Život po ztrátě

Nikdo netouží prožívat zármutek a všichni doufáme, že se nám taková věc vyhne. Statistická data však jasně říkají, že situační depresi způsobenou nenadálou ztrátou zažije do 70 let 99 % lidí.

Myšlení vede k uzdravení

Pro zdravé truchlení je důležité, aby člověk neztratil schopnost reflektovat a analyzovat své myšlenkové procesy.

Tuto skutečnost jsem si připomněl při vedení semináře o civilizačních chorobách v Texasu. Jedna z účastnic právě slavila sté narozeniny a i ve svém věku byla schopna sama chodit a velmi dobře jí to myslelo. Na svět se dívala s humorem a byla v kontaktu se svou minulostí, vzdálenější i bližší. Vyprávěla nám o tom, jak do města přijel první automobil, kdo se přišel podívat a co lidé říkali. Zazpívali jsme tradiční narozeninový popěvek „Happy Birthday“ a sfoukli sto svíček.

Na oslavě byl i redaktor z místní televizní stanice. Strčil oslavenkyni pod nos mikrofon a zeptal se: „Madam, prozraďte nám, jaké to je, oslavit sto let?“ „Necítím žádný tlak mých vrstevníků,“ zazněla bez přemýšlení okamžitá odpověď, která vyvolala vlnu spontánního smíchu.

Zasmál jsem se také, ale současně přemýšlel o tom, kolik toho tato statečná žena musela v životě ztratit. Později se mi sama svěřila, že přežila každého, kdo v jejím životě něco znamenal. Přišla o manžela i o děti. Některé zemřely věkem, jiné následkem nemoci. Odešli všichni přátelé, které měla, když jí bylo 20, 30, 40, 50 i 60. Vždycky si musela hledat přátele nové, ale nikdy ji neopouštěl humor a jiskra. Měla sílu jít dál.

Vědecké výzkumy dokazují, že dlouhověkost zdaleka nezáleží pouze na tom, jak se staráme o své tělo a čím ho sytíme. Péče o tělo je jistě důležitá, ale stejně tak podstatné je třeba to, jak se dokážeme v našem životě vyrovnat se ztrátami…

Šťastné myšlenky, nebo pravdivé myšlenky?

Koučové a populární psychologové dnes rádi mluví o pozitivním myšlení. Nezpochybňuji, že má svou váhu, ale důležitější je přemýšlet správně a pravdivě než za každou cenu šťastně. A to platí zvláště pro období truchlení. Útěk do jiné vysněné reality se z dlouhodobého hlediska jeví jako nevýhodná strategie vyrovnávání se se ztrátou. Život v „jiné realitě“ je vlastně život ve lži.

Prvním krokem ve vyrovnávání se se ztrátou je uvědomění si, že „ztrácím důležitou součást svého života“. Pokud uvěříme, že „náš svět skončil“, dopouštíme se kognitivního omylu. Svět i život pokračují dál. Kdyby tomu tak nebylo, nemohli bychom tuto větu ani vyslovit!

„Bez ní nedokážu žít!“ je další nepravdivý výrok. I zarmoucený člověk žije dál. „Bude mi chybět jeho blízkost a láska, kterou mi dával,“ je pravdě mnohem blíže a takový postoj je pro zdravé truchlení mnohem prospěšnější.

Pro některé lidi je prožívaná bolest tak intenzivní, že si nedokážou další život představit. Odtud je jen krůček k vytvoření bludného kruhu beznaděje a sebelítosti. Výsledkem je nezdravé truchlení, které vede k pocitu prohry. Přetnout tento bludný kruh nám mohou pomoci sociální vazby.

Vztahy jsou důležité

Během (nejen) druhé světové války bylo mnoho lidí podrobeno děsivé zkušenosti mučení. Tento zážitek byl bolestivý a opakovaný a jeho důsledky se projevily na duševním zdraví postižených.

Výzkumy obětí válečného mučení prokázaly, že lidé se slabou sociální podporou byli v průběhu života vystaveni zvýšenému riziku rozvoje deprese. Naopak lidé přeživší muka války, kteří měli dobré vztahy a cítili podporu blízkých, dokázali zkušenost dobře zpracovat a prožít šťastný, naplněný život. Rodina a přátelé pomáhali obětem trauma překonat a prožít šťastný život.

 Sociální izolace po významné životní ztrátě tedy vede ke zhoršení stavu. Právě tak tomu bylo u mučených zajatců po propuštění z vězení. Sociální vazby jsou pro zdravý život nepostradatelné.

Zármutek je třeba léčit

Když si zlomíme nohu, je třeba učinit potřebné kroky, které umožní tělu nastartovat léčebný proces. Bez zafixování ve správné poloze kost nesroste správně a může později způsobovat bolest, nepohodlí a omezovat hybnost končetiny. Dobře léčená a srostlá kost naopak může fungovat úplně normálně.

Podobně je to s emocionální bolestí způsobenou traumatem. Léčená bolest může vést k úplnému uzdravení, zatímco neléčená rána často způsobuje chronickou bolest. Dlouhodobá deprese je velmi často důsledkem neřešeného a nezahojeného zármutku.

Pokud po roce až roce a půl po tragédii zažíváte stejně intenzivní pocity prázdnoty, apatie, únavy a smutku, pravděpodobně již nejde o prosté truchlení, ale je možné diagnostikovat depresivní poruchu.

Je důležité věci uzavřít

Je dokázáno, že lidé schopní překonat emocionální trauma či jinou negativní zkušenost z minulosti mají lepší sebepojetí a jsou zdravější. „Je důležité věci uzavřít,“ říká Denise Beike, profesorka psychologie na Arkansaské univerzitě. „Pokud to nedokážeme, ohrozí trauma naši sebehodnotu i tělesné zdraví.“949

To vůbec neznamená, že bychom měli trauma vytěsnit a tvářit se, že se nic nestalo. Pouze směřuji k tomu, že existuje zdravé truchlení, které nám pomůže bolestivý zážitek zpracovat a žít i nadále šťastný a vyvážený život.

Z knihy Neila Nedleyho Ztracené umění myslet. Vydal Advent-Orion.