Jak se mám vyznat v záplavě různých doporučení o tom, co je zdravé a co nikoliv? Existuje nějaký ověřený způsob?

K tomuto cíli existuje velmi jednoduchý postup, který se nechá téměř univerzálně použít pro každou potravinu. Existují stovky a stovky jedovatých látek. Víme již, že jejich celkový vliv na zdraví je malý, neporovnatelně menší než vliv hlavních škodlivých potravin, masa, mléka, vajec, než vliv soli atd. atd.

Prakticky v každé potravině však bude určité množství nějaké jedovaté látky, množství, které může buď vždy nebo často nebo alespoň výjimečně, ale přece jen někdy, překročit přípustnou normu, příslušnou povolenou koncentraci. A už můžeme psát články a uvádět různé přehledy a tabulky popisující to, kolik je v které potravině příslušných jedovatých látek, které potraviny překračují povolenou normu. Co na tom, že poškození, které nám může způsobit požití takového potraviny je zanedbatelně důležité, že představuje přibližně jen miliontinu škodlivého účinku hlavních nezdravých složek stravy. Fakt prakticky univerzální přítomnosti škodlivých látek (byť v nepatrném množství) i v těch nejzdravějších potravinách lze komerčně využít - a také se to denně děje.

Jinou metodou je uvádění toho, že daná potravina obsahuje určitou látku, která je pro lidské zdraví naprosto nepostradatelná. Řekli jsme si, že kuchyňská sůl je příčinou asi 10% všech úmrtí. Na kuchyňské soli by však mohl být reklamní slogan: Obsahuje životně důležité minerály - sodík a chlór. Mohlo by tam být napsáno, že kdyby z našeho těla někdo dokázal odstranit sodík, tak bychom okamžitě zemřeli. Mohlo by tam být uvedeno, že naprostá většina životně důležitého sodíku přicházejícího do našeho těla pochází z kuchyňské soli, to vše je pravda. A lidé, kteří nevědí, že trpíme nadbytkem soli, tito lidé by na základě těchto informací získali přesvědčení, že by si sůl měli koupit a že by si měli jídlo hodně solit.

Po celá desetiletí se u nás říká, že musíme pít mléko, které obsahuje vápník, který je nepostradatelnou součástí našich kostí. Nezbytnost přítomnosti mléka v naší stravě se zdůvodňuje tím, že většina vápníku, který vstupuje do našeho těla, pochází z mléka. A propagace mléka takto úspěšně běží díky tomu, že lidé nevědí, že ve světě je počet zlomenin větší tam, kde je vyšší spotřeba vápníku, kde je vyšší spotřeba mléka a mléčných výrobků. Také na obalu másla je psáno, že obsahuje životně důležité vitaminy A, D, E, K. Podobných příkladů klamavé prezentace reálných faktů bychom mohli nalézt celou dlouhou řadu.

Pokud nám někdo chce nějakým způsobem prokázat, že určitá potravina je zdravá, neměli bychom věnovat těmto pouze slovním argumentům příliš velkou pozornost. Měli bychom si povšimnout, zda jsou předloženy soubory pozorování (nebo alespoň jeden soubor pozorování), které ukazují, že lidé, kteří té potraviny jedí hodně, jsou zdravější než lidé, kteří té potraviny jedí málo. Pokud neexistují pozorování týkající se lidí, měla by být prezentována aspoň pozorování u zvířat, pak by to ale měly být desítky a desítky souborů pozorování, uskutečněných u mnoha živočišných druhů. Příkladem tohoto postupu je, jak nesčetně pokusů prokázalo, že při stejném množství tuku ve stravě zvýšený podíl polynesaturovaných tuků zvyšuje výskyt rakoviny.

Na paměti musíme mít ještě druhou věc, totiž jak mnoho daný faktor ovlivňuje zdraví. Někteří z nás se bojí chodit do lesa a často vůbec do přírody proto, že se tam můžeme setkat s klíštětem, to se může přisát, a když je infikované, může přenést klíšťovou encefalitis nebo boreliózu. Jenže na tyto nemoci u nás zemře, řekněme, stokrát méně lidí, než zemře při dopravních nehodách. Určité riziko musíme někdy připustit. Pokud bychom se již měli nějakému riziku bránit, tak bychom se měli bránit riziku většímu, čili spíše bychom se mohli vzdát cestování v autech, v autobusech, vlacích a letadlech (které představuje velké riziko), než bychom se měli vzdávat pohybu v přírodě, který by měl být jednou ze základních součástí zdravého a přirozeného způsobu života.

Odbočil jsem od potravy, ale odbočil jsem úmyslně. Tento druhý princip se týká všech faktorů ovlivňujících zdraví. Vždy nejprve zkoumejme, jak mnoho ten který faktor zdraví ovlivňuje. Když je bezvýznamný, tak se jím nezabývejme, uzpůsobujme své jednání jen v takovém případě, že hraje významnou roli.

Budeme-li si klást soustavně tuto otázku - jak mnoho určitá potravina vydávaná za zdravou či za nezdravou ovlivňuje moje zdraví - většinou hned zjistíme, že žádný takovýto údaj výrobce nebo prodejce neuvádí. Dozvíme se například, že výrobek obsahuje nějakou chemikálii v množství přesahujícím povolenou dávku. Můžeme usoudit, že její škodlivý účinek je asi tak roven jedné miliontině velikosti škodlivého účinku všech potravin dohromady, čili nemusím se jím zabývat. Nebo se dozvíme, že tam je nějaká nepostradatelná dávka ve velkém množství. Z toho ale neplyne, jestli to je dobře anebo špatně, jestli mé zdraví získá tím, když budu mít tu nepostradatelnou látku ve velkém množství, případně v nadbytku. Nevím ani, jak velkým přínosem či jak velkou škodou by to mohlo být.

Neměli bychom se tedy nechat takovými mýlícími, klamavými a zavádějícími informacemi ovlivnit. Mým záměrem je popsat všechny důležité faktory ovlivňující naše zdraví, uvést všechna důležitá pravidla životosprávy.

Jak tedy máme reagovat, když se dozvíme nějaký nový „převratný“ poznatek o tom, co naše zdraví údajně ohrožuje anebo naopak chrání? Samozřejmě, může se objevit skutečně nový převratný údaj. Ale většinou jsme ve stejné situaci, jako byl Smolíček Pacholíček, když ho Jezinky přes dveře přemlouvaly, aby jim otevřel, většinou se setkáváme s klamavými informacemi, často dokonce se zcela nepodloženými tvrzeními, jak máme změnit svou životosprávu, jak upravit svůj jídelníček. Pokud tyto hlasy poslechneme, většinou si uškodíme.

O každé potravině, resp. o každém způsobu stravování může někdo prohlásit, že je zdravé anebo že je nezdravé. I v případě, že toto jeho prohlášení bude zcela nepravdivé, nic neriskuje, není to nijak postižitelné, není to trestné. Přitom pokud lidé dostanou takovouto nepravdivou informaci a pokud se jí poté řídí, mohou si způsobit těžké poškození zdraví.

Dnes máme podklady, které nám umožňují říci téměř o každé potravině, téměř o každém způsobu stravování, zda je zdravé či nezdravé a také jak mnoho je zdravé či nezdravé. Víme například, jak mnoho současně se zvyšující se spotřebou živočišných potravin, resp. se vzrůstající spotřebou živočišných bílkovin, vzrůstá úmrtnost na koronární nemoc srdeční - na infarkt myokardu. Každá kvalifikovaná rada, rada, která může opravdu prospět našemu zdraví, musí být podpořena takovýmito soubory údajů.

Tomáš Husák, matematik a biolog, přední evropský odborník na zdravou výživu