Záhadná velryba

Pak šel ještě dál a zabýval se fakty, která jsou z evolučního pohledu těžko vysvětlitelná. Postřehl například naprosto zřejmý nedostatek fosilií dokazujících přechodové formy vývoje. Zde je zajímavá otázka původu velryb. Jak každý jistě ví, velryba není ryba, ačkoli žije v moři. Je to teplokrevný, plícemi dýchající savec, speciálně přizpůsobený pro život ve vodě a pod vodou. Lidé podporující a zastávající Darwinovu teorii zřídka zmiňují velrybu, protože pro ně představuje jeden z největších problémů.

Evolucionisté věří, že se velryba musela nějak vyvinout z obyčejného suchozemského savce, který se postupně přizpůsobil životu ve vodě a ztratil končetiny. Zní to dost jednoduše, dokud nezačneme přemýšlet o všech dalších změnách, které by se musely udát, aby se ze suchozemského savce mohla stát velryba. Budeme se zabývat některými z nich.

1. Tělo suchozemského savce končí v pánvi, ze které vychází poměrně slabý ocas. Velryba ovšem pánev nemá, zato má úplně jiný kostnatý útvar, který podpírá velký, plochý ocas. Jím velryba pohybuje nahoru a dolů a používá jej jako zdroj svého pohonu.

2. Aby suchozemští savci udrželi stálou teplotu těla i v slunečním žáru, je jejich kůže plná potních žláz. Velryba potní žlázy nepotřebuje, ale naopak, má pod kůží silnou vrstvu tuku, která pomáhá ohřívat její tělo ve studené vodě. Povrch kůže velryby je dále uzpůsoben k tomu, aby mohl usměrňovat pohyb vody kolem těla.

3. Oko vodních živočichů je vytvořeno úplně jinak než zrak suchozemských tvorů. Je jasné, že velryba má oko uzpůsobené k vidění pod vodou.

4. Suchozemští savci se spolu dorozumívají zvuky, které vznikají v hlasivkách. Velrybí způsob dorozumívání je ovšem naprosto odlišný. Dorozumívací aparát je velmi podobný sonaru, který je používán pro zjišťování polohy ponorek.

5. Pro suchozemského savce by bylo velmi obtížné hledat potravu pod vodou, ale velryby jsou stvořeny tak, že s tím nemají žádný problém. Mnohé z nich požírají malé rybky, které zachycují v ústním ústrojí v jakémsi sítu z kostí, což je vybavení, které dokonale splňuje svůj účel.

6. Suchozemský savec by nemohl ve vodě rodit či kojit svá mláďata. Velryby s tím ale nemají problémy, protože jsou vytvořeny podle úplně jiného plánu, takže rodit i kojit potomky ve vodě je pro ně přirozené. Suchozemský savec by byl v procesu přeměny na velrybu chycen mezi "dvěma mlýnskými kameny" - nebyl by ještě přizpůsoben pro život v moři, ale zároveň by už nemohl žít ani na souši. A aby byl problém ještě složitější, důkazy ze zkamenělin ukazují, že ke všem těmto změnám by bylo potřeba 5 až 10 milionů let. Není překvapující, že se učebnice zoologie pečlivě vyhýbají diskusi o evoluci velryb.

V závěru připomeňme, že s těmito námitkami proti darwinismu nepřichází kreacionista. Pan Hitching, známý televizní dokumentarista a spisovatel, je evolucionista, který se zabývá nevysvětlenými přírodními úkazy a konstatuje slabost evolučních teorií.

Z knihy Vladimíra Krále "Hledání počátku a cíle". Vydalo nakladatelství Advent-Orion.