Spojeni tělem se zemí

A co teprve když přijde řada na podrážku. Má být tlustá, nebo tenká? A není vlastně lepší chodit úplně naboso? Boty a chůze, to je zkrátka věda.

Ponožky jsou jedním z nejstarších kusů oblečení, které dodnes používáme. Víme, že je lidé nosili už zhruba před pěti tisíci lety a že již tehdy vypadaly zhruba tak jako dnes. Před nedávnem vědci popsali nejstarší dochovanou, sedmnáct set let starou ponožku: je pletená z ovčí vlny se sedmi různými pigmenty, má typický babičkovský vzor (tedy pruhy), je vysoká zhruba ke kotníkům, uprostřed prstů je přepůlená.

Nejstarší dochovaná bota je ještě o dost starší než ponožka. Je kožená, na nártu sešitá a velmi podobná nízké kotníkové ponožce. Pochází z doby, kdy se podle antropologů ponožky začaly používat. Je stará pět a půl tisíce let a jmenuje se Areni-1 podle stejnojmenné jeskyně v Arménii, kde byla nalezena.

První známé úvahy o tom, jak by měl vypadat ideální tvar boty, rozvíjel v 18. století Petrus Camper v pojednání Nejlepší tvar boty (On the Best Form of Shoe). O tom, že se chodidlo kvůli botě mění, se podle antropoložky Susan Cachel z Univerzity v New Jersey ví již od začátku 20. století. Antropolog Erik Trinkaus přišel v roce 1993 se studií, v níž dokládal, že původní boty v pravěku pozměnily stavbu prstů našich předků, konkrétně snížily sílu menších prstů na nohou. Podle fyzioterapeutů nyní kvůli vycpaným botám se širokou podrážkou nepoužíváme celou řadu svalů, které kvůli tomu ochabují.

Na druhou stranu je zřejmé, před čím vším potřebovali lidé v minulosti své nohy botami chránit: hrozilo jim nejen fyzické poškození chodidla kameny, rostlinami či větvemi, chodidla také trpěla chladem a vlhkostí. Změna fyziologie nohy však poukazuje na velkou moc bot naše chodidla měnit. Těsnými botami se zužují a prsty se formují do špičky. Některé změny jsou až extrémní a způsobují vybočení kloubu palce, prsty zkroucené do kladívek a rozpláclou klenbu.

Tři v jednom

To si moc dobře uvědomují všichni příznivci bosonohého chození či chůze ve speciálních botách, takzvaných barefootech. Od mnohých z nich se mi podařilo získat zkušenosti, které by se daly shrnout takto: díky barefootům se chodidlo a prsty roztáhnou do šířky, zvedne se klenba, zlepší se držení těla, nohy přestanou páchnout a nastane jakési „propojení se zemí“. Negativní zkušenosti? Během těhotenství a po porodu je lepší nosit boty s vyšší podrážkou, je nutno dávat pozor na ostré předměty, pořádně každý den nohy vydrbat a dávat si pozor na to, že bosá noha těžce snáší horký rozpálený asfalt v létě a sníh v zimě. Takové podmínky pak chůzi naboso v podstatě znemožňují. Máte-li chuť zjistit, jak funkční vaše chodidla jsou, pořiďte si do svého chytrého telefonu aplikaci „Be Nimble“, která díky třem krátkým testům jejich stav zhodnotí.

Jak barefootové boty vlastně vypadají? Přesněji řečeno, jaké mají hlavní prvky? Petra Žďárská, asistentka v obchodě s barefootovou obuví v centru Prahy, mi vysvětlila, že jsou tři. Prvním z nich je široká špička boty, která neomezuje chodidlo ani do strany, ani do délky. V takto širokém střihu má chodidlo potřebný prostor a po čase se kosti, vazy i svaly roztáhnou do fyziologické podoby. Dalším prvkem je rovná podrážka bez podpatku. Barefooty jsou přizpůsobeny lidskému chodidlu a ctí fakt, že lidské tělo fungovalo po celá tisíciletí bez podpatku. Vysoký podpatek navíc podporuje špatné držení těla a prohnutá bedra. Tyto dva prvky se považují za neoddiskutovatelně pozitivní pro lidskou nohu.

O třetím prvku barefootové obuvi, který se však často považuje za hlavní, se vedou největší diskuse: Jak silná by podrážka měla být? Některé boty ji mají extrémně tenkou, často až tři milimetry, jiné širší, zhruba do centimetru. Někdo tvrdí, že čím tenčí podrážka, tím lepší. Podle Petry Žďárské je třeba brát v úvahu nejen účel, pro který si boty kupujeme, ale také věk.

Užší, nebo širší?

Malé děti nemají nohy přizpůsobené žádné botě. Mohou tedy snadno chodit bosy nebo v botách s opravdu tenkou podrážkou. Rozvoji jejich chůze, běhu i jiného pohybu (například lezení po překážkách) tenká podrážka velmi prospívá. Rodiče, kteří pozorují své děti prohánět se na hřišti v barefootových botičkách, popisují, že jejich děti přirozeně přenášejí těžiště do horní části těla, jsou mrštné, jejich záda se narovnají a dobře se jim leze po prolézačkách či přírodních překážkách.

S růstem věku podrážka bot zákonitě tloustnout nemusí. Pokud se však člověk, který chodil padesát, nebo dokonce sedmdesát let po široké podrážce, rozhodne přejít na barefooty, měl by si být vědom, že tenčí neznamená lepší. V tomto případě spíše naopak. Starší chodidlo již potřebuje oporu, je tedy nutné volit barefooty s širší podrážkou. Podle pocitu a činnosti je možné postupně podrážku ztenčovat.

Vedle věku (přesněji délce chůze na silné podrážce) je nutné také dbát na účel, pro který si botu vybíráme. Při činnostech, jako je krátká až středně dlouhá chůze po měkčím přírodním povrchu (v lese, na louce, polní cestě), oceníme podrážku tenčí. Pro běh či delší chůzi po tvrdém povrchu se lépe hodí podrážka širší, zejména pokud s barefootovými botami teprve začínáme. Dlouhá chůze na zpevněném vydlážděném či vyasfaltovaném povrchu v příliš tenké podrážce může podle fyzioterapeutů našemu tělu spíše uškodit.

Barefootová obuv je ovšem dražší než ta běžná. Pár bot nakoupíte od 2500 korun, průměrná částka se většinou zastaví na čtyřech tisícovkách. Barefooty je totiž kvůli asymetrické špičce složitější vyrobit a jejich odbyt není tak velký. Jako u většiny zboží je vyrábí vícero značek, které mají své fanoušky a odpůrce.

Asi tušíte, že obout si barefooty zákonitě neznamená, že se všechny špatné návyky automaticky vylepší. Na chůzi je třeba dbát a vědomě ji upravit. Hodně dupete na patu? Vědomě zmenšete náraz chodidla o podlahu, chodidlo jako houpačku přeneste na prsty a palec aktivně zapojte do pohybu, opřete ho do podlahy. Zprvu můžete boty používat na krátké procházce, později přidávat tam, kde je vám jejich nošení příjemné.

Mezi obecně známá pozitiva barefootů patří zlepšení rovnováhy a vnímání povrchu chodidlem, a následně i celého těla. Lepší pohyb chodidla ovlivňuje také kolena a kyčle, které se začnou pohybovat více přirozeně. Mezi patrné výhody patří posílení svalů na chodidle, noze, břiše i zádech.

Je libo se uzemnit?

Chůze v barefootových botách vás pravděpodobně zpomalí. Podle mnoha lidí má tedy potenciál probudit změnu v životě celkově. Považte, jaký efekt tedy musí mít chůze naboso. Mnoho „bosých chodců“ zaznamenává jakési „propojení se zemí“. Ale je něco takového vůbec možné?

Elektrikář Clinton Ober, který se při své práci dlouhá léta neustále zabýval uzemňováním přístrojů v domácnosti, začal jednoho dne dumat nad tím, jak to, že se neuzemňuje také člověk. Celé dny chodíme v botách s plastovou podrážkou, ve kterých kontakt se zemí naprosto ztrácíme. A tak o tom začal mluvit s lékaři, fyzioterapeuty i psychology a společně přišli na mnoho zdravotních výhod chůze naboso. Kniha Uzemnění (Earthing) tento dlouholetý výzkum a zkušenosti shrnuje a našla si mnoho nadšených následovníků.

„Naboso se dá řídit a chodit celkem všude ve městě i mimo něj. Nohy jsou večer extrémně špinavé a je třeba je doma hodně drhnout. Skoro nikdy jsem se nepořezal ani nespálil. I na podzim je chůze bez bot docela příjemná, dokud se dají nosit tříčtvrteční kalhoty. Osobně to ve sněhu ale nezvládám, po pár minutách je mi zima. Myslím si ale, že je to jen o nastavení v hlavě,“ shrnuje svou zkušenost David Beran, absolvent Katedry sociální a kulturní ekologie na Univerzitě Karlově.

Magdalena Hronová, Sedmá generace