Žít znamená rozhodovat se
Na čem své rozhodnutí založíme? Co je opravdu důležité, jaké hodnoty stvrzujeme svým životem? Na co klademe důraz, čemu dáváme přednost? Souhrn všech rozhodnutí má vliv i na naše sebehodnocení, ovlivňuje pocity štěstí a pohody. Proto je třeba, abychom svá rozhodování, ať už velká, nebo malá, dělali vědomě, abychom jednali v souladu se svým přesvědčením.
Jaký má být cíl aneb co je důležité?
Základním přístupem je ujasnit si cíl. Co vlastně chci? Čeho mohu skutečně dosáhnout? Mezi přáním a možnostmi může být velká propast, a pokud si postavíme cíl špatně, promrháme mnoho času i energie a výsledkem bude zklamání. Nejde o to, co nám chybí, ale o to, co máme a co s tím uděláme. Řecký filozof Seneka to vyjádřil obrazně: „Když kapitán neví, na kterém břehu přistát, pak žádný vítr není ten správný.“
K dosažení cíle pomáhá tzv. SMART formule. Cíl tedy musí být:
S – specifický (cíl je nutno definovat jednoznačně, specifikovat ho detailně, precizně a konkrétně, není možné zůstat u vágní, obecné formulace)
M – měřitelný (je nutné najít způsob, jak je možné hodnotit postupné kroky k realizaci)
A - akceptovatelný (mohu se s ním vnitřně zcela ztotožnit)
R – realistický (tedy dosažitelný, úměrný našim možnostem a podmínkám)
T – terminovaný (ke každému cíli patří jasné určení termínu, kdy musí být dosažen)
Cíl dává orientaci a motivaci překonat těžkosti, které se na cestě objeví. Kam míříme? Čeho chceme dosáhnout a jaké jednotlivé kroky je třeba udělat? Co má přednost? Jako lidé máme dar představivosti, myšlení a hodnocení. Máme svůj cíl, jenž je hoden úsilí a je realizovatelný? Vede k tomuto cíli naše každodenní rozhodování? Má v našem jednání prioritu? Zastavíme se a porovnáváme, zda nasazený kurz je správný? Jsme ochotni provést korekturu?
Všichni potřebujeme chvíle ztišení a sebereflexe. V životě nemá všechno stejnou cenu a je nutno rozlišovat mezi podstatným a případným, mezi důležitým a tím, co je jen okrajové, co být nemusí, bez čeho se obejdeme. I to souvisí s ujasněním priorit, toho, o co nám vlastně jde, čemu věnujeme svůj čas.
Hodnotové kategorie a rozvržení času
Je známo tzv. Paretovo pravidlo – člověk získává 80 % výsledků z 20 % toho, co dělá. Pro správné rozvržení času se doporučuje ujasnit si čtyři hodnotové kategorie:
- Důležité, ale nenaléhavé (strategie, efektivita), plánovat a pevně stanovit čas, cíl: maximalizovat
- Důležité a naléhavé (problém, krize), rychle vyřešit, cíl: redukovat
- Nedůležité a nenaléhavé (ztráta času, zbytečné), vyhodit do koše, cíl: eliminovat
- Nedůležité, ale naléhavé ((požírač času, neefektivní), delegovat na jiné, říci ne, cíl: minimalizovat
Recept pro správné rozhodování
Jaký je recept na správné rozhodování podle lékaře neurochirurga Bena Carsona? Nejprve si položme následující otázky:
- Co nejlepšího se stane, když to udělám?
- Co nejhoršího se stane, když to udělám?
- Co nejlepšího se stane, když to neudělám?
- Co nejhoršího se stane, když to neudělám?
- Jaké nepravdy o životě jsou vtisknuty do naší mysli?
Mýty při rozhodování
Vše musí jít lehce. – Ano, lehce uděláme chybu či způsobíme problém, ale náprava vyžaduje úsilí. Podceňujeme následky svého chování, neboť jsme si zvykli, že když se něco pokazí, jednoduše to vyhodíme a koupíme si nové. Proto ztrácíme realistický pohled na vztah mezi příčinou a následkem a současně nezažijeme žádnou radost z toho, že se nám něco podařilo opravit či napravit, že jsme to dokázali.
Vše musí být rychle. – Příroda nás učí, že růst potřebuje čas (např. obilí ze zrna). Tyto dlouhodobé procesy jsou v kontrastu s naší uspěchanou mentalitou, kdy chceme ihned vidět výsledek. Stali jsme se netrpěliví a s tím, co potřebuje větší snahu a vytrvalost, raději ani nezačneme. Tímto způsobem ztrácíme možnost získat větší mentální i tělesnou sílu, neboť obojí potřebuje trénink.
Vše se zlepší samo. – Nikdy se nestane, aby z nepořádku vznikl pořádek sám od sebe. Z praxe víme, že k tomu je zapotřebí plán, čas i úsilí, a přesto si mnozí lidé myslí, že jejich život se zlepší sám od sebe, stačí jen pasivně vyčkat. A když se tak neděje, rezignují a zůstanou ležet na gauči a unikají z reality tím, že například sledují televizi.
Na tom nic nezměním. – Na jedné straně žijeme ve světě, který se mění téměř ve vteřině, a na druhé straně si připadáme bezmocní, neschopní, bez naděje z tohoto kolotoče vystoupit. Opravdu si musíme přiznat, že jako jedinci běh politiky a světového obchodu neovlivníme – a přece má každý člověk velkou svobodu a svobodná volba k hodnotě člověka patří. Můžeme realizovat mnoho našich snů, pokud jen chceme a vědomě se za ně zasadíme.
Jana Krynská, Advent