Zacheova cesta

Zacheus byl nejnenáviděnějším mužem ve městě. A z dobrých důvodů. Nebyl pouze výběrčím daní, byl vrchním výběrčím daní. Mám-li to vyjádřit jinak, byl velmi bohatý. A tak vlastnil jeden z největších domů ve městě, nosil krásné šaty a jeho dům byl plný služebníků. Lidé ale věděli, že Zacheus je bohatý jen v důsledku toho, že si neprávem přivlastnil jejich peníze.

Jericho bylo skvělým místem pro celníka, který toužil zbohatnout. Toto město ležící v údolí Jordánu sloužilo jako křižovatka obchodních cest z východu na západ a ze severu na jih. Ještě důležitější však byl velký počet palem a balzámovníků, jež svojí vůní prosycovaly krajinu okolo Jericha. Josephus nazval Jericho „nejtučnějším městem v Palestině“. A Římané distribuovali datle a balzám z Jericha po celé své říši.

Bylo to skvělé místo pro výběrčího daní, tím spíše při způsobu, jakým se daně vybíraly. Systém přímo vybízel ke zneužití. Přidělování této pozice v dané oblasti bylo v té době v rukou Římanů. Ti rozhodli, jak je oblast bohatá, a pak prodali právo vybírat zde daně tomu, který nabídl nejvíce. Cokoliv navíc, co dokázal celník vybrat, zůstávalo jemu. A když se lidem nelíbily daně, které určil, byli zde vždy římští vojáci, kteří za ním stáli. Zaplať, nebo uvidíš.

Zacheus se dostal až na vrchol kariérního žebříčku. Jako vrchní celník měl pod sebou další výběrčí, od kterých dostával procenta z jejich výdělku. Byl to zlatý důl. Ale díky němu byl Zacheus nejnenáviděnějším mužem ve městě.

Když Ježíš přichází do Jericha, jsme svědky toho, jak se nejméně oblíbený muž ve městě setkává s tím, kdo je nejvíce populární. Zacheus byl sice bohatý, ale také osamělý – a věděl, že něco je zoufale v nepořádku. Nebyl si sice přesně vědom toho, v čem spočívá jeho problém, ale slyšel o novém proroku, mezi jehož učedníky byl dokonce i výběrčí daní.

Podobně jako kdokoliv, kdo vnímá svoji potřebu, i Zacheus chtěl spatřit Ježíše.

Setkání s Ježíšem

Když Ježíš přišel k tomu místu, pohlédl vzhůru a řekl: „Zachee, pojď rychle dolů, neboť dnes musím zůstat v tvém domě.“ … Všichni, kdo to uviděli, reptali: „On je hostem u hříšného člověka!“ (Lukáš 19,5–7)

Když byl nejnenáviděnější muž ve městě nucen vylézt na strom, muselo to pro obyvatele Jericha být skoro stejně tak zajímavé povyražení jako průchod Ježíše městem. Nestává se přece každý den, aby si někdo tak výjimečně bohatý, jako byl Zacheus, vykasal svůj honosný oděv a lezl na strom.

Zacheus neměl popravdě moc na výběr, chtěl-li spatřit Ježíše. Představuji si, že se již pokusil dostat se k Ježíši na dohled někde podél cesty. Se svojí malou postavou se pokoušel probojovat k němu zástupem. Možná by to u někoho jiného prošlo, Zacheus však zakusil pouze dloubance lokty pod žebra a kopance zprostřed tlačícího se anonymního zástupu, kdy si to jejich původci mohli dovolit bez toho, že by se museli obávat budoucího zvýšení daní. Byl to velký den pro naštvané lidi v davu, ale den plný ústrků pro Zachea. Dostávalo se mu toho, co si zasloužil.

Ale i Zacheus měl své potřeby. A jednou z nich bylo aspoň spatřit Ježíše. Byl si dobře vědom toho, že to bude zřejmě maximum, čeho se mu dostane. Židé totiž pokládali výběrčí daní za nečisté. Nejenže pracovali pro nenáviděné Římany, byli to vymahači. Podle libosti mohli požadovat větší díl z vašich těžce vydělaných peněz. Takoví lidé neměli ani přístup do synagogy.

Nahoru na strom – to bylo jediné řešení. A pak se odehrál zázrak všech zázraků: Ježíš se zastavil přímo pod stromem a pozval se na oběd do domu tohoto hříšníka malého vzrůstem.

Všichni byli šokováni, nikdo však více než samotný Zacheus. Zástup nebyl však pouze šokován – lidé začali reptat a stěžovat si. Vždyť to bylo přímo skandální, že tento takzvaný prorok se přátelí s tak očividným šejdířem.

Zde se opět setkáváme s reptáním zákoníků a farizejů. Tentokrát však nejde o podobenství, ale o reálný život. Ježíš dokázal vycítit potřebu tam, kde je. Smyslem jeho života bylo naplňovat tyto potřeby. Zacheus nebyl pouze nejbohatším mužem ve městě, byl také nejosamělejším. A v Ježíši nalezl přítele.

Dobrou zprávou je, že Ježíš se chce přátelit i s každým z nás – pokud se pokoříme a necháme jej vejít.

Dokonalá proměna

Zacheus se zastavil a řekl Pánu: „Polovinu svého jmění, Pane, dávám chudým, a jestliže jsem někoho ošidil, nahradím mu to čtyřnásobně.“ Ježíš mu řekl: „Dnes přišlo spasení do tohoto domu; vždyť je to také syn Abrahamův.“ (Lukáš 19,8.9)

Setkání s Ježíšem mění život. Opakovaně ve všech čtyřech evangeliích zjišťujeme, že když se lidé skutečně setkají s Ježíšem, nejsou už nikdy stejní. Ježíš nebyl jenom milým člověkem, který přinášel moudrá a laskavá slova, byl tím, kdo proměňuje lidské životy.

Tak tomu bylo i u Zachea, vrchního celníka, který ve své touze po penězích odíral každého ve městě. Setkání se živým Ježíšem navždy změnilo jeho život. A zaznamenala to celá komunita.

Když polovinu rozdal chudým, druhá půlka Zacheova jmění se díky rozhodnutí nahradit čtyřnásobně to, co získal nespravedlivě, podstatně ztenčila. Tímto závazkem překročil Zacheus požadavek židovského zákona, jenž vymiňoval dvojnásobnou náhradu (Exodus 22,6). Zacheus byl díky své proměně rozhodnut učinit více, než žádal zákon.

Kniha Touha věků si při komentování tohoto příběhu všímá, že „pokání, které nepřináší změnu, není pravé. Kristova spravedlnost není rouchem k zakrytí nevyznaného a stále pokračujícího hříchu. Je to životní zásada, která přetváří povahu a ovládá jednání. Svatost je úplná odevzdanost Bohu, bezvýhradné podřízení mysli a života nebeským zásadám. … Pokud jsme někoho nepoctivým jednáním poškodili, podvedli nebo ošidili, i kdyby to snad bylo v mezích zákona, měli bychom se přiznat a udělat pro nápravu vše, co je v našich silách“ (str. 352).

Ještě si vzpomínám na den, kdy jsem jako mladý křesťan četl tato slova. Udeřila mě mezi oči a zůstala vězet v mém svědomí. Zpočátku jsem se jich snažil zbavit a žít dále tak jako předtím. Nemohl jsem ale najít klid. Po dobu šesti let, kdy jsem pracoval v obchodě s potravinami, jsem si občas posloužil sladkou tyčinkou nebo něčím jiným, čeho se mi zachtělo. Kousek po kousku se to načítalo.

A nyní jsem nabyl přesvědčení, že bych se měl setkat s vedoucím onoho obchodu, přiznat se a vypláznout pěknou sumu na jeho stůl. Neměl jsem však ani vindru a snažil jsem se nějak zvládnout univerzitní studia. Byla tady spousta „ale“.

Byl jsem však také křesťanem. Zacheova cesta byla jedinou volbou i pro mne.

Z knihy George R. Knighta Vírou k Pánu se dívej. Vydalo nakladatelství Advent-Orion a Prameny zdraví.