Dvě možnosti boje proti stresoru

On však místo toho, aby měl radost, odmítne vaše koláče i nabídku pomoci. Nevrle zareaguje: „Hm, tak vy jste můj soused? No, když si nebudeme lézt vzájemně do cesty, tak budeme dobře vycházet.“ A zaklapne za sebou dveře.

Ještě večer, když jako obvykle o půlnoci uléháte do postele, jste na souseda naštvaný. Náladu vám nezvedne ani ohlušující rocková hudba, která vás ve čtyři ráno vytrhne ze spaní. Nový soused! Navzdory rozčilení se rozhodnete zachovat si chladnou hlavu a poslechnout jeho radu: „nebudeme si lézt vzájemně do cesty“. Po několika takových nedobrovolných probuzeních ve čtyři ráno si uvědomíte, že do vašeho života vstoupil velký stresor. Co uděláte?

Máte dvě možnosti: 1) stresoru se buď vyhnete či ho odstraníte; 2) zdravě se mu přizpůsobíte. V prvním případě byste zřejmě zavolali majiteli domu, popsali mu problém a požádali ho, aby sousedovi domluvil. Nebo byste mohli souseda oslovit sami. Pokud byste nechtěli vyvolávat další konflikty, ale přesto se chtěli vyhnout stresoru, museli byste se zřejmě odstěhovat. Tato řešení však nemusí fungovat; mimo to, každé z nich nese s sebou určitá rizika – potenciální zdroje dalšího stresu.

Pokud zvolíte druhou možnost – cestu zdravé adaptace – budete reagovat tak, aby stresor působil ve váš prospěch. Řeknete si, že chodit spát o půlnoci je přece jen příliš pozdě (výborný nápad!), a rozhodnete se chodit spát v deset večer (a přizpůsobíte tomu také váš program). Rozhodnete se využít rockovou hudbu ve čtyři ráno jako budíček, i když tenhle druh hudby není zrovna vaším oblíbeným žánrem. Když se vzbudíte, přejdete do nejtiššího pokoje a něco si chvíli přečtete pro svou duši, můžete se modlit a meditovat. Pak si zacvičíte (však už to bylo potřeba), následovat bude sprcha a dobrá snídaně. A ještě vám zbude dostatek času, abyste přišli včas do práce.

Ať už se vám zdá vstávání ve čtyři ráno jako dobré řešení, nebo ne, je to pěkná ilustrace zdravé adaptace. Pozitivního přizpůsobení se stresoru dosáhnete do té míry, do jaké budete schopni stresor přijmout a využít ve svůj prospěch. Zdravá adaptace neznamená stresor ignorovat! Když vás probudí rocková hudba, těžko ji budete ignorovat. I kdybyste dokázali za doprovodu hlučné hudby přerušovaně spát, budete nejspíše frustrovaní, protože vás narušený spánek dostatečně neobčerství.

Zapamatujte si, že nevšímat si stresoru je téměř v každém případě nezdravé. Jistě, pokud už jste natolik vystresovaní (ať už sociálně, duševně či duchovně), že nevidíte konstruktivní řešení, chvilkové ignorování stresoru vám dovolí přejít z poplašného stadia stresu do stadia odolávání. Přitom se můžete poohlédnout po konstruktivnějším způsobu adaptace. Jde-li však o fyzické stresory – jako je hluk, hlasitá hudba nebo bolest způsobená nemocí – většinou je ignorovat nelze.

Existují i jiné (poměrně časté) nezdravé způsoby, jak se vypořádat se stresorem. Jedním z nich je útěk. Ve čtyři ráno zvednete telefonní sluchátko a zavoláte do cestovní kanceláře s celodenním provozem. Impulzivně si objednáte dovolenou na Tahiti.

Když pak budete na exotické pláži nasávat sluncem prohřátý vzduch, pomyslíte si, že útěk byl skvělé řešení. Máte pokoj od divokého souseda a cítíte se výborně. Avšak dříve či později se vrátíte domů, ranní koncerty pokračují se stejnou intenzitou jako dříve a realita na vás začne znovu doléhat. Pro neomluvenou absenci vás vyhodí z práce a kromě toho vám přijde výpis kreditní karty za „výlet“. Zanedlouho je vaše hladina stresu vyšší než před dovolenou.

Útěk skutečně není optimálním způsobem jak reagovat na stresor. Může si na vašem zdraví vybrat daň, která bude vyšší než při původním stresoru. Brát útěk jako jedinou možnou strategii je sice nejjednodušší, avšak konečný výsledek může být zdrcující. Mnozí chápou útěk jako ignorování stresoru. Pokud stresor tiše ignorujete a zůstáváte v prostředí, kde na vás působí, neřešíte ho. Dál působí na vaše zdraví, a nezáleží na tom, zda máte či nemáte pocit, že ho ignorujete. Pokud utečete z dosahu jeho působení, vaše tělo si trochu odpočine. Dovolená na Tahiti je toho dobrým příkladem. Protože však byl útěk impulzivní, zaplatíte za něj více, než kdybyste nikam nejeli.

Útěk se často odehrává pouze na duševní úrovni, jako forma ignorace stresoru. Člověk zůstává v jeho přítomnosti a pokouší se na něj zapomenout tím, že zaměstnává svoji mysl něčím jiným. Útěk může mít mnoho podob: od sledování televize až po popíjení alkoholu. Důsledky útěku jsou mnohdy horší než snaha stresor ignorovat. Protože jste stále v jeho dosahu, účinky stresu na vaše tělo přetrvávají a únikové cesty škodí vašemu tělu i mysli, protože odčerpávají vaše zdroje. Chci být ještě konkrétnější – alkohol poškozuje čelní lalok předního mozku, ve kterém sídlí centrum rozhodování a konstruktivních řešení. Sledování televize zase bere čas takovým činnostem, jako je cvičení, které by pomohlo zlepšit vaše rezervy odolnosti potřebné ke zvládnutí stresu. O významu cvičení při odbourávání stresu se dočtete dále.

Vyhnout se stresoru nebo ho odstranit je v některých případech poměrně snadné, jindy to však může být velmi těžké nebo zcela nemožné. Vezměme si za příklad člověka, který je závislý na nikotinu. Bill si po třech neúspěšných pokusech přestat s kouřením uvědomil, že si zapálí vždycky ve chvíli, když po práci zajde do hospody na pár skleniček. Pochopil, že alkohol v hospodě je pro něho stresorem. Když nic jiného, podkopává jeho rozhodnutí přestat kouřit. Nejsou-li jeho návštěvy hospody příliš časté, může být úplné vyhnutí se tomuto pochybnému prostředí poměrně snadné.

Dalším příkladem může být Sue. Má problémy s kolegyní v práci. Přestože má Alice v podniku stejné postavení jako Sue, napětí mezi nimi je očividné. Málokdy proběhne jednání bez toho, že by se vzájemně slovně nenapadly a „neshazovaly“. Vyřešit tuto kritickou situaci je zřejmě těžší než Billův problém s kouřením, protože Sue nemůže stresor odstranit ani se mu na pracovišti úplně vyhnout. Může se pokusit zařídit, aby její kolegyně Alice dostala výpověď, to však bývá zdouhavý a náročný proces, který vyžaduje spoustu času i námahy – nemluvě o emocionálních ztrátách.

Nejrychlejším způsobem odstranění stresoru na pracovišti bývá výpověď. Někdy je také možné problém vyřešit přeložením na jiné místo. Pokud se lidé mají rozhodovat mezi výpovědí a snášením stresoru, často si vyberou to druhé. Důsledkem dlouhodobějšího snášení stresoru však mohou být velká tělesná i citová zranění.

Příběhy, které jsem uvedl, jen podtrhují skutečnost, jak potřebná je druhá možnost – zdravá adaptace.

Základem zdravé adaptace je vhodný plán a organizace, protože impulzivní řešení obvykle selžou, nebývají zdravá a ani nevedou ke změně. Příprava začíná prozkoumáním, zda je možné plánovanou strategii uskutečnit. Pokud se možnost jeví jako rozumná a reálná, můžete přejít k dalšímu kroku – určit optimální strategii pro konkrétní případ. Vhodný plán a organizace také pomáhají vyhnout se stresoru. Vzpomínáte si na situaci, kdy jste museli čelit velkým stresorům jen proto, že jste si něco dobře nenaplánovali? Například jste ve stresu, když jdete pozdě do práce, protože jste doma ve spěchu zapomněli důležité materiály a museli jste se pro ně vrátit.

Mluvili jsme o různých způsobech zvládání stresu – od jejich odstranění či ignorování až po optimální způsob, který spočívá v tom, že stresory „přinutíme“, aby „pracovaly pro nás“. Nelze- -li z toho nic ve vašich specifických podmínkách uskutečnit, je tu naštěstí ještě další, konstruktivní řešení s dlouhodobým účinkem. Nejúčinnější je změna životního stylu, která pomáhá eliminovat účinky stresu a umožňuje úspěšný život i v přítomnosti stresorů.

Ukázka z knihy dr. Neila Nedleyho „Život bez deprese“, kterou lze objednat na adrese www.a-o.cz.