Živočišné bílkoviny potřebuje jen kojenec
Zdůvodňovalo se to takto: Základní stavební jednotkou lidského těla, ale i těla jiných živočichů, jsou bílkoviny. Bílkoviny se skládají z aminokyselin. Aminokyselin je přes dvacet, osm z nich si lidské tělo nedokáže samo vytvořit z těch ostatních. Těchto osm aminokyselin označujeme jako nepostradatelné (esenciální). V živočišných bílkovinách je v průměru zastoupení těchto nepostradatelných aminokyselin mnohem vyšší než v bílkovinách rostlinných. Až sem to je všechno jasná pravda.
Mláďata všech savců se po narození živí mateřským mlékem. Bílkovina tohoto mléka je pochopitelně dle svého původu bílkovina živočišná. Mateřské mléko je nejlepší stravou pro každého savce a tedy i pro dítě. Pokud jakýkoliv savec, tedy i dítě, potřebuje vytvořit jeden gram své tkáně, potřebuje k tomu i určité množství jednotlivých aminokyselin. Toto množství je obsažené v jednom gramu bílkovin z mateřského mléka příslušného živočišného druhu. Pokud by ale k dispozici byl pouze jeden gram bílkovin rostlinných, tak by tam to potřebné množství aminokyselin nebylo, bylo by zapotřebí dvou či tří gramů bílkovin rostlinných.
Pro kojence všech druhů savců, a tedy i pro dítě, jsou bílkoviny z mateřského mléka hodnotnější než bílkoviny rostlinné. V tomto případě skutečně objektivní předností bílkoviny mateřského mléka je právě to, že je tam více nepostradatelných aminokyselin. Vysoké množství nepostradatelných aminokyselin je i v ostatních živočišných bílkovinách, tedy v mase a v mléce (z rostlinných bílkovin v podstatě pouze v sóji). Pro rychle rostoucí živočichy jsou tedy tyto bílkoviny skutečně objektivně hodnotnější než bílkoviny rostlinné a pokud bychom je chtěli nahradit rostlinnými bílkovinami, pak bychom museli za jeden gram živočišných bílkovin, resp. sóji, dát dva až tři gramy bílkovin rostlinných.
Připomínám pouze, že mateřské mléko je pro kojence neporovnatelně hodnotnější než jakákoliv jiná strava. Jde o úzký citový a tělesný vztah matky a dítěte, jehož hodnotu nelze dost ocenit. Mateřské mléko má kromě toho nesčetně dalších látek, které specificky přispívají ke zdraví kojence a které v žádné umělé náhražce nejsou a ani být nemohou. Pokud je ovšem v případě nutnosti nahrazujeme, tak my kojenci nemůžeme dát více bílkovin, resp. můžeme to dělat a dělá se to, ale kojence tím poškozujeme, neboť jeho ledviny jsou nezralé a větší množství bílkovin je může poškodit anebo se může nadbytek tím vytvářených dusíkatých látek hromadit v organismu a poškozovat jej.
Kojenec v období mezi desátým a stým dnem života v průměru zdvojnásobí svou tělesnou váhu. V tomto období přibližně polovinu všech bílkovin z mateřského mléka použije k tvorbě nových tělesných tkání, čili uloží je do svého těla. Proto v požívané bílkovině musí být vysoký podíl nepostradatelných aminokyselin. Tak rychlé tempo růstu již ovšem nikdy poté v lidském životě nenastává. Od věku dvou let výše je již podíl požitých bílkovin, který se trvale ukládá v těle dítěte, poměrně malý. Nejpozději tedy od dvou let věku již dítě nepotřebuje mít ve stravě živočišné bílkoviny.
Ukážeme si to ještě zjednodušeným propočtem. Za dvacet let růstu se vytvoří lidské tělo, které u dospělého muže obsahuje v průměru 12 kg bílkovin. Dvacet let růstu, to představuje 20 x 365 dní, čili 7300 dní. Denně se tedy v průběhu těch dvaceti let množství bílkovin v lidském těle v průměru zvyšuje o 1,6 g, což reprezentuje potřeby růstu. Za těch dvacet let chlapeček, chlapec a později mladý muž v průměru v potravě přijímá denně řekněme 70 g bílkovin. Oproti tomu jsou tedy potřeby růstu nepatrné, je vlastně směšné je nějak zvláště uvažovat.
Kromě toho dospívající chlapec či dívka mají podstatně větší fyzickou aktivitu a bazální metabolismus, čili mají i větší příjem energie (více toho sní) než starší člověk se stejnou netukovou tělesnou hmotou. Pokud by tedy jedli stravu stejného složení, budou mít ve stravě více bílkovin než stejně vážící dospělý. Protože potřeba bílkovin a potřeba aminokyselin pro růst je téměř zanedbatelná (1,6 g proti průměrnému dennímu příjmu 70 g) a protože příjem bílkovin je u mladistvých relativně větší, vyplývá z toho závěr, který je naprosto logický a který lze propočty velmi snadno obhájit: Děti a dospívající potřebují ve stravě nižší podíl bílkovin a nepostradatelných aminokyselin než dospělí.
Nevyhnutelné ztráty nepostradatelných aminokyselin jsou u dospělého neproporčně menší než nevyhnutelné ztráty bílkovin. Pokud tedy budeme dávat člověku (ale obdobně je tomu zřejmě i u většiny savců) jen minimální nezbytné množství bílkovin (čili takové množství, aby nutné ztráty bílkovin byly kryty a nedocházelo k úbytku tělesné hmoty) a pokud tou bílkovinou budou pouze jakékoliv běžné bílkoviny rostlinné, pak v těchto bílkovinách bude obsaženo každé nepostradatelné aminokyseliny více (dvakrát, třikrát více), než je potřebná dávka nepostradatelných aminokyselin. Dospělí proto nemají sebemenší potřebu živočišných bílkovin.
Tomáš Husák, matematik a biolog, přední evropský odborník na zdravou výživu