin, měli 100x menší úmrtnost na infarkt myokardu, než je u nás. Podle této skutečnosti bychom dokonce mohli (mylně) tvrdit, že cukr má účinek ochranný. (Analýzou jiných údajů bychom však snadno prokázali, že cukr ochranný účinek nemá.)

Všechny články, které se v rozporu se skutečností snaží tvrdit a prokázat, že cukr přispívá k civilizačním nemocem, všechny tyto články předkládají takové soubory údajů, kde současně s cukrem se spotřebovávají složky stravy, které jsou prokazatelně škodlivé, které prokazatelně vedou ke vzniku různých nemocí.

Přední američtí experti na diabetes (cukrovku) opakovaně potvrzují, že cukr není příčinou vzniku diabetu. V zemích s nejvyšší spotřebou cukru na světě, v Latinské Americe, byl diabetes velmi vzácný, mnohem méně častý než v Evropě a v USA, kde je spotřeba cukru pouze poloviční. Nelze tedy ani vyloučit, že cukr má jakýsi ochranný účinek proti vzniku diabetu.

Víme již, že cukr významně přispívá k zubnímu kazu a nepřináší do těla žádnou nezbytnou látku. Proč se zde tedy snažím vysvětlit, že cukr k jiným vážným chorobám nepřispívá?

Je mnoho lidí, kteří, jsou schopni přijmout a dodržovat pouze jediné opatření týkající se změny stravy. Když všem doporučíme snížit spotřebu živočišných potravin na pouhou desetinu současné výše, a když to tito lidé uskuteční, tak tím zabráníme čtyřiceti procentům předčasných úmrtí. Představme si však, že týmž lidem lékař řekne, že mohou jíst, co chtějí, pouze musí ze své stravy vyřadit cukr a sladkosti. Nezachrání tím nikoho. Jinými slovy, mylné přehnané odsuzování cukru může nepřímo podstatně přispět k zvyšování nemocnosti a úmrtnosti.

Od nepaměti lidé ochucovali jídlo dvěma hlavními způsoby. Buďto bylo jídlo tučné anebo slané. (Proto se také v jazyce ustálilo spojení nemastné neslané, jako označení jídla, které je nechutné.) Teprve v novější době se objevil třetí způsob ochucování jídla, slazení, které bylo v plné míře umožněno až průmyslovou produkcí cukru.

S tukem, s maštěním, jsou spojeny v první řadě živočišné potraviny. Pouze ty samy (tedy to mastné v naší stravě) jsou příčinou více než 40% všech úmrtí. Sůl v naší stravě, čili ta druhá chuťová složka, slané, je příčinou asi 10% všech úmrtí. A potom je třetí možnost, sladké. Cukr sice poškozuje náš chrup, ale nepřispívá k žádné život ohrožující důležité nemoci.

Pokud se chceme stravovat skutečně zdravě, tak v naší stravě by nemělo být ani mastné, ani slané, ani sladké. Kdo to však dokáže? Pokud již počítáme s tím, že alespoň jeden z těchto prohřešků proti ideální zdravé výživě se v naší stravě projeví, pak by jím v každém případě mělo být sladké jídlo. Nahradíme-li tento poměrně nevinný prohřešek jídlem slaným, budeme mít na svědomí 10% všech úmrtí. Nahradíme-li jej jídlem tučným, budeme mít na svědomí podstatně více než 40% všech úmrtí.

Přehnané odsuzování cukru je proto nepřímo jednou z hlavních příčin našeho špatného zdravotního stavu.
Nikomu cukr nedoporučuji. Každý by však měl vědět, že cukr působí jen nepatrné poškození zdraví, běžné alternativy k cukru působí naopak poškození zdraví mnohem větší. Lze dokonce říci, že naše průměrná strava je tak nezdravá, že zvyšujeme-li podíl cukru v naší stravě (přidáváme malé zlo a ubíráme zla velká), tak se stává méně nezdravou.
V celostátním šetření prováděném po celých USA byly od 30 770 osob získány údaje o složení jejich stravy a o jejich váze. Ukázalo se, že lidé, kteří měli ve stravě hodně cukru (a to jak, pokud jde o spotřebu cukru v přepočtu na kilogram tělesné váhy, tak pokud jde o podíl cukru na celkové energii stravy), vážili v průměru méně než lidé s malou spotřebou cukru. Jinými slovy, lidé s malou spotřebou cukru byli v průměru tlustší než lidé s vysokou spotřebou cukru. (J Am Diet Assoc, Vol. 92, r. 1992, str. 708-713)

Kdybychom si představili, že lidé jí právě tolik, aby v denním, týdenním, měsíčním či ročním průměru získali do svého těla určité dávky bílkovin, vitaminů, minerálů atd., potom by spotřeba cukru skutečně pouze přispívala k příjmu nadbytečné energie a k nadváze. Ovšem my nic takového neděláme. Jíme tak dlouho, resp. tak mnoho, dokud se cítíme hladoví. A cukr má docela dobrou sytivost.

Čím více jíme cukru, tím více se v naší stravě snižuje podíl vitaminů, minerálů atd. Protože existuje všeobecné přesvědčení, že bychom ve stravě měli mít co nejvíce vitaminů a minerálů, tak se tímto způsobem zdůvodňuje škodlivý účinek cukru. Mnohem důležitější skutečností ale je, že čím více jíme cukru, tím více snižujeme příjem nejškodlivějších složek stravy - cholesterolu, saturovaných tuků, polynesaturovaných tuků, kuchyňské soli, čili sodíku atd. atd. V tomto smyslu je cukr vlastně prospěšnou složkou naší stravy.

Různé zákusky a pamlsky obsahují většinou buď hodně tuku (a tedy málo cukru) anebo jsou to sladkosti, čili obsahují hodně cukru (a málo tuku). Byla uskutečněna konkrétní šetření, která ukázala, že pokud pokusné osoby jedly zákusky s velkým množstvím tuku, tak pozřely více energie, než bylo třeba k jejich nasycení, a během celého dne byl jejich příjem energie vyšší. Když pokusné osoby jedly zákusky s velkým množstvím cukru, tak k pocitu nasycení jim stačilo pozřít menší množství energie a během celého dne tedy přijaly menší množství energie. Chceme-li zabránit obezitě, cukr se tedy jeví jako vhodná náhražka tuku.

Z knihy Tomáše Husáka "Stop nemocem".