Žít věčně

Celý rozzlobený si šel okamžitě stěžovat do květinářství. Poté co se dočkal omluvy, vedoucí květinářství smířlivě pronesl: „Podívejte se na to takhle – dnes byl někde pohřben muž pod věncem, který nesl název: Hodně štěstí na novém místě.“

Filmový režisér Woody Allen jednou řekl: „Nechci dosáhnout nesmrtelnosti skrze svou práci. Chci toho dosáhnout tím, že nezemřu.“

Woody není jediný, kdo si přeje vyhnout se smrti. Téma hledání nesmrtelnosti se táhne literaturou od samého počátku jako červená niť. Touhu najít pramen věčného mládí nacházíme i v mnohých mýtech. Současná společnost věnuje enormní množství úsilí a financí na oddálení projevů stárnutí. Přesto jsme v tom nejlepším případě jen nepatrně oddálili nevyhnutelné.

Pravdou je, že průměrná délka života se v mnohých částech světa zvýšila. Slova starověkého básníka se mohou zdát nyní trochu pesimistická: „Počet našich let je sedmdesát roků, jsme-li při síle, pak osmdesát, a mohou se pyšnit leda trápením a ničemnostmi; kvapem uplynou a v letu odcházíme.“ Ale jen málokdo se dožije sta let.

Asi není zapotřebí připomínat si vlastní smrtelnost. Smrt je všudypřítomná. Zprávám mají tendenci dominovat války, neštěstí a smrt. Jakmile překročíme hranici středního věku, každý pohled do zrcadla nám připomíná naši smrtelnost. Starší kamarád vtipkuje s mladším: „Jsi už holt starý, ale symptomy ještě nejsou vidět.“

Pokud dál už nic není, život ztrácí hlubší smysl. Někteří lidé věří v jistou míru nesmrtelnosti představovanou našimi dětmi. Jiní věří, že to, čeho dosáhnou, je může učinit nesmrtelnými. Politici a vědci usilují o to, aby se mohli dostat na seznam „Kdo je kdo“ nebo mít po sobě pojmenovanou ulici či být jmenován v historických knihách. Znamená to pro ně v jistém smyslu určitou nesmrtelnost.

Jiní sní o genetické nesmrtelnosti v naději, že budou moci být v budoucnu klonováni. Zapomínají však, že jejich klon může být někdo jako oni, ale nebudou to oni. Filantropové a donátoři často dávají vysoké částky odměnou za to, že se jejich jméno dostane na cedulku se jmény dárců a budoucí generace si budou moci připomínat jejich štědrost.

Žádná z těchto strategií nás však neochrání od toho, že jednou zemřeme.

Podle Božího slova je smrt důsledkem hříchu. Protože každý člověk, který kdy žil na této Zemi, byl zatížen hříchem, „tak smrt zasáhla všechny“. Jedna věc je zcela jasná: Lidstvo je smrtelné. Pouze „…jediný Vládce, Král králů a Pán pánů. On jediný je nesmrtelný.“

Mnoho křesťanů bude proti tomuto prohlášení důrazně protestovat. „Ano,“ říkají, „lidské bytosti musí zemřít, ale nejdůležitější prvek přežije – lidská duše.“ Tvrdí, že tělo zemře, ale duše – ať je to cokoliv – bude i nadále žít a v okamžiku smrti se odebírá do nebe nebo pekla. Většina křesťanů to považuje za natolik samozřejmé, že se nad tím nikdy nepozastavila natolik, aby si položila otázku, zda o tom takto hovoří Bible.

Jistě, existuje několik biblických pasáží, u kterých se zdá, že předkládají jisté rozdíly mezi materiálními a nemateriálními složkami člověka. Ale když se podíváme na všechny důkazy, vidíme, že tento pohled je převzat z řecké filozofie a není odvozen z Bible.

Život je tajemství. Navzdory naší pokročilé znalosti o lidském těle a o tom, co dělat, když nefunguje správně, víme vlastně velmi málo o jeho základních procesech. Nejsme schopni definovat tajemství života. Uvědomujeme si, že se jedná o více než o atomy, molekuly a fyziologické procesy, že je zde přítomna jakási duchovní rovina.

Můžeme jíst a reprodukovat se, ale také uvažovat a pamatovat si, nenávidět a milovat. Tyto jednotlivé složky však nemohou být jedna od druhé separovány. Bez živých částí bychom neměli žádné pocity ani jakoukoli možnost je vyjádřit. Zpráva o stvoření uvádí: „I vytvořil Hospodin Bůh člověka, prach ze země, a vdechl mu v chřípí dech života. Tak se stal člověk živým tvorem.“

Co se stane, když někdo zemře? Upřímně musíme přiznat, že na tuto otázku plně odpovědět nedokážeme. Nikdo se nikdy fyzicky nevrátil, aby nám řekl, co se odehraje, když vydechneme naposled. Dokonce ani zážitky „blízké smrti“ nevnášejí jasno do tajemství smrti, protože to jsou jen zkušenosti „blízké smrti“. Snad nejlépe vystihuje tajemství smrti metafora spánku.

Ježíš použil toto slovo, aby popsal stav svého přítele Lazara poté, co zemřel. „Náš přítel Lazar usnul. Ale jdu ho probudit.“  To znamená, že smrt je forma bezvědomí, nikoliv však stav oddělení chátrajícího těla od duše plné vědomí.

Když člověk zemře, „ztratí dech, vrátí se do země, jeho úmysly se rozplynou v ten den“. „Živí totiž vědí, že zemřou, mrtví nevědí zhola nic.“

Jestli je smrt koncem, potom neexistuje naděje. Život nemá žádný smysl. Víru a důvěru nahrazuje fatalismus. A my jsme těmi nejubožejšími na světě. Pravdou je, že smrt není věčná nicota. Pokud jsme si vytvořili vztah s Bohem, máme se po tomto životě na co těšit.

Ježíš řekl svým následovníkům, co mají očekávat: „Přichází hodina, kdy všichni v hrobech uslyší jeho hlas a vyjdou: ti, kdo činili dobré, vstanou k životu, a ti, kdo činili zlé, vstanou k odsouzení.“

I když nyní zemřeme, smrtelné lidstvo má příslib nesmrtelnosti. Nemůžeme toho dosáhnout tím, že budeme oddalovat příznaky našeho stárnutí nebo že si necháme postavit sochu ve městě, kde jsme se narodili. Pro ty, kteří přijali Boha, platí: „Pomíjitelné tělo musí totiž obléci nepomíjitelnost a smrtelné nesmrtelnost.“ Stane se tak při vzkříšení.

Jak k něčemu takovému ale může dojít? Jak se můžeme vrátit do života poté, co se naše tělo již rozložilo? Za několik desítek let po smrti již žádné tělo neexistuje! Jak tedy můžeme opět žít? Víra ve vzkříšení vyžaduje důvěru v Boží slovo. Nemůže nám být zárukou fakt, že Ježíš je silnější než smrt, když vstal z mrtvých? Může jeho vlastní vzkříšení zajistit vítězství nad smrtí všech jeho následovníků? Samozřejmě, mluvíme zde o zázracích. Na ně neexistuje lidské vysvětlení. A i kdyby se dnes někdo vrátil ze smrti, většina lidí by se zřejmě stejně snažila najít nějaké alternativní vysvětlení. Jestliže důvěřujete Bohu, není tak těžké tomu uvěřit. Není to o nic těžší než myšlenka, že za svůj současný život vděčíme Bohu.

Jen věčný Bůh nám může zajistit nesmrtelnost. Je nám na dosah, ale její přijetí má jednu podmínku. „Kdo věří v Syna, má život věčný.“ To je dobrá zpráva. Je to jednoduché, ale naprosto zásadní. A nic nás to nestojí, byť skutečná hodnota tohoto daru je nevyčíslitelná.

Jestliže je smrt jako spánek a nesmrtelnost dostáváme darem od Boha při vzkříšení, jak to ovlivní vaši momentální volbu a vaše jednání?

Reiner Bruindsma, z knihy Prožívání radosti. Vydal Advent-Orion.