Jaká je optimální denní dávka soli?

Optimální by tedy zřejmě byla strava s velmi nízkým podílem soli, ke které bychom dospěli třeba tak, že množství soli přidávané do potravin při průmyslovém zpracování i v domácnosti by se oproti současnosti snížilo řekněme na desetinu.

Podíváme-li se na doporučené denní dávky, zjistíme, že je tam „předepsána“ stále ještě neproporčně vysoká spotřeba sodíku. Např. podle amerických doporučení z roku 1980 je to 1,1-3,3 g sodíku na den. To je sice méně než je běžný denní příjem, ale rozhodně to nepředstavuje optimum. Proč tu dochází k takovémuto rozporu? Uvědomme si, že doporučené denní dávky nikdy a nikde nebyly stanovovány jako dávky optimální. Autoři těchto doporučených dávek to také mnohokrát prohlásili. Jsou to dávky, při kterých běžný jedinec s vysokou pravděpodobností nebude trpět projevy nedostatku příslušné látky. Nezkoumá se ale přitom otázka, zda nebude trpět důsledky nadbytku příslušné látky. Je to tedy předem jednostranně stanovená hodnota, které bývá přisuzována nepřiměřená důležitost.

Kdyby byla stanovena ještě doporučená minimální dávka, tzn. dávka, jejíž výši by člověk neměl překračovat, aby si s vysokou pravděpodobností nepoškodil zdraví, potom by tato dávka - např. pro sodík - byla mnohem nižší než zmíněná běžně publikovaná hodnota.

Těmto dvěma požadavkům nelze vyhovět současně. Nelze současně minimalizovat škody z nadbytku a škody z nedostatku určité látky. Můžeme dělat celkovou minimalizaci. A v tom případě je doporučená výše spotřeby nižší, než jsou běžně uváděné doporučené dávky.

Tomáš Husák, matematik a biolog, přední evropský odborník na zdravou výživu