Bobkový list, do slanečků, do rajské, na klouby i pro VIP

Bobkový list se odedávna užívá nejen pro potěchu chuťových buněk, ale také k léčení. Když vás bolí klouby, zkuste si udělat léčivý obklad. Rozdrťte několik bobkových listů a smíchejte je s olejem. Vzniklou kaši naneste na plátno a několikrát denně přikládejte na bolestivé místo.

Kdyby vám to jméno «bobkový list» připadalo málo vznešené, můžete mu říkat «vavřínový». Bobkový list je opravdu z keříku, který se jmenuje vavřín. A to už jistě sami víte, že vavřínovými věnci byli zdobeni důležití lidé – básníci, umělci, sportovci, ale také jsou s vavřínovým věncem zpodobňováni bozi.

Tak vidíte, máte doma božské koření.

Brzy po revoluci jsem se dostala do Řecka. Peněz moc nebylo a tak jsme si vařili sami. Ne konzervy, ale zeleninu. Ta už takhle k večeru na trhu bývala celkem levná. A protože – jak říká Igor Chaun – není ani tak důležité co jíme, ale jak to okořeníme, zkoušela jsem zeleninu stokrát jinak. Povšimla jsem si, že přímo u domu roste obrovský vavřín. A voní rozhodně lépe než ten, který leží několik měsíců někde v obchodě v papírovém sáčku. A tak jsem se osmělila a utrhla jsem dva listy. Ten jeden stačil krásně okořenit celé jídlo. A ten druhý? Jak říká vodník Čochtan – ještě ho mám schovaný. Vylisovaný v brožurce o Řecku. Od zážitku s čerstvým vavřínem jsem toužila pěstovat si svůj. A to se mi časem vyplnilo – mnohá zahradnictví už ho nabízejí. A tak můžete mít za oknem zcela čerstvé koření.

Vavřín mě jednou přímo praštil přes nos – svou vůní. Bylo to v Chorvatsku, kde právě stříhali živý plot. Nedalo se přehlédnout, že ten plot je právě z vavřínu. Jakou já z toho dostala chuť na pořádnou rajskou omáčku!

Věnec z bobkového – vavřínového listu je znakem cti a slávy. Římané vavřínovou korunou věnčili hlavy slavným vojevůdcům i velikým básníkům. «Poeta laureatus» byl básník ozdobený vavřínem. Dnešní umělci sklízejí vavříny už jen pomyslně. Když se stane, že umělec se spolehne na to, co už vytvořil, když se příliš nepřetrhne a žije jen ze své slávy, říká se, že spí na vavřínech. Ovšem kdyby se vám něco takového stalo, nevěšte hlavu. Mohl by vám z ní ten vavřínový věnec spadnout. Raději sáhněte po knížce Rudolfa Křesťana Výlov mého rybníka. Tam si nalistujte fejeton s názvem Na vavřínech. Rudolf Křesťan, přestože sám na vavřínech nelenoší, na spánku na vavřínech nic špatného neshledává.

Z knihy Hanky Synkové Všechno je dobré. Vydalo nakladatelství Triton.