Jaký je poměr mezi užitkem a škodou způsobenou tím, když ve stravě zvyšujeme množství železa?

Koronární nemoc srdeční (angina pectoris aj.) se u nás a v dalších hospodářsky vyspělých zemích podílí na celkové úmrtnosti jednou čtvrtinou anebo ještě větším podílem. Kdybychom tedy příjem železa nezvýšili „jen“ o 1 mg, ale o několik mg, tak by, soudě podle údajů z Finska, celková úmrtnost mohla vzrůst řekněme o 10%. To by byl tedy škodlivý důsledek toho, že naši stravu záměrně obohacujeme železem.

Jaký je na druhé straně užitek záměrného obohacování naší stravy železem? Budeme-li předpokládat, že u nás trpí nedostatkem železa asi stejně lidí jako v USA, tak můžeme odhadnout, že bychom odstranili většinu případů, kdy někdo trpí nedostatkem železa. To je jeden člověk z pěti set. Na každého z těchto lidí by připadalo 50x více lidí (10% čili jeden člověk z deseti), kteří by kvůli tomu zemřeli na koronární nemoc srdeční. Čili na jednoho člověka, kterého bychom zachránili před nedostatkem železa, by připadalo 50 lidí, kteří by kvůli tomu zemřeli.

Vzhledem k tomu, že smrt představuje neporovnatelně větší (a nezvratnou) ztrátu než případný nedostatek železa (který snadno odstraníme cílenou změnou stravy anebo podáváním preparátů obsahujících železo), lze tedy odhadnout, že škody způsobené nadbytkem železa ve stravě jsou v měřítku celé populace, tedy v měřítku veškerého obyvatelstva, mnoho mnohonásobně větší než škody způsobené nedostatkem železa ve stravě. Vyjádříme-li to tak, že smrt znamená aspoň tisíckrát větší ztrátu než nedostatek železa, můžeme odhadnout, že škody z nadbytku železa ve stravě jsou 50 000x větší než škody způsobené jeho nedostatkem.

Tomáš Husák, matematik a biolog, přední evropský odborník na zdravou výživu