Věřit v něco či někomu?

Úplné zdraví zahrnuje i zdravou duši a zdravého ducha. Věda dnes potvrzuje existenci tzv. psychosomatických onemocnění, která ukazují, že stav naší mysli do velké míry ovlivňuje zdraví našeho těla. Proto se chceme zamyslet nad vlivem důvěry v Boha či pozitivní životní orientace na naše tělo i psychiku.

Otázku, jak důvěra ovlivňuje náš imunitní systém, studoval mezi jinými i dr. Sang Lee z Weimarského institutu v Kalifornii. V jeho studii byly pokusné myši vystaveny stejným okolním podmínkám - strava, teplota atd. Jediným rozdílem bylo jejich rozmístění do klecí.

V první kleci byla jedna myš sama. Ve druhé kleci bylo několik myší společně a ve třetí kleci byla skupinka myší, které byly pravidelně krmeny člověkem. Studie zkoumala délku života, imunitní odolnost, velikost mozku a chování myší. První myš, samotářka, nepřišla do kontaktu s jinou živou bytostí. Byla krmena mechanicky a projevovala se agresivně a ustrašeně. Zemřela po šest stech dnech na rakovinu, její mozek byl nejmenší. Mohli bychom ji připodobnit k lidem, kteří žijí egoistický život bez vztahu důvěry k ostatním lidem či k nějaké vyšší bytosti.

Myšky z druhé klece si vytvořily mezi sebou určité vztahy, přesto však i ony byly zejména ke konci života agresivní a jejich imunitní systém byl slabý. Zemřely po sedmi stech dnech, rovněž na rakovinu. Tyto myšky symbolizují lidi, kteří si sice vytvoří vztahy mezi sebou, ale vztah důvěry k vyšší bytosti jim chybí.

Myšky z třetí klece žily, ve srovnání s myší samotářkou, více než o polovinu déle. Jejich imunitní systém byl silný, ani jedna z nich nezemřela na rakovinu. Jejich mozky byly největší a nejtěžší. Jejich nervové buňky měly více vzájemných nervových spojení než u myší z ostatních klecí. I když se zpočátku lidské ruky, která je krmila, obávaly, po čase si zvykly, že člověk jim prokazuje jen dobro.

Tyto myši bychom mohli přirovnat k lidem, kteří se naučili důvěřovat Bohu - bez strachu či agrese. Takoví lidé prožívají silný vliv víry v milujícího nebeského Otce, který o ně pečuje. To přináší pro jejich zdraví velký prospěch. Jejich imunitní systém je posílen v boji proti škodlivým zárodkům a dokonce i jejich mozkové buňky jsou stimulovány k vyššímu rozvoji skrze lásku - která je nejsilnější motivací. Jejich mysl je bystrá a nálada optimistická. Již moudrý král Šalomoun zaznamenal přísloví: "Radostné srdce hojí rány, kdežto ubitý duch vysušuje kosti." Pokud si i my vytvoříme osobní vztah důvěry v Boha, který přišel, aby za nás zemřel (byť by to bylo jen pro jednoho člověka), pochopíme, jak cenní jsme v Jeho očích. Skutečnost takové lásky se dotkne celé naší bytosti oživující silou.

Vztah důvěry nás ovlivňuje tím více, čím více se projevuje i navenek. Prožíváme-li radost a vděčnost, dochází k posílení našeho imunitního systému a uzdravení se dostavuje dříve. "Studie ukazují, že když prožíváme pozitivní emocionální odezvu, jako je např. radostný smích, dochází k redukci negativních hormonů, které by jinak oslabovaly imunitní systém. Proto se po celých USA začínají zakládat tzv. pokoje humoru. Lékaři předepisují smích jako lék - výsledky této "terapie humorem" jsou povzbudivé." (L. H. Jones, 8 Sure Steps)

Je odzkoušenou pravdou, že nic neprospívá zdraví duše a těla více, než postoj vděčnosti a chvály. Jak ale můžeme takového pozitivního myšlení dosáhnout? Vždyť mnohdy i jen jeden nevyřešený problém člověka pomalu ničí a oslabuje jeho životní síly. Ať už je to pocit viny, problémy v rodině, trvalé zadlužení či nedostatek odpuštění - to vše časem způsobí, že náš život se stane nešťastným. Když si uvědomíme, že naše interní problémy nemohou být vyřešeny spolknutím tabletky acylpyrinu, poznáme, že potřebujeme nadpřirozenou vyšší pomoc. Tou jedinou pevnou a trvalou pomocí je Bůh, který nás zná, rozumí nám a má připraveno možná tisíc řešení tam, kde my nevidíme ani jedno. Jen On dává smysluplné odpovědi na základní otázky: Kdo jsem? Kde jsem se tu vzal? a Kam jdu? Kristus jako jediný z náboženských vůdců dává uspokojivou odpověď na odvěký lidský strach, že smrtí vše končí. Svým vzkříšením dává každému záruku na věčný život.

Mnoho lidí má představu, že víra je jen pro hloupé, kteří si neumí život vysvětlit jinak. Skutečností však je, že něčemu či někomu věří každý člověk, byť by tvrdil, že je nevěřící. S vírou nastupujeme do autobusu, i když si nemůžeme být jisti, že dojede do cílové stanice, s vírou vstupujeme na balkon, aniž bychom si předem počítali, zda nás unese. Je pravda, že zklamaní lidé tvrdí, že už nemohou nikomu důvěřovat, protože se mnohokrát spálili. Ale problém není ve víře, nýbrž v tom, čemu (či komu) důvěřovali. Jedinou jistotou na této zemi je, že vše je nejisté a skutečně spolehnout se můžeme jen na jedinou důvěryhodnou Bytost ve vesmíru, kterou je všemohoucí a láskyplný Bůh.

Možná si říkáte, že víra, ta je jen pro vyvolené. Není tomu tak. Důvěřovat Bohu může každý. Asi nebudete důvěřovat cizímu člověku, který vás na ulici požádá o tisíc korun, s tím, že vám je zítra vrátí. Je-li to ale člověk, kterého dobře znáte, nebudete mít zřejmě problém. Podobně platí, že abychom mohli důvěřovat Bohu, potřebujeme Jej lépe poznat. Jenže kde Jej můžeme nalézt a jak se o Něm dozvíme?

Možná, že jste už o tom přemýšleli, když jste obdivovali nějaké roztomilé zvířátko či jemně vonící květinu, a bylo pro vás těžké uvěřit, že náhoda by mohla stát v pozadí takové krásy. Příroda může hodně napovědět o tom, jaký je její Autor, nepodává však Jeho úplný obraz. Nejlépe poznáme Boha v osobním dopise, který zde zanechal pro každého z nás a který se jmenuje Bible. Bůh zde nejen představuje svůj charakter a svůj záměr s člověkem, podává i návod na šťastný život. Ze stránek Bible se dozvíme, že sám Stvořitel vesmíru se stal člověkem, i to, že je ochoten nám odpustit vše špatné, protože nás již vykoupil na kříži. To, že Mu nejsme lhostejní, pochopíme i při čtení o Jeho brzkém návratu na Zemi. Čtěte si Jeho sliby, opakujte si jeho zaslíbení: poznáte, že nic jiného a nikdo jiný nemá takovou uzdravující moc.

Nenechejte se tedy zmást: víra není jakýmsi pocitem extáze, jehož možná nepřítomnost svědčí o tom, že asi věříte špatně. Víra znamená vzít Boha vážně v tom, co slíbil, bez ohledu na to, jak se zrovna cítím. Budete-li mluvit o těžkostech, dolehnou na vás, budete-li však děkovat Bohu, za to, co již pro vás udělal a vyjadřovat Mu svou důvěru, že vám pomůže i tentokrát, zbavíte se strachu z toho, co nemůžete sami ovlivnit. Bůh nám nabízí přátelství i pravou radost, záleží jen na nás, zda budeme věřit v "něco" nebo "někomu".

Podle zahraničních pramenů připravila Jana Konečná