Tricyklická antidepresiva pomáhají kuřákům a při léčbě syndromu bolesti, mají ale nebezpečné vedlejší účinky
U většiny lidí, když začnou užívat tyto léky, se projeví sucho v ústech a ospalost. Z tohoto důvodu předepisuji jejich užívání večer před spaním. Ještě horší ale je, že užívání tricyklik je jedním z rizikových faktorů pro vznik nevyléčitelného plicního onemocnění, tzv. idiopatické pulmonální fibrózy. Výzkumy ukazují, že riziko se zvyšuje 2krát až 5krát podle toho, které tricyklikum se užívá.
Imipramin se pojí s největším (pětinásobným) rizikem vzniku této nemoci, která se projevuje dýchavičností a suchým kašlem. Lidé, kteří užívají tricyklika a zároveň kouří marihuanu, mohou očekávat blouznění, zrychlený tep a ztrátu schopnosti logicky uvažovat.
Tricyklická antidepresiva představovala v letech 1960 až 1980 hlavní směr léčby velké deprese v USA. Přestože je z velké části nahradily SSRI, nedávný, dvacet let trvající výzkum dokázal, že jsou účinná i z krátkodobého hlediska, avšak mají více vedlejších účinků než SSRI.
Tricyklika se dnes používají na druhém nebo třetím místě, když nezabírají novější antidepresiva. Důvodem nejsou jen vážnější vedlejší účinky, ale také skutečnost, že předávkování jimi je smrtelné. Proto by se neměly předepisovat ve velkém množství pacientům se sebevražednými sklony. Existují důkazy, že u těžce nemocných (například hospitalizovaných) pacientů s depresí mohou být tricyklika účinnější než SSRI.
Zajímavé je, že tricyklika (v tomto případě nortriptylin) pomáhají nejen kuřákům, kteří chtějí přestat kouřit, ale také při léčbě syndromu bolesti (například periferní neuropatie u diabetiků). Zbývající dvě hlavní skupiny antidepresiv nejsou při těchto stavech účinné. Pacienti reagují na tricyklika již v průběhu prvního týdne užívání, ale při chronické depresi můžeme na významnou reakci čekat i více než šest týdnů. Pacienti, kteří neměli v anamnéze depresi, mohou pomalu přestat užívat až úplně léky vysadit po čtyřech až devíti měsících od úplného vymizení příznaků onemocnění. Léky z této skupiny se obvykle hůře vysazují, a to kvůli víceru abstinenčním příznakům. Inhibitory monoaminooxidázy (IMAO)
K IMAO patří léky s obchodními názvy jako Parnate, Nardil a Marplan. Zlepšují pocit pohody tím, že zvyšují koncentraci serotoninu a adrenalinu v centrální nervové soustavě. Nejsou však bez vedlejších účinků.
IMAO už byly z velké části nahrazeny SSRI, přesto mnohým pacientům s velkou depresí, kteří nereagují na tricyklická antidepresiva, se zlepšuje stav po IMAO. Nejlepší výsledky po IMAO vykazují pacienti s depresí s neobvyklými příznaky, například velkou potřebou spánku, dlouhodobým přejídáním, přecitlivělostí na odmítnutí a se záchvaty panické úzkosti. IMAO jsou zároveň účinné při léčbě panické poruchy. Další IMAO – selegilin – je účinný při léčbě Parkinsonovy nemoci v jejím počátečním stadiu, ale podává se v nižších dávkách než při léčbě deprese.
V mozku se nacházejí dvě formy monoaminooxidázy (MAO) – typ A a typ B. Typ A se vyskytuje i ve střevu a játrech, kde se spolupodílí na zpracovávání organických forem čpavku (například tyramin), které se nacházejí v některých potravinách (sýr, jogurt, odleželé a uzené maso, pivo, víno, avokádo a kyselé zelí).
Tyto inhibitory MAO tlumí MAO-A a MAO-B neselektivně. Pacient musí při jejich užívání ze své stravy vyloučit potraviny obsahující tyramin, protože IMAO brání jeho zpracování. Nedodržení diety může mít za následek vysoký krevní tlak, zrychlený tep a v horším případě epileptické záchvaty, křeče, bezvědomí nebo smrt.
IMAO selegilin je výjimečný v tom, že při léčbě Parkinsonovy nemoci malými dávkami selektivně tlumí pouze MAO-B, a tedy nevyžaduje od pacientů dodržování beztyraminové diety.
A ještě jedno varování: míchání léků IMAO s SSRI může způsobit serotoninovou toxicitu, která vyvolává zvýšenou činnost centrální nervové soustavy, blouznění, záchvaty a dokonce až smrt.
Ukázka z knihy dr. Neila Nedleyho „Život bez deprese“, kterou lze objednat na adrese www.a-o.cz.