Češi nejsou ateisté

Pokud se podíváme na data ze sčítání lidu za posledních padesát let, je jasné, že se rapidně snížil počet lidí, kteří se hlásí ke konkrétní církvi. Nejvíce je tento trend patrný u velkých církví. To ale není důkazem toho, že by Češi byli ateisté. Jedna z definic tohoto pojmu zní: Ateismus je v pravém slova smyslu přesvědčení či mínění, že neexistuje žádný bůh nebo bohové či nadpřirozená bytost obecně. (Wikipedie)

Opravdu Češi nevěří na „nadpřirozeno“? Vzpomínám na rozhovor, který se odehrál ještě v době totality. Na vojně si mne zavolal politruk, aby mi vysvětlil, jak mi ubližuje má víra. Mimo jiné prohlásil: „Já naštěstí na žádného Boha nevěřím. Musím to zaklepat.“

Zkuste se svých známých zeptat, zda věří na „něco nad námi“, nebo co si jejich děti, odkojené americkými dětskými seriály, myslí o převtělování… Kolikrát jste v televizi slyšeli při vyhlašování různých sportovních nebo kulturních akcí, že „tam nahoře to sleduje…“?

Ano, většina českého národa odmítá velká světová náboženství křesťanství, judaismus, islám, buddhismus a další. Přesto platí, co už dávno prohlásil Plútarchos: „Můžeme vidět města bez zákona, kraje bez panovníka, ale nenajdeš národ bez Boha.“

Jaká jsou moderní náboženství, která přitahují stále více Čechů? Dovolím si nabídnout dvě malé ukázky.

První z nich je náboženství zvané fotbal (případně hokej nebo jakýkoliv jiný sport). Všimněme si mluvy sportovních fanoušků. Stadion nazývají chrámem. Petr Čech brání svou svatyni. Finále Ligy mistrů je svátkem fotbalových fanoušků. Fanoušci ve svých domácnostech střeží relikvie – dres třeba Tomáše Rosického, jeden z míčů, kterým se hrálo mistrovství světa, nebo jen ponožka, kterou měl při zápase naší reprezentace na nohou… Nad postelí visí ikona – plakát oblíbeného hráče, nejlépe v nadživotní velikosti, podepsaný zbožňovaným idolem.

Vy starší si možná ještě vzpomenete na to, jak se naši hokejisté vrátili z Nagana. Dominika Haška, který tehdy vychytal zlaté medaile, uctívali statisíce Čechů. Nejenže ho chtěli dostat na hrad, ale jedním z pokřiků bylo i „Hašek je bůh!“

Druhou populární církev tvoří pivaři. Na severní Moravě je populární pivo značky Radegast. Už to, že si pivovar zvolil jako svůj název jméno slovanského boha, je zajímavé. Na tom je v posledních letech postavena i reklama. Málokdo z nás neslyšel větu: „Život je hořký. Bohudík.“

I pivaři mají svou svatyni, kde se setkávají. Není to chrám, ale místo okolo pípy. Pořádají svátky piva po vzoru svých bavorských přátel. Svému božstvu jsou ochotni obětovat více peněz než věrní křesťané své církvi. A nejen peníze, ale i své rodiny, práci, zdraví a někdy i svou dobrou pověst.

Často se hovoří o fanatických křesťanech či islámských fundamentalistech. Podobné lidi najdeme i mezi vyznavači sportovního a pivního náboženství. Jednou jsem se byl podívat na fotbal na ostravských Bazalech. Stačilo mi to. Také jsem bydlel na trase mezi dvěma pivnicemi. Když v jedné z nich ve dvě v noci skončila pivní „bohoslužba“, věřící se přesouvali do druhé, v níž se Radegast uctíval nonstop. Když mi několik nocí po sobě zvonili na zvonek, raději jsem si na něj namontoval vypínač.

Ne, Češi nejsou ateisté. Věří na převtělování, horoskopy, vesmírné lidi a spoustu dalších „náboženství“, kterými nahradili tradiční křesťanství. Proč?

Lev Nikolajevič Tolstoj to vyjádřil slovy: „Tvá nevíra neplyne z toho, že by Bůh nebyl, ale z toho, že na tvé víře bylo něco nesprávného.“ Nezklamalo křesťanství, ale křesťané.

Křesťanský myslitel Augustin ve své modlitbě říká svému Bohu: „Stvořil jsi nás pro sebe a nepokojné jest srdce naše, dokud nespočine v tobě.“ Češi opustili křesťanství, protože je zklamali jeho představitelé. A protože i české srdce potřebuje někoho uctívat, našli si nové bohy.

Jen si kladu otázku: „Uspokojí tito bohové jejich srdce?“ Pokud má Augustin pravdu, pak jen na chvíli. Dokud nevyprchá radost z vítězství nebo alkohol.