Důsledný průkopník
Jak dr. McDougall sám uvádí ve své knize "The McDougall Program - 12 Days to Dynamic Health" (McDougallův program - 12 dní k lepšímu zdraví) u zrodu jeho programu stálo jeho vlastní onemocnění. Již ve věku šesti let cítil malý John, že jeho organismus se brání proti jídlu, které bylo doma podáváno - často ho bolel žaludek, trpěl chronickou zácpou. Jeho rodiče jedli stravu, kterou konzumovali v 50. letech prakticky všichni Američané. K snídani vajíčka s párkem nebo se salámem, do školy ke svačině sendvič se sýrem, šunkou a majonézou. K večeři se podávalo pečené hovězí maso, hamburgery, vepřové řízky nebo grilovaná kuřata s bramborami. Jako dezert se vždy podávala konzervovaná zelenina nebo ovoce. Ke každé večeři dostaly děti sklenici mléka.
Po ukončení střední školy pokračoval John dále ve studiu. Jednoho rána se probudil velice slabý a dezorientovaný. Trvalo celý den, než jeho spolužáci konečně zavolali sanitku, která ho odvezla do nemocnice. Zde provedli mozkový angiogram a zjistili ucpání cévy v pravé části mozku, které způsobilo ochrnutí levé poloviny těla - tedy diagnóza mozkové mrtvice. Měsíce trpělivé rehabilitace trvalo, než se u Johna obnovila pohyblivost této části těla (dr. McDougall dodnes na jednu nohu mírně napadá). Dlouhý pobyt v nemocnici ovšem významnou měrou přispěl k jeho tehdejšímu rozhodnutí studovat medicínu.
Po promoci se John Mc Dougall se svojí manželkou Mary přestěhoval na Havajské ostrovy, kde začal pracoval jako sekundární lékař na chirurgickém oddělení jedné místní nemocnice. Již během svých studií John pozoroval, že klasická, školní medicína je v mnoha případech bezmocná. (Přibližně 85% lidí dnes přichází k lékaři s nějakým chronickým onemocněním - jako je např. obezita, srdeční onemocnění, vysoký krevní tlak, rakovina, cukrovka nebo mozková mrtvice -, které klasická medicína neumí vyléčit.) Po roce stráveném na chirurgii John svou atestaci přerušil; ve způsobu léčení, jehož byl v nemocnici denním svědkem, nespatřoval totiž žádný smysl. Několik dní byl nezaměstnán, poté zjistil, že jedna plantáž cukrové třtiny hledá praktického lékaře a toto místo přijal. Přestěhovali se s manželkou do vesnice Honokaa, vzdálené více než 65 kilometrů od jediného města na ostrově, kde žili v naprosté izolaci. Dr. McDougall se musel starat o všechny lékařské potřeby tamních obyvatel - od rození dětí až po provádění jednodušších chirurgických zákroků. Velice depresivně na něj působilo, že mnozí jeho pacienti po srdečním infarktu, mozkové mrtvici anebo při cukrovce i přes pravidelné užívání léků velmi rychle umírali. Vzhledem k tomu, že většina místních lidí byla velmi chudá a lékařská péče byla proto pro ně zdarma, měl John denně čekárnu plnou vesničanů. Lidí, kteří si pochopitelně především přáli dostat na své neduhy nějaký lék k užívání.
Rozhodujícím momentem v životě Johna McDougalla se stal podzim roku 1973. Tehdy se seznámil s farmářem Buzzem Hughesem, který s ním rád diskutoval na téma výživy a zdraví a kterému John vytrvale odporoval: kdyby byla výživa pro lidské zdraví skutečně tak důležitá, musel by se o tom přece na lékařské fakultě něco učit! Nakonec se však přece rozhodl, že se začne svých pacientů vyptávat na jejich jídelníček. V krátké době se po ostrově rozneslo, že lékař má nové "hobby": otravovat lidi dotěrnými otázkami ohledně toho, co jí!
Havajské ostrovy jsou přirozenou laboratoří, ve které lze dobře pozorovat vliv výživy na zdraví lidí. Žije zde totiž několik generací přistěhovalců (z Japonska, z Číny a z Filipín). První generace přistěhovalců si sebou přinesla stravovací návyky ze svých domovských zemí - jedli tedy především hodně rýže, zeleniny, sóji a pouze málo masa či mléčných výrobků. Jejich děti, které se narodily na Havaji, již však velice často propadaly moderní americké stravě - s upřednostňováním hamburgerů, hranolků a Coca Coly. Pozoruhodné bylo, že v první generaci se mnozí lidé ve zdraví dožívali devadesáti i více let. Jejich děti již však byly často postihovány chronickými, tzv. civilizačními chorobami. To všechno John zjistil srovnáváním jídelníčku a zdravotního stavu svých pacientů.
V roce 1975 si John na University of Hawaii dodělal atestaci z vnitřního lékařství. Během práce v nemocnici si užil dost nepříjemností se zastánci školní medicíny, kteří mu vyčítali jeho fanatické soustředění se na výživu. V roce 1978 si dr. McDougall otevřel soukromou lékařskou praxi, ve které se snažil pomáhat lidem především změnou způsobu výživy. Posléze napsal několik knih, které se vesměs staly bestsellery, jako The McDougall Plan, A Challenging Second Opinion, The McDougall program - 12 Days to Dynamic Health, The New McDougall Cookbook, The McDougall Program for Maximum Weight Loss, The McDougall Program for a Healthy Heart. Od roku 1986 pracuje dr. McDougall jako ředitel St. Helena Hospital and Health Center v severní Kalifornii. Zde organizuje dvanáctidenní i delší pobyty, v jejichž průběhu dosahuje změnou stravování provázenou změnou životosprávy z pohledu klasické medicíny často až neuvěřitelných výsledků. U naprosté většiny účastníků kurzů dochází již v této krátké době ke snížení hladiny cholesterolu, poklesu krevního tlaku i snížení hladiny krevního cukru (glukózy), pacienti samozřejmě také ztrácejí na váze. Johnovi A. McDougallovi se zde tak plní jeho životní sen: konečně může léčit své pacienty výživou.
Základní principy
McDougallův program klade veliký důraz především na konzumaci komplexních sacharidů (škrobů), které se nacházejí v zelenině (hlavně žluté a zelené), ovoci, rýži, kukuřici, bramborách, luštěninách, obilovinách, těstovinách. Zcela vyloučeny jsou veškeré produkty z masa, ryb, vajec, dále mléčné výrobky, sádlo, rostlinné oleje i rafinované produkty (jako např. bílá mouka, sirup, káva, alkohol, čokoláda, limonáda apod). Denní příjem tuků se pohybuje na úrovní asi 10-12% energie z tuků (přibližně 23 g); to znamená, že se jedná pouze o tuk, který se přirozeně v potravinách (zejména nerafinovaných) nachází. Pro srovnání, běžný příjem tuků u lidí žijících v České republice se pohybuje kolem 30-50% energie z tuků (70-100 g tuků).
Přibližně 75-80% veškeré energie pochází při McDougallově stravě ze sacharidů, především pak komplexních sacharidů. Jedná se o striktně veganský typ stravování, s vysokým obsahem vlákniny a vysokým obsahem přirozených vitamínů, minerálů, stopových látek a dalších výživných látek. Se svou manželkou Mary napsal John několik kuchařských knih, ve kterých ukazuje, že se dá vařit zcela bez tuků (a to dokonce i jídla, u kterých by jsi člověk myslel, že to ani není možné, jako např. hranolky apod.).
Hodnocení
McDougallův program je schopen dosáhnout v přirozeném léčení mnoha chronických civilizačních onemocnění (cukrovka, obezita, vysoká hladina cholesterolu, rakovina, artritida a další) doslova zázraky. Je-li důsledně dodržován, již v průběhu několika málo dní je možné pozorovat příznivé změny: pokles hladiny krevního cholesterolu, pokles tlaku, krevní glukózy či úbytek na váze. Kritici tohoto programu poukazují na jeho striktnost. V tom mají zajisté pravdu. John A. McDougall není mužem kompromisů. Ve svých knihách často zdůrazňuje, že čím důsledněji je jeho program dodržován, tím lepší výsledky se dají očekávat. Je škoda, že jeho knihy nebyly zatím u nás vydány, byly by nepochybně přínosem pro mnohé.
Mudr. Petr Pribiš, Dr.P.H., autor článku i celého seriálu "Cesty ke zdraví", je absolventem Fakulty všeobecného lékařství UK a absolventem oboru výživa a preventivní medicína na School of Public Health na Loma Linda University v Kalifornii.