Slyšel jsem, že chelátová terapie při problémech s aterosklerózou skutečně funguje. To mi zní rozhodně mnohem lépe než představa chirurgického zákroku na mých cévách. Je to tak?

Asi tisíc odborníků, kteří se touto metodou zabývají, provádí chelátovou terapii pro téměř čtvrt milionu lidí. Na základě tvrzení, že tato terapie je možnou alternativou k operaci bypassu i k jiným chirurgickým zákrokům na cévách, vzniklo mnoho středisek, kde se touto „léčbou“ zabývají.

Tvrzení, že chelátová terapie působí prospěšně při ateroskleróze, je však stejně těžké prokázat jako jiná tvrzení o její prospěšnosti při léčení revmatické artritidy, oddalování stárnutí a senility, snižování krevního tlaku a zlepšování stavu diabetiků. Cena chelátové terapie může dosáhnout u jednoho pacienta při sérii léčebných zákroků až 6000 dolarů, přičemž jedna infuze přijde na 70 až 100 dolarů.

Teoreticky se chelatující činidlo, EDTA, sloučí s vápníkem nacházejícím se v placích. Tato komplexní molekula potom opustí plak a je z těla vyloučena ledvinami. Tímto odebíráním vápníku by se podle předpokladů měly aterosklerotické nánosy postupně rozpustit. Pacientům je předvedena jejich moč se sedimentem vápníku a EDTA a řada z nich je nadšena touto demonstrací zázraků fyziologické chemie. Lidé, kteří toto léčení podstoupí, skutečně hlásí zmírnění bolestí na prsou a pocit zlepšení krevního oběhu.

Lékařská obec se nicméně staví k lékařům, kteří tuto metodu používají, poměrně velmi kriticky. Nedokázala však zareagovat dostatečně rychle a podnítit studie, které by potvrdily nebo vyvrátily tvrzení lékařů zabývajících se touto terapií. Jedním z důvodů nedostatečného zájmu o toto testování je, že EDTA již nepodléhá patentovým právům a žádná farmaceutická firma nemá proto v sázce dostatečně velký finanční obnos, aby měla na ověření účinnosti této terapie zájem.

Tato teorie je však v rozporu s tím, co je známo o fyziologii těla – totiž že si velmi pečlivě chrání svou hladinu vápníku v krvi. Když EDTA z krve odebere určité množství vápníku, kosti musí rychle uvolnit stejné množství vápníku do krve, aby byla udržena jeho stálá hladina. Vápník v plakách je méně přístupný, než je vápník v kostech, a je proto méně pravděpodobné, že bude odebrán prostřednictvím EDTA. Množství vápníku v plakách je kromě toho, vyjma úplně posledních stadií aterosklerózy, ve skutečnosti celkem malé.

K předpokládaným účinkům „chelace“ někdy za jistých okolností skutečně dochází, a to tehdy, když je hladina cholesterolu v krvi snížena dlouhodobou dietou. Při setrvale nízké hladině cholesterolu v krvi se cholesterol vylučuje z plaků a dochází k zmírňování aterosklerózy – zdarma a bez rizika.

Dr. John A. McDougall, odborník na prevenci a léčbu civilizačních chorob