Váš hněv a riziko infarktu

Studie, která byla realizovaná na Harvard Medical School v Bostnou a jejíž výsledky byly publikované 2. května 2013 v časopise The American Journal of Kardiology, se zúčastnilo 3886 pacientů, kteří byli sledováni v období let 1989 až 1996. Z této skupiny asi 1484 pacientů zaznamenalo výbuchy hněvu poslední rok před infarktem a 110 z nich mělo záchvat hněvu v průběhu dvou hodin těsně před infarktem.

Pacienti poskytli informace o svém stravování, fyzické aktivitě, užívání léků a též o výskytu hněvu během posledního roku před infarktem. Intenzitu hněvu určovali podle sedmibodové škály. Analýza souvislostí intenzity hněvu a pravděpodobnosti výskytu infarktu potvrdila, že čím jsou projevy hněvu intenzivnější, tím je riziko infarktu vyšší. Mírné projevy hněvu zvyšovaly riziko infarktu asi dvojnásobně, zatímco velmi intenzivní projevy asi čtyřnásobně. Nejčastějšími příčinami hněvu byly vztahové a pracovní problémy.

Souvislost hněvu a rizika infarktu má i své fyziologické vysvětlení: při hněvu se v těle spustí reakce „útok nebo útěk", vyplaví se z tkáně nadledvinek hodně katecholaminů (adrenalin, noradrenalin), zvýší se krevní tlak a puls, zúží se cévy a krevní destičky mají zvýšenou tendenci se srážet. Tak se už aterosklerotická koronární céva může uzavřít, vznikne nedokrvení určité části srdce (ischémie) a bez včasného zásahu i infarkt myokardu.

Ve studii se kromě jiného ukázala zajímavá věc: pacienti, kteří užívali betablokátory na snížení tlaku (léky, které blokují receptory pro katecholaminy), měli po záchvatu hněvu nižší riziko infarktu. Lékaři, kteří zvažují jakou antihypertenzní léčbu zvolit u svých pacientů, by tedy právě u těch, kteří mají sklony k hněvu anebo úzkosti, měli dávat přednost této skupině léků před ACE inhibitory.

Ambulance klinické výživy, Bratislava